Doba je štíhlostí, krásou a dokonalostí přímo posedlá. Jenže co když máte nějaké to kilo navíc?
07.03.2020
Foto: repro/Facebook
Popisek: Moa Herngren
Boj s váhou jakoby byl nejdůležitějším životním cílem a štíhlounká postava nejcennější kvalitou. Co s tím? Černou komedii o honbě za štěstím, láskou a uznáním Miss těžká váha vydalo nakladatelství Motto.
Annie Eková váží přes dvě stě kilo a většinu času tráví sama v bytě pojídáním sušenek, sledováním cizích lidí na Instagramu a marnými sny o tom, že se její život změní. Pak jí ale napíše producentka Camilla, která ji přemluví k účinkování v televizní reality show o hubnutí. Z osamělé, bezelstné Annie se před očima celého Švédska stává Miss těžká váha, celebrita se zástupy fanoušků.
Najednou ji mají všichni rádi, všichni se s ní chtějí přátelit a zahrnují ji komplimenty. Jenže svět médií je falešný a křehká Annie si v něm stále připadá sama. Podaří se jí najít toho pravého, jemuž nebude záležet na velikosti jejího oblečení?
Autor: Moa Herngren
Žánr: román, čtení pro ženy
Nakladatelství: Motto
Ukázka z knihy:
Annie sice milovala slunce, ale poslední dobou měla raději zimu. V zimním období slunce tolik nesvítilo. Nemusela se v teplém oblečení, kterým se zakrývala, potit. Sloužilo jí jako štít. Jako filtr, který nepropustí ty nejhorší pohledy.
Annie nevěděla, co je horší. Jestli pohledy, nebo komentáře. Když se cizí lidé ptali, jak vůbec někdo může být tak tlustý, s úšklebkem si špitali, že cítí špek, když procházela kolem, nebo když jí někdo ve frontě u pokladny upozornil, že po tom jídle, co si kupuje, ještě víc ztloustne. A to opravdu potřebuje tolikery brambůrky? Vždyť to není zdravé. Copak neví, jak je to nebezpečné? Chce snad umřít? Copak nechápe, kolik za její zdravotní péči zaplatí společnost? Léčba její obezity jde přece z jejich daní! Jak může mít doslova ŽALUDEK na to, aby okolí vystavovala pohledu na své nezdravé tělo? Kde bere tu drzost, že je ve frontě u pokladny obtěžuje svým hnusným zjevem?
Samozřejmě je mohla poslat do háje, říct jim, že jí svými poznámkami ubližují, anebo ty hajzly upozornit, že jim do její stravy nic není. To mohla. Ale nikdy to neudělala, ani jedinkrát, jen šla mlčky dál a jejich slova jí doznívala za zády. Vždycky až později si představovala, co by jim řekla. Kdyby k tomu sebrala odvahu. Kdyby ji ve správný okamžik napadla správná věta, místo aby předstírala, že tam vůbec není, což bylo stejně marné. Snažila se odtamtud co nejrychleji zmizet, tváře jí hořely ponížením a oči zabodávala do země. Posměšky se nicméně daly zvládnout. Byly vyslovené a konkrétní, a proto se jí dařilo jakž takž se proti nim chránit. Aspoň si to namlouvala.
Proti tiché nenávisti však nebylo obrany. Znechucené výrazy. Špitání, hihňání, výsměšné úsměvy, významné pohledy. Lidé, kteří mlčeli, ale jejich upřené pohledy říkaly vše. S opovržením na ni zírali, protože v autobuse zabírala skoro dvě sedadla. Ne snad že by poslední dobou autobusem jezdila. Ale stále si pamatovala, jak se na ni dívali. Znechuceně si zakrývali nos a ústa, jako by páchla. Proto nejraději zůstávala doma. Kvůli tomuhle všemu jí nestálo za to chodit ven. Doma mohla být sama sebou, a stejně vlastně neměla důvod z bytu vycházet. Většinu věcí jí dovezli domů – jídlo, oblečení, kuchyňské potřeby, nábytek –, takže překročit práh bytu musela jen ve výjimečných případech. Tak si to aspoň říkala. Pravdou bylo, že už to nezvládala. Bylo to příliš psychicky náročné. Ale někdy jí nic jiného nezbývalo a potom trvalo několik dní, než se z toho vzpamatovala. Než opět získala ztracenou rovnováhu.
Annie přepínala mezi televizními programy a střídavě se dívala na pořad o vaření a seznamovací show o osamělých tatíncích hledajících lásku. Zároveň sjížděla Facebook a Instagram. Mobil představoval pro Annie spojení s reálným světem, jeho prostřednictvím se dozvídala, co dělají ostatní. Jsou na venkově a pálí loňské listí. Slaví narozeniny svých dětí. Vdávají se a žení. Cvičí a běhají maratony. Večeří při svíčkách a fotí se, když jedou někam autem, setkávají se s přáteli nebo čekají ve frontě u pokladny. Označují fotky hashtagy selfie a egopic. Navzájem si příspěvky lajkují a komentují.
Nejlepší kámoška na světě!
Naše skvělá holčičí banda!
Pohodička na pláži!
Na Facebooku a Instagramu vypadal svět tak nádherně. Annie občas vleže na gauči snila o tom, že k nim patří. K normálním lidem. Představovala si, že stojí na pláži v Řecku nebo na Mallorce s vítězně rozpaženýma rukama, s vypracovaným tělem v bikinách, zpocená, ale tak nějak hezky. Krůpěje potu jí stékají po čele, a ona se usmívá do foťáku na mobilu, poté co v jemném písku uběhla deset kilometrů. V popisku se omlouvá za špatnou fotku, že je na ní nenamalovaná a ošklivá, i když ví, že ve skutečnosti je strašně krásná a sexy. A komentáře na sebe nenechají dlouho čekat. Skoro sto lajků. Pane jo, tomu říkám vymakaná postavička, děvče! Neuvěřitelný! Ty seš nejkrásnější na světě! Tohle mi nedělej, Annie! Jak to, sakra, děláš?! G. I. Jane!
Anebo si představovala, jak o čarodějnicích hrdě stojí v holínkách u ohně a obličej má zrůžovělý a veselý. Vedle ní stojí muž ve stejně vtipné obuvi a pleteném svetru. Má sympatický plnovous a milý úsměv. Jmenuje se Hans. Nebo ne, radši Peter. Jasně, jmenuje se Peter. Ane bo Petter. Petter drží v náruči jejich malé dítě, dcerušku, Mimmi anebo Polly, ano, Polly. Petter má v náruči jejich dcerku Polly a v pozadí jsou vidět plameny a člověk skoro slyší praskání ohně a cítí vůni hořících větví. Annie a Petter a Polly se zasmějí, nadšení se mísí s úlekem, když z ohně vylétne jiskřička a málem Annie zapálí vlasy. Ještě že to dobře dopadlo! Pak vytáhnou termosku a pijí teplou kávu s přáteli ze sousedního řadového domku. Možná si později dají i společnou večeři. Všichni tak nějak spontánně přijdou k Annie a Petterovi na návštěvu. Oni jim naservírují pastu bolognese a do nádherných ručně foukaných sklenic, které objevili na bleším trhu kousek od Järny, jim nalijí španělské víno Rioja. Ale prozatím pijí kávu u ohně. Poslouchají sborový zpěv a dívají se, jak ostatní děti pobíhají kolem. Petter, sympaticky vousatý a v pleteném svetru, položí Annie ruku na mírně vypouklé bříško. Před chvílí rodině a přátelům oznámili, že čekají další přírůstek.
Annie se zamračila a vytrhla se ze snění. Snila sice ráda, ale tato fantazie už se jí omrzela. Chtělo by to změnu. Přijít s něčím novým. Vlastně už ji to začínalo trochu štvát. Proč ta ženská z řadového domku leze tak blízko k ohni? Vždyť je těhotná a tak vůbec. A proč se Petter směje jako blázen, když jí málem vzplály vlasy? Je snad úplný magor? Ne, tento sen už se vyčerpal. Lepší byl ten, jak běží po pláži a po čele jí stékají vkusné krůpěje potu. Maratonská běžkyně Annie!...
Vložil: Adina Janovská