Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ve spleti paragrafů

Koronavirus ve spleti paragrafů

Společně s advokátní kanceláří Vodák, Jehne probíráme pandemii z hlediska práva

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla a bude, anebo naopak

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Myslíte, že vás major Zeman už nemůže ničím překvapit? 31. příběh seriálové legendy vás vyvede z omylu

12.04.2020
Myslíte, že vás major Zeman už nemůže ničím překvapit? 31. příběh seriálové legendy vás vyvede z omylu

Autor: ČT

Popisek: Vladimír Brabec v seriálu Třicet případů majora Zemana

Nesčetněkrát byl zatracen, přesto má znovu a znovu neuvěřitelnou sledovanost. Legendární krimiseriál Třicet případů majora Zemana prostě boduje jako skvěle natočená detektivka, takže je divákům úplně fuk, že byl poplatný režimu. Poslední, v pořadí 31. případ majora Zemana Zločin na zámku vydalo nyní poprvé samostatně nakladatelství XYZ.

Mysleli jste, že vás major Zeman už ničím nepřekvapí? Že znáte všechny jeho případy? A co když existuje ještě jeden?! Ten poslední… Brutální vražda mladé dívky, jejíž tělo bylo nalezeno v blízkosti zámku, kam si straničtí funkcionáři jezdí vyhodit z kopýtka. Dekadentní lovy zvěře z vrtulníku, dámská společnost a opulentní hostiny, jimž papaláši holdují, jako by Janu Zemanovi těsně před penzí sundaly růžové brýle. K nedořešenému případu se vrací ještě po letech. Proč musela dívka zemřít? Před čím utíkala a kdo ji zabil? Hledání odpovědí prověří Zemanovu loajalitu k režimu až k jejím kořenům.

Zločin na zámku

Jednatřicátým případem Majora Zemana se Jiří Procházka, jeden ze scenáristů kultovního seriálu, naposledy vrátil ke slavnému hrdinovi, jehož prostá existence se pro mnohé stala synonymem československé normalizace. Byl ale opravdu takový? Odhalení vraha mladé dívky, možná nebude jediným překvapením příběhu…

Autor: Jiří Procházka
Žánr:
detektivka
Nakladatelství:
XYZ

Ukázka z knihy:

