Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Bujarý život smetánky je lákavý. Pod třpytivým pozlátkem se ale skrývá prázdno a temnota

06.04.2020
Bujarý život smetánky je lákavý. Pod třpytivým pozlátkem se ale skrývá prázdno a temnota

Foto: lauraclarewood.com

Popisek: Laura Wood

Nenechte si ujít skvěle napsaný romantický příběh, který vám připomene atmosféru románu Velký Gatsby v celé jeho dekadenci a kráse. Příjemně odpočinkovou love story Nebe ze zlata vydalo nakladatelství Fragment.

Tajemná krása dlouho opuštěného panského sídla sedmnáctiletou Lou vždycky lákala. Natolik, že se začala vkrádat do sadu, který ho obklopoval, a nakonec i do domu, kam si tajně chodila číst. Její návštěvy ukončil až návrat majitelů. Dříve tiché místo ožilo a proměnilo se v dějiště nikdy nekončících večírků a plesů.

Nebe ze zlata

Lou se s majiteli brzy spřátelila a život společenské smetánky si začala užívat plnými doušky. Vzdala se svých vlastních ambicí a propadla lehkomyslnosti. Brzy však zjistila, že rodina Cardewových má tajemství a že pod třpytivým pozlátkem se ukrývá prázdno a temnota...

Autor: Laura Wood
Žánr:
romantika, love story
Nakladatelství:
Fragment

Ukázka z knihy:

Od dveří se ozve hlahol pozdravů. Ohlídnu se a vidím, že dorazil Robert. Hned se mi zlepší nálada, když se naše pohledy setkají a on se vydá směrem k nám. Musím být opravdu zoufalá, pomyslím si, když mi zvedne náladu pohled na blížícího se Roberta Cardewa.
„Ách,“ povzdechne si Bernie. Otočím se a vidím, že hledí na Roberta zúženýma očima, jako by chtěl otevřít pusu a celého ho spolknout. „Tak jedinečně atraktivní muž.“ Znovu si povzdechne. Mám dojem, že Bernie vzdychá často.
„Ehm, ano,“ souhlasím, protože není možné popřít, že objektivně vzato Robert Cardew vypadá celkem dobře – s výraznými lícními kostmi, širokými rameny a tmavou hřívou vlnící se přes bílý límeček košile. Celkově je na něho hezký pohled. Dokud však nezačne mluvit.
Robert se vynoří u nás. „Ahoj, Bernie,“ pozdraví. „Doufám, že už nezačínáš Lou kazit?“
Bernie zamrká. „Vůbec netuším, o čem to mluvíš.“
„To tě Caitlin tak brzo opustila?“ vyptává se mě Robert a Bernieho flirtování ho vůbec nevyvádí z míry.
„Ona mě neopustila,“ odvětím rychle. „Jenom potřebovala zkontrolovat nějaké záležitosti pro dnešní večer.“
„A postarala se, aby Lou skončila v mých schopných rukou,“ vloží se do toho Bernie. „Užívám si příležitost seznámit se s touhle tvojí kamarádkou, Roberte. Prozraď mi, jak jste se vy dva poznali? Lou mi to neřekla.“
Samozřejmě, že ne. Co bych asi tak mohla říct? Vlastně tak, že jsem se pravidelně vloupávala do tohohle domu? Přiměju se pohlédnout Robertovi do očí.
„Lou… je stará kamarádka,“ zareaguje hbitě. „V tomhle domě prakticky vyrostla, zná to tu nazpaměť.“
Schovám tvář ve sklenici a dopřeju si hluboký doušek, protože hrozí, že nervózní smích vypění na povrch jako ty bublinky v mé skleničce. Tenhle projev smyslu pro humor mě překvapil. Na okamžik si připadám, jako bychom s Robertem byli tajní spiklenci.
„Ach… opravdu?“ Bernie pozdvihne obočí.
„Ale ovšem,“ zatrylkuju svým nejvznešenějším tónem. „Staří přátelé. Někteří z nás mnohem starší než ostatní,“ sladce se usměju na Roberta a povšimnu si, že se mu v koutcích objeví náznak úsměvu v odpověď, než se zase ovládne.
„Ano,“ pokračuje Robert. „Cait musí mít hroznou radost, že tě zase vidí.“ Obrátí se k Berniemu. „Víš, jejich poslední setkání bylo tak krátké, že Lou už byla v podstatě ze dveří, než stihly probrat všechny novinky.“
Bernie vypadá tak zmateně, že nedokážu zadržet smích, a tentokrát se i Robert doopravdy směje. Tuším, že to je vítězný úsměv, protože mě přiměl to vzdát a rozřehtat se před Berniem, ale z nějakého důvodu mám i já pocit, že jsem vyhrála.
Bernie přejíždí pohledem z jednoho na druhého. „No, Roberte,“ podotkne a i v jeho tváři se pomalu rozhostí úsměv, „nevím, proč jste ji před námi všemi tak dlouho schovávali. Je jako závan čerstvého vzduchu.“
„My jsme ji neschovávali, Bernie.“ Robert si začne míchat drink. „Lou žije tady v Cornwallu a do Londýna moc často nejezdí.“
Nikdy nejezdí, opravím ho v duchu.
„A kdo by ti to měl za zlé, zlatíčko – Londýn je tak neuvěřitelně nudný,“ kývne na mě zúčastněně Bernie. „Myslím to vážně. Musím říct, že když Robert a Caitlin navrhli tuhle výpravu na venkov, byl jsem naprosto u vytržení. Byl jsem nadšený, že vypadnu z města, zvlášť v tomhle neuvěřitelném horku.“
„Nedovedu si představit, že bych se nudila v Londýně,“ poznamenám zamyšleně. Sním o cestě do Londýna už roky…

Vložil: Adina Janovská