Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla a bude, anebo naopak

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Nahlédněte do období vlády slavného faraona Achnatona a jeho manželky Nefertiijti

05.03.2020
Nahlédněte do období vlády slavného faraona Achnatona a jeho manželky Nefertiijti

Autor: repro/wordpress.com

Popisek: Alexej Pludek

Tajemná historie starověkého Egypta snad nikdy nepřestane lákat. Slavný historický román Alexeje Pludka z doby vrcholného rozkvětu této kdysi tak mocné říše Faraonův písař vydalo nakladatelství XYZ.

Diplomat, vzdělanec a faraonův písař Ani se vyrovnává s politickými i mocenskými problémy, otázkami cti a bojuje proti intrikám faraonových nepřátel nového kultu Slunce. Kniha vypovídá hodně o životních zvyklostech tehdejších Egypťanů, o panovnících i válečných taženích.

Faraonův písař

Autor: Alexej Pludek
Žánr:
román, historická próza
Nakladatelství:
XYZ

Ukázka z knihy:

Mládí je pouze vzpomínka, voda, která uplynula, pták, který přeletěl řeku… Kde jsou tváře, které jsem kdysi znával? Všechno se proměnilo, jenom Nil je stále stejný, neměnný.
Byl čas k polednímu jídlu. Utichl pleskot vesel, plachty zplihly, čluny rozrejdily hlinitou kaši u břehu. Rozsvícená hladina bodala oči odraženým světlem. Kraj zmrtvěl bezvětřím, všechno živé vyhledávalo chládek.
Nad akáciemi za houštím rákosí začpěl dým.
Hořela tam rolnická chatrč. Polednem se roztetelil nářek. Výkřiky v cizí řeči. Rolníci by měli být ve čtvercích vysoušených polí, jejich ženy by jim právě měly rozbalovat ošatky s plackami; že by cizinci vpadli do země v tento čas, to nebylo k uvěření!
Ještě Ani nezačal jíst, mohl se tedy zvednout a chvátat do vsi. Nedbal na to, že může šlápnout na odpočívajícího krokodýla nebo rozvzteklit vyhřívajícího se hada. Neodložil svou hůl ze slonoviny, nesňal kněžský šátek z hlavy, běžel, div sandály neztratil.
Dorazil ke skrovné vsi, napůl rybářské. Stařec tam kvílel, hlavu pomazánu hlínou. Aby vzbudil u velmože ještě větší soucit, nutil se k co nejžalostnějšímu pláči. Hlouček hořekujících žen prosil loupící vojáky o slitování. Jakýsi mrtvý ležel uprostřed vsi. A vojáci si nakládali na hřbety husy se zakroucenými krky, zapíchnutého psa, koše se zrním a svazky hovězích kůží, připravených vesničany pro splátku na daně. Kradli i plátno, dokonce je strhávali s žen.
A nebyli to cizí vojáci, byli to nájemní Libyjci a Šardani!
„Vy psi,“ vpadl Ani mezi ně jako orel z nebe. A zuřivě se rozhlížel, koho by udeřil prvního. Egyptští vojáci loupí ve vlastní zemi za bílého dne, den a půl cesty od sídelního města!
Krátké meče se jim klimbaly po bocích, štíty měli složeny podle břehu kanálu, velitel je měřil zpod obočí, jeho hlava byla ozdobena klikatým zarudlým šrámem. Byl to desátník, jediný Egypťan mezi nimi.
Ihned spatřil Ani úlevu v obličeji vesničanek a starce. Několik dětí se vynořilo z hloučku a běželo k němu. Rozběsnil se ještě víc, jejich důvěra ho zavazovala. Byl by se však cítil mstitelem i bez ní.