Skrýše byla malá vesnice, zapadlá hluboko v brdských lesích. Když sem Zeman tehdy na konci listopadu dojel, byla zapadlá i do sněhu, který tak předčasně a nečekaně přepadl tuto krajinu, tesknou a opuštěnou jako vytí psa. Sníh byl těžký a vlhký, bylo zřejmé, že opět brzy sejde, a tak byl – odsouzen k zániku – nepříjemný a neveselý. Lepil se na všecko, na větve smrků, z nichž protivně kapalo, na střechy chalup i na boty, a přestože s úporností zoufalce ulpíval na všem, měnil se postupně v hnědavou, čvachtavou břečku, studeně promáčené boty i dolní konce kalhot. I vzduch byl tísnivě nedýchatelný, prosycený vlhkem a mlhou, stoupající z okolních hlubokých lesů i klesající z bachratých, jako oteklý pupek těžkých mraků, které nad nimi visely.
Zeman s úlevou vstoupil do staré vesnické hospody, zčernalé stářím a nepříliš útulné, se starobylým šenkem a červotočivým dřevěným obložením podél stěn, čpících zvětralým pivem a kouřem viržinek či laciných cigaret. Přece jen tu však bylo líp než venku, v kamnech se topilo a bylo tu cítit člověčinu, zahánějící tíseň ze syrové, pošmourné prázdnoty dušičkového podvečera.
Zámek už Zeman viděl. Vyloupl se mu náhle z mlhy, když vjížděl do vsi, navenek neosvětlený, hrozivě tajemný a chmurný – jako skalní útes, obkroužený hlubokým vodním příkopem, přes nějž vedl věkovitý, bytelný, kamenný most k těžké, neprodyšně uzavřené zámecké bráně z dubových fošen, spjatých železným kováním. Zeman se však nevydal k zámku rovnou, už dávno se naučil ovládat svoji dychtivost, ale zamířil nejprve k hospodě, bezpečnému zdroji všech bájí, pověstí a informací.
Šenkovna zela prázdnotou, seděli tu dva tři štamgasti, zřejmě sedláci či lesní dělníci, to se podle jejich umolousaných montérek a zablácených gumovek nepoznalo. Blikli po něm nasupeně, že je vyrušuje z jejich mlčenlivého rozjímání nad sklenicí piva, a víc si ho nevšímali. Hostinská, ještě docela pohledná mladší žena, oblečená nevenkovsky v texaskách a roláku, beze slova natočila další sklenici piva s řídkou pěnou a postavila ji před Zemana. Má to logiku, pomyslel si Zeman, když se vzpamatoval z prvního překvapení nad tou samozřejmostí. Zřejmě tu nic jiného nemají, a když někdo vstoupí do hospody, co by mohl jiného chtít než se napít?
„Dáte si ještě něco?“ zahučela nerudně hostinská, viditelně otrávená tím, že jí přibyl další host, kterého bude muset obsluhovat, místo aby se oddávala příjemné letargii za výčepním pultem. „Z panáků tu máme rum, vodku a myslivce, k jídlu utopence nebo krájenou vysočinu s hořčicí.“
Podíval se na ni pobaveně, aby vzápětí znovu zaregistroval, že má docela pěknou figuru, dlouhé nohy a vyzývavá ňadra. Jaký osud ji sem asi zavál? Nešťastné manželství, manko někde v lepším městském podniku či touha utéct od života před nějakým zklamáním a osamostatnit se?
„Děkuji, zatím nic,“ řekl. „Spíš bych potřeboval nocleh.“
„Tady?“ podivila se. „Vy tu chcete i spát?“
„Vesnice se mi moc líbí. Chtěl bych si ji ráno prohlédnout. A taky zámek.“
Zaznamenal, že oni apatičtí pijáci piva k němu zdvihli hlavy a s jakýmsi mlčenlivým posměchem se na něho zadívali.
„Je to krásná historická stavba. Ani jsem netušil, že něco tak pěkného v brdských lesích je. Dělají se tam exkurze?“
„To si nechte zajít chuť,“ odbyla ho úsečně hostinská a vrátila se za nálevní pult.
„Proč?“
„Je to panskej zámek. Soukromej. Tam nemají cizí lidi co dělat.“
„Copak jsou u nás ještě soukromé zámky?“ podivil se.
„U nás toho je, co nevíte,“ ušklíbla se.
Pijáci piva se pobaveně, souhlasně zasmáli.
„Ostatně nic zvláštního byste tam neviděl,“ pokračovala hostinská a pustila se do mytí sklenic, „historickej nábytek si odvezli do Prahy a zařídili si to moderně. Jen pár starejch obrazů a gobelínů tam zůstalo.“
„Vy jste tam byla?“
Chvíli váhala, než odpověděla.
„Dělala jsem tam pokojskou.“
Tak je to tedy. Proto je tak výjimečná v tomto prostředí. Patří k zámku. A tady zůstala, protože se tam podvědomě touží vrátit. Odešla sama, nebo ji vyhodili?
„Komu to patří?“ zeptal se.
„Nevím.“
„Jak to? Někdo vás přece musel platit?“
„Znám jenom správce. Nic víc. Ostatně, co je vám do toho?!“ vyjela najednou podrážděně.
Omluvil se: „Promiňte.“ A požádal: „Nemohla byste pustit televizi?“
Všiml si, že má za nálevním pultem televizor, a najednou zatoužil, aby tu nebylo takové stísněné, nepřátelské ticho.
„Ne,“ odbyla ho, „ten krám je k ničemu, co si v zámku zřídili zvláštní anténu na příjem z družic a ze Západního Německa. Trhá nám to obraz a zvuk je taky pod psa. Tahle vesnice je, pane, kvůli těm zámeckejm panskejm parchantům bez televize.“
Zřejmě už měla té neplodné debaty dost, takže rázně přešla na jiné téma.
„Dáte si ještě něco?“
„Ne,“ řekl Zeman a položil na stůl pětikorunu. „Musím se ještě podívat po vsi kvůli tomu noclehu. A zámek si obejdu aspoň zvenčí.“
„Moc blízko nelezte, nebo vás sejmou,“ řekla výstražně, protože jí byl asi něčím sympatický. Možná tím, že se s ní bavil. V téhle smutné hospodě nebyly zřejmě rozhovory s hostinskou na denním pořádku. „A když s tím noclehem nikde neuspějete, přijďte, v nejhorším vás nechám tady. Mám tu jeden volný otoman v komoře. Ale jen na tuhle noc,“ dodala spěšně, aby si nemyslel, že mu podává víc než prst…

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace