RECENZE Hrabalovo Krasosmutnění jako jedno z vrcholných děl je opět na pultech
11.03.2020
Foto: Youtube / repro
Popisek: Bohumil Hrabal
Bohumil Hrabal je spolu s Karlem Čapkem považován zcela právem za vynikajícího vypravěče. Jeho pozorovací a zejména třídící talent se vymykal všemu, na co byli čtenáři během bolševika zvyklí. I přesto, že je mu často vyčítán opakující se motiv (v pozdější tvorbě to mohou být kočky, v rané pak jeho rodina, Nymburk, alkohol), povídkové ´Krasosmutnění´ z roku 1979 na sobě nenechalo špetku negativního pelu. Pro ryze formální doplnění ještě řekněme, že uvedené dílo je součástí trilogie Městečko u vody a zahrnuje známé Postřižiny a velmi opomíjené a neprávem přehlížené Harlekýnovy milióny.
Hrabalova tvorba, co se roviny literatury týká, postihuje její celistvou tvář. Od prvotních pokusů s poezií přes povídky a novely až po románovou činnost. Ve všech parametrech se však jedná o ten klasický automatický text plný nekončících vět a rozvinutých souvětí a dokonalého pohledu. Těžko lze Hrabala srovnat, jelikož se právě po uvedených cyklech nebyl nikdo v českém prostředí schopen jeho práci s jazykem přiblížit. Výjimku z našeho pohledu představuje pouze Petr Stančík.
Hrabalovo ´Krasosmutnění´ vydává opět Mladá fronta, díky jejíž péči mají čtenáři možnost ochutnat nejen známé beletristické dílo, ale rovněž tak zvané spisy. Sedmisvazkové komentované cykly edičně připravili Jiří Pelán a Václav Kadlec. Textologicky se sice opírají o starší ediční projekt Sebraných spisů Bohumila Hrabala, které vycházely v Pražské imaginaci, ale tentokrát je doprovází nejen bohatý komentář, ale taktéž záměr představit Bohumila Hrabala coby spisovatele pro 21. století.
Vzhledem k tomu, že některé z těchto ´spisů´ mají KrajskéListy.cz dispozici a autor těchto řádků je pečlivě četl, poznamenejme, že se jedná skutečně o kombinaci a jistou siláž Hrabalova (a hrabalovského) psaní. Nutno zdůraznit, že zejména v pozdních částech je už autorova ruka těžká a psaní představuje náročný proces. Pravý opak začátků: Taneční hodiny pro starší a pokročilé či okouzlující Perlička na dně...
´Krasosmutnění´ vyšlo po Hrabalově šedesátce a logicky se tak nachází v poloze vzpomínek. Patří k těm knihám, které Hrabal rozšířil, obohatil o nové motivy a nové postavy a upravil do podoby stravitelné pro tehdejší navýsost horlivou cenzuru. Navazuje na Postřižiny a pokračuje ve vzpomínkách na období, kdy odrostl dětským kalhotám až po konec války, na dobu prožitou v nymburském pivovaru. Autor zde vzpomíná na dětství a dětským pohledem popisuje život otce, matky, strýce Pepina i maloměstské figurky. Období končící nacistickou okupací a osvobozením Rudou armádou je ztracené v hlubině času a tato ztráta je vykompenzována idylickým pohledem dítěte.
Čtení této knihy samo o sobě představuje radost, útěchu a zdůrazňuje jeho klasický cit pro jazyk... A rozeběhl jsem se po náplavce, na zádech mi v brašně štěrchaly penály a učení a běžel jsem k mostu, tam furverk tažený dvěma koni se namáhal do kopečku vytáhnout plný vůz písku, koně zabírali, z podkov jim sršely jiskry, ale vůz plný mokrého písku byl tak těžký, že kočí marně stál před nimi a bičem jim hrozil a potom cukal opratěmi, koně znejistěli, zabírali už nikoliv současně, ale jeden po druhém, a to je ámen...
Hrabalovo dílo Mladá fronta připomíná ve spolupráci s renomovaným knižním grafikem Lubošem Drtinou, který pro vydavatelství vytváří typografii pro celou ediční řadu. Z dalších knih zmiňme legendárního Něžného barbara, už jen pro rostoucí zájem o Boudníkovo dílo v aukcích nebo Svatby v domě a skvostnou Příliš hlučnou samotu.
Vložil: Zdeněk Svoboda