Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ve spleti paragrafů

Koronavirus ve spleti paragrafů

Společně s advokátní kanceláří Vodák, Jehne probíráme pandemii z hlediska práva

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla a bude, anebo naopak

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Jořka s pyřkem i Habermannův mlýn. Kocovina Stanislava Berana je impozantní dílo

27.02.2020
RECENZE Jořka s pyřkem i Habermannův mlýn. Kocovina Stanislava Berana je impozantní dílo

Autor: Facebook

Popisek: Dobový snímek z odsunu ze Sudet

Jsou knihy, kde na první místo navzdory kompozici stavíte děj. Ať už chronologický, retrospektivní, prolínaný či nahodilý. Není to podstatné, stejně jako forma vypravěče a jiné odborné postupy. A jsou knihy, kdy si čtenář užívá text; třeba Murakami, Hrabal, Cortázar, Faulkner...

Právě do druhé skupiny musíme uznale zařadit nám zcela neznámého spisovatele Stanislava Berana (*1977), vystudovaného kantora s aprobací jazyka českého a dějepisu. O kvalitě přitom svědčila už ta skutečnost, že jeho kniha (spíše novela) vychází v ODEONu, jenž na kvalitu děl dbá odnepaměti.

Být na našem místě komparatista, zcela jistě by se pokusil o potvrzení hypotézy, počítáme-li s tím, že jde a priori o jistou danou pravdu, že vznik a pád Sudetenlandu bolel. Dokázal by to natürlich na titulech Kateřiny Tučkové, Josefa Urbana nebo Vladimíra Körnera. Šel by zcela určitě také do odborné části svého studia.

Stál-li by na našem místě sociolog, vnímal by s největší pravděpodobností jistou fenomenologii a etnografii v rámci ryze kvalitativního průzkumu předem segmentovaného, a hlavně vědomě vybraného vzorku. Opět hovoříme o oblasti, již ti, kteří mówi po polsku, označují za kraj Sudecki.

A do třetice, aniž bychom se koncepčně chtěli blížit pohledům známým kupříkladu z Čapkova Povětroně, je tu dějěpravec. Muž, který zