Neviditelný se vrátil ke klasickému hororu s pořádnou dávkou napětí, emocí a temnoty. ´Dnešním´ klišé se ale místy nevyhnul. Premiéry Pavla Přeučila

Foto: CinemArt (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Elisabeth Moss, která hraje v hororu Neviditelný hlavní roli, se proslavila seriálem Příběh služebnice

FOTO Film Neviditelný, který právě startuje v našich kinech, je asi nejlepším příkladem, jak přenést klasickou románovou předlohu do 21. století bez ztráty původní myšlenky. Od tak samozřejmých věcí jako je vývoj vědy, nejnovější technologie, až po tragický portrét manipulativního toxického vztahu. Je škoda, že si film neudrží svůj rytmus až do samého konce, zejména v místech, kde se snaží diváka zmást řadou zbytečných sekvencí, přestože konec je každému jasný od první minuty. Přesto si příznivci hrůzyplných filmíků a slušných scifáren přijdou na své.

Samozřejmě, na druhé straně je tahle nová adaptace světoznámého románu H. G. Wellse od původní předlohy i kapánek odlišná, a to zejména tím, že hlavní roli zde hraje v duchu dnešní feministické doby žena – trpící hrdinka, kterou sledujeme od začátku až do konce. Její pečlivě propracovaný psychologický portrét, kdy se ocitá pod neuvěřitelným tlakem, nepostrádá hloubku a soucit. Onen neviditelný je zde více méně skutečně neviditelný.

Až hororové klišé - scéna ve sprše - odkazuje ke klasice, filmu Psycho

Tvůrci si dali opravdu záležet na postupném zvyšování napětí, směřujícímu k nezbytné explozi. Kvůli mainstreamovému zaměření projektu, ve kterém jasně prosvítají prvky Me Too, jsou zde samozřejmě nevyhnutelná klišé, která naznačují, že je film určen pro široké publikum, nechybí ani obvyklý americký způsob psaní dialogů s nezbytnými vtípky. Na druhé straně je to ukázka kvalitní práce, která je v záplavě béčkových a céčkových hororů v poslední době spíše výjimkou.

Jak dokáže mrtvola pořádně otrávit život

V příběhu sledujeme, jak Cecilia Kass (Elizabeth Moss) prchá ze svého luxusního domova před svým šíleným milencem, geniálním vědcem Adrianem Griffinem (Oliver Jackson-Cohen), s nímž žila posledních pár let v neustálém strachu. V téhle pasáži nám nabízí režisér Leigh Whannell vizuální vodítka, která pomáhají odhalit šokující fakta ohledně vztahu Cecilie a Adriana. Cecilii se uleví, když se dozví od právníka, že její bývalý spáchal sebevraždu, a navíc jí musí docela potěšit skutečnost, že zdědila miliony.

Oliver Jackson-Cohen jako Neviditelný, tedy dosud viditelný

Zdá se tedy, že si může konečně užívat klidného života, ale to je omyl. Stále se nemůže zbavit pocitu, že se kolem ní děje cosi podivného, jako by Adrian byl neustále v její blízkosti. Neviditelný nepřítel jí postupně ničí život. Když jede například na pracovní pohovor, zjistí, že jí z tašky zmizelo portfolio, u kterého si byla jistá, že tam bylo, z jejího počítače odcházejí urážlivé emaily, které nikdy nenapsala. Podivné a hrůzné zážitky se množí, napětí se stupňuje a Cecilia nabývá dojmu, že ji Adrian pronásleduje z hrobu. Řečeno současnou terminologií, takový stalking od mrtvoly.

Hlavní hrdinka si s emocemi docela vyhrála

Jsou filmy, které dokážou překvapit, stejně jako machři, kteří své řemeslo ovládají na sto procent. V Neviditelném si zaslouží potlesk vynikají práce se zvukem, který sehrává značnou roli v udržení pozornosti diváka. Dokáže zdůraznit chvíle napětí, přicházející hrozbu a detailně namixovat její fáze. Se svou rolí si pořádně vyhrála Elizabeth Moss, bez které by asi film postrádal potřebnou šťávu. Mohli jsme ji nedávno vidět například v seriálech Příběh služebnice (2017 - 2020) nebo Šílenci z Manhattanu (2014 - 2015). Je na ní vidět, že herecky nesmírně dozrála a v pohodě zvládá roli, která je založena především na výrazu a vyjádření psychického stavu. Své postupné přeměny od strachu k zoufalství a následně k odhodlání a odvaze dokázala ztvárnit s intenzivním prožitkem, stejně jako scény vyžadující projev silných emocí.

Scéna jako z hororu

Zvrácená stvůra ze záhrobí

Universal Studios vrací divákům na plátno klasický horor se všemi monstry, spiknutím, strašidelnými sekvencemi, dokonalým zvukovým doprovodem i zvláštními efekty. Znovu musím pochválit úspěšné zachování myšlenky Wellsova románu, a to i při její interpretaci v současném kontextu, tedy násilí ve vztazích mezi mužem a ženou. Adrian, v podání Olivera Jacksona-Cohena postižený šílenstvím, nenávistí a zejména fascinovaný krutostí, je jedním z nejlepších zlosynů, možná i stvůr současných hororových filmů. Jeho způsob jednání je tak zvrácený, že hrůza prožívaná Cecilií přechází dost nakažlivě i na diváky.

Elisabeth Moss má v tomto snímku příležitost ukázat mnoho hereckých poloh

Jackson-Cohen se svým studeným, bezcitným pohledem byl pro tuhle postavu dobrou volbou, ostatně ve své filmografii má za sebou i pár rolí v hororech jako v seriálech Drákula (2013 – 2014), The Haunting (2018 – 2020) nebo ve filmu Havran (2012). Jeho Adrian dokáže udržet rovnováhu mezi překvapením, tragédií a nevyhnutelným pádem k šílenství. Vedle něj je skvělý i hezoun Aldis Hodge (Straight Outta Compton (2015) nebo Jack Reacher: Nevracej se (2016)) jako policajt, který v celém příběhu hraje nezanedbatelnou roli.

Návrat ke staré dobré klasice

Pokud jde o restarty starých trháků, Hollywood se v poslední době při oprašování klasických strašidýlek drží pravidla - čím víc tím líp. Drákula, Mumie a další klasiky jsou produkovány jako megarozpočtové akční hity, které mají více společného se současnými superhrdinskými filmy než s hrůzami z 30. a 40. let 20. století. Je tedy docela výjimečné, že režisér Leigh Whannell při remake klasiky Neviditelný použil opačný přístup a vrací se ke staré dobré klasice.

Aldis Hodge v roli detektiva

Na druhé straně Whannel sice chytře využívá rostoucí, temné napětí, které rozpitvává do nejmenších detailů, ale jaksi neztrácí čas s drobnými nesrovnalostmi, na které jsem marně hledal odpověď. Abych příliš neprozrazoval, není například jasné, jak se postava X dostala z bodu A do bodu B ve stejnou chvíli jako postava Y bez auta? Někdy musí divák dokonce zapochybovat i o logice některých situací, zejména Adrianovy neviditelnosti. Takových podivností je ve filmu více. Někdy nás režisér nutí spíše uhodnout, co se vlastně stalo, než aby nám to vysvětlil.

Hrdinka se rozhodne bojovat

Pečlivě nadávkovaná podívaná

Celkově si myslím, že i přes těch pár nedostatků je to zážitek, který vás celé dvě hodiny drží přibitého v sedadle a přináší pečlivě nadávkované všechno, co má filmový horor obsahovat. Napětí, temnotu, psychologický teror, fajn muziku a profesionální kameru, která ty hororové zážitky samozřejmě vizuálně umocňuje. Rozhodně nečekejte šílené akce, na které jste si za poslední léta ve filmu zvykli. Tohle je slušná klasika a zajít si na tenhle film není rozhodně ztracený čas.

Vložil: Pavel Přeučil