Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Úchvatná sbírka povídek. Světlo z Pauliny Jana Štiftera

29.03.2020
RECENZE Úchvatná sbírka povídek. Světlo z Pauliny Jana Štiftera

Foto: Facebook

Popisek: Jan Štifter v rozhovoru

Podmanivý povídkový cyklus, v němž se prolínají osudy postav napříč časem, prostorem i sny, představují Jana Štiftera (*1984) opět jako zdatného spisovatele kratších prozaických útvarů, které čtenáři navzdory rozsahu zůstanou dlouho ležet na mysli. Titul, navíc doplněný o nádherné ilustrace Veroniky Bílkové, stojí nejen za přečtení, ale především za pravidelný návrat k jeho řádkům.

Mnoho literárních odborníků se pyšní složitými pojmy, jimž řada obyčejných čtenářů nerozumí. Snaží se analyzovat látku, přistupovat k ní z hlediska metodologie, upravují a komparují. Na tom by jistě nebylo nic špatného, pokud by tím často nezanikal smysl knihy. Hlavní protagonistky rovnice o několika neznámých. Štifterovo prozaické dílo totiž většinu odborných přístupů potírá. Jde o tak krásný jazyk a tak bohatou slovní zásobu, že se nechce věřit ani věku autora. Pokud navíc zdůrazníme odstíny jeho povídek, budeme moci zčista jasna hovořit o aspirantovi na knihu roku. Českobudějovický rodák dokázal ohnout čas, přimět prsty a tlačítka klávesnice k mistrovskému výkonu, a přitom nezapomněl na to hlavní: na čtenáře.

Tohle je svět, tak žij! Není na co čekat – co nechytneš, uteče, k čemu nepřivoníš, zvadne. I půvabnou jihočeskou osadu Paulinu pohltil les, místo komínů ční k nebi stromy a všude je hrobové ticho. Ze starého světa však přece jen něco přetrvalo: příběhy, jména a dávná rozhodnutí, která mají vliv na naši přítomnost. Pohnuté lidské osudy jsou nejen cestou, ale i branou do minulosti, poznáním toho, co bylo a nesmí zůstat zapomenuto.

Držitel Ceny čtenářů Česká kniha 2019 a autor ´Sběratele sněhu´ s podtitulem ´literární sonda do životů z periferie společnosti´ totiž znovu dokázal, jak moc si psaní užívá, jak ho baví různá časová i prostorová přemostění, a jak moc blízko je přitom klasickému životu. Orálním sexem ve formě nadsázky (no i když...) počínaje, Ježíšem ve Stromovce konče.

 

Co ale dostalo nás, to byla až strhující jistota ve dvou formách, jimiž své povídky krotí. První se týká širokého spektra, kde se především popisuje. Jde o ten typ literárního útvaru, po kterém vás zůstanou zejména emoce, pocit. A současně s tím se ocitáte na místě po boku spisovatele. Jde o jakousi nadčasovou představivost, kterou dokáže jen málokdo. A obvykle se jedná o režiséry nebo scénáristy (Ingmar Bergman, Vladimír Körner). Pokud se nepleteme, Štifter je novinář. Cit pro detail prokázal nejen v odborných textech, kde se to zkrátka a dobře očekává, ale také v prozaické kompozici (debutová novela ´Kathy´).

´Světlo z Pauliny´ je v tomto ohledu docela jiné. Autor nás vede výše uvedeným (ne)časem, sem tam zmíní lágr, jindy rodinnou sešlost. Perfektní na tomto vznešeném duchu literatury je její druhá povídková forma, o které jsme na začátku odstavce mluvili. Tu označíme jako dialogickou. Jde prostě o rozhovory mezi postavami (bez ohledu na věk, stav a situaci). Ty krátké a často úsečné věty jsou natolik dokonalé, že jsme je četli několikrát. Pro nás osobně je jich ještě málo. Celkově je kniha především dílem popisnosti a fantazie. I ta ale podle všeho stojí na pevných základech.

Ve své prvotině Kathy, jejíž hrdinkou je Kateřina Schwarzová (rozená Zahradníková), která se provdala za šumavského Němce, sleduje Štifter její osud od dětství přes dění druhé světové války až k odsunu. Autora k jejímu sepsání inspirovalo pátrání po své babičce, v jehož středu stojí tiskopis označující Kateřinu za nepřítele republiky. Znovu ta strastiplná cesta ke zdrojům a jejich (literárně – umělecká) interpretace.

Štifterově knize nelze vytknout vůbec nic. Jde o senzační titul, který bez špetky klišé vrací slovům jejich významovost. Vydává Vyšehrad, hodnotíme devadesáti procenty.

Vložil: Zdeněk Svoboda