Na té brutální vraždě něco nesedí. A vzápětí přibývá podezřelých stejně rychle jako počet obětí
22.04.2020
Foto: repro/youtube.com
Popisek: Lisa Jackson
Policistka Pescoliová je sice právě na mateřské, přesto se zaplete do vyšetřování. Osmý případ detektivního dua Pescoliová & Alvarezová, nazvaný Ochotná zemřít, vydalo nakladatelství Domino.
Místo činu je stejnou měrou záhadné jako děsivé. Doktor Paul Latham a jeho manželka Brindel jsou nalezeni mrtví, každý ve své oddělené ložnici luxusního domu v San Francisku. Nikde není ani stopy po vloupání, ale přesto je zjevné, že pachatel nezavraždil náhodně zvolené oběti. Když se policistka Regan Pescoliová dozví o násilné smrti své sestry, cítí smutek a provinilost. Neměla s Brindel nijak blízký vztah a téměř ani nezná svou dospívající neteř Ivy, tajnůstkářskou dívku, která se náhle objeví u dveří jejího domu.
Pescoliová je sice na mateřské dovolené, ale pod tlakem výjimečných okolností se zaplete do vyšetřování, na němž se shodou okolností podílí její parťačka Selena Alvarezová. Podezřelých přibývá a stejně rychle stoupá i počet obětí. Pescoliové se zmocní mrazivý strach. Zpočátku si namlouvá, že ten pocit způsobují hormony a vyčerpání z raného mateřství, ale pak případ nabere děsivý zvrat. Její nejbližší i ona sama jsou vystaveni na milost a nemilost zabijáka, který udělá cokoli, jen aby ji viděl trpět.
Autor: Lisa Jackson
Žánr: detektivka
Nakladatelství: Domino
Ukázka z knihy:
Brindel se chtěla rozvést.
Oprava: potřebovala se rozvést.
S Paulem Lathamem... přesněji doktorem Paulem Lathamem. Vždycky se tak označoval.
Hajzl, který se opájí vlastní důležitostí.
Zadívala se z okna v koupelně do temné noci, světla města vypadala jen jako dírky od špendlíků, dokonce i odsud se otevíral dechberoucí výhled, a ona byla připravena se všeho vzdát. Ale Paul pochopitelně neodejde bez boje. Ne snad, že by šlo o ni nebo o lásku. Připadalo jí to tak směšné, že se té myšlence nahlas zasmála a upila ze své druhé – nebo snad už třetí? – sklenky vína. Koho to zajímá? Vyprázdnila ji až do dna, zvažovala, zda si nenalije další, ale pak si to rozmyslela a postavila skleničku na mramorový stolek. Pokud mezi ní a Paulem někdy vůbec byla láska, tak možná před nějakými dvaceti lety, a od té doby se stále scvrkávala, až odumřela docela. Představovala si ji jako žížalu na rozpáleném chodníku. Zůstala jen tvrdá slupka jejich manželství, slupka bez srdce. Ne, důvod, proč s ní Paul bude bojovat, je, že zkrátka není typem muže, který umí prohrávat. Ani v životě, ani v manželství, ani v práci – a obzvlášť ne s ní.
Zavrtěla hlavou. Jak byla bláhová! Měla jisté podezření vcelku brzy poté, co se vdala, a několik let po svatbě se potvrdilo, že od ní manžel očekává jen to, aby mu vychovávala jeho dva syny Macona a Setha. Což také udělala. Oba byli nechutně podobní svému otci.
Pečlivě se odličovala, naštvaně si drhla pleť, ale i přesto si všimla několika sveřepě vytrvalých vrásek, které volaly po pořádné dávce botoxu. Po odlíčení si vmasírovala do obličeje krém a nakonec si vykartáčovala vlasy do vysokého lesku. Poslední dobou měly světlejší barvu, než byl jejich přirozený odstín. Nechávala si udělat melír, aby zakryla sebemenší náznak šedin, a volila nejmodernější možný účes, takže jí obličej rámovaly dokonale upravené, stupňovitě sestříhané vlasy s delšími prameny až po ramena.
Pohlédla do skříně a viděla nekonečné police s botami – na různě vysokých podpatcích, lodičky, páskové boty, sportovní běžecké, zkrátka pro každou příležitost jedny. Skvěly se na odlehčených, mírně nakloněných poličkách v úhledných řadách. Jedny jako druhé stály pěkný balík.
Jak si mohla myslet, že obuv v ceně několika tisíc dolarů stojí za to, aby tak dlouho vydržela v tomto nenaplněném manželském svazku? Kromě bot měla v prostorné šatně podobně nekonečné tyče s řadami ramínek a na nich šaty, kalhoty, kostýmky, svetry, všechno možné a všechno pochopitelně značkové a drahé, pečlivě pověšené, nejdražší róby v ochranných igelitových obalech. Také kabelky. Koutkem oka zahlédla bílé šaty, které na sobě měla ve svatební den – tedy v den své druhé svatby, pokud to někdo počítal – a viděla záblesk perliček, jimiž byly pošité, vzor francouzské krajky. V duchu se jen otřásla, protože si vzpomněla, jak v nich měla dojem, že její život konečně nabral správný, slibný směr, když kráčela uličkou v kostele k pohlednému úspěšnému ženichovi. Navzdory jeho občasným výbuchům vzteku v době, kdy byli zasnoubeni, potřebě ovládat druhé i varování sester byla odhodlaná spojit svůj život i život své maličké dcerky s tímto člověkem a začít s ním znovu, jinak a „dokonale“.
Netušila, jak hrozně se mýlí…
Vložil: Adina Janovská