Desátník zakroutil k Animu okem, proťatým bělavou mázdrou. Věděl, koho má před sebou. Neviděl sice jeho doprovod, ale odkdypak se potlouká velmož v dobrém oblečení sám a sám daleko od města? Nosítka musejí být nedaleko, vějířník a stolník, nosič sandálů a písař, nosiči džbánů a herold. Desátník nebyl hlupák, aby čekal na hromobití a možní i na trest. Houkl proto na své lidi, jako by teprve nyní objevil, co zde pášou.
Tím Aniho rozzuřil ještě víc.
Rozpřáhl se holí, ťal ničemu do ramene. Druhé ráně se desátník vyhnul, byl i tak zahanben před svými podřízenými. Ti čekali, co bude dál, skládání ukradených věcí však nezanechali. Ale přece viditelně zmírnili svou horlivost.
Ani hrdě přehlížel nenávistné pohledy. Kdyby byl velitelem vojáků nerozvážný mladík, mohlo by to pro Aniho zle dopadnout. Kdyby ho zabili, kdo by je usvědčil? Tito vesničané sotva. V poslední době poklesla vážnost velmožů mezi prostým lidem, ba i mezi vojáky. Naštěstí tu bude doprovodný oddíl co nevidět.
Začal posměvačně kázat.
„Pročpak necvičíte? Pročpak se raději neučíte mávat meči a vládnout pořádně štítem? Pročpak nepochodujete okolo tábora leva pravá? Nebo jste si spletli Egypt s Nubii a cvičení s válečnou výpravou?“
Rozuměl mu asi jenom každý druhý, desátník však určitě. Neboť chrlil na vojáky svůj egyptsko-šardansko-libyjský vztek a řadil je do ozbrojeného útvaru. Ale neodpustil si jedovatost, Aniho doprovod byl přece jen dosud daleko. Štěkl po vyšňořeném velmoži:
„Nemáme proti komu bojovat! Egypt je silný, nepřátelé se třesou! Jeho Veličenstvo je živ, zdráv a svěží. Velmožové nás chrání svou učeností…“
Také třetí ráně uhnul, ale pak už nečekal a odvelel své lupiče co nejspěšněji po hrázi, přes můstek, mezi hradbou trnovníků a džbánovitými holubníky za vsí. Než utichl pleskot jejich nohou, byl Ani obklopen svými lidmi, udýchanými a starostlivými. Kdyby se jejich představenému něco stalo, přišli by strážci o žold a služebníci by dostali pořádný výprask pruty.
Stařec nepřestával kvílet, zatimco ženy schovávaly své zachráněné jmění. Farao by měl radost, kysele se šklebil velmož, naslouchaje díkům starce. Tento dobrák asi vůbec neví, že už řadu let je v Egyptě bohem Jediný, věčný a neproměnný, jehož podobou je Slunce na svém oblouku, a že není vhodné uctívat pouhé obrazy toho, co nemá žádnou podobu. Kdyby to věděl, dal by si pozor na řeč a nemodlil by se za Aniho k Atumovi, otci bohů, jenž se vynořil z pravodstva; k Ptahovi, sídlícímu na jih od své zdi; k Hórovi, putujícímu po horizontu s hlavou sokolí; k Amónovi, králi bohů, toho by vynechal především; rovněž Wepwaweta, ozbrojeného šípy, silnějšího a mocnějšího než ostatní bozi; i T howta, zástupce Reova, býka hvězd, nebeského měsíce; i Rea, jenž jest ve svém kotouči.
Starcovo chvalořečení přinutilo Aniho k rychlému návratu. Neboť kdyby velmož plnil řádně své povinnosti, musel by se na něho obořit a potrestat ho za rouhání proti Slunci, bohu Jeho Veličenstva; před faraonem nesmí být žádné ze jmen starých bohů vysloveno.
Písař starce nepotrestal; ač i to by mu mohlo být kladeno za vinu. Žádný doprovod do cizí země se neobejde bez naslouchačů, kteří po návratu domů sečtou poklesky svého představeného a ohlásí je tam, kde jim za to kyne největší koláč…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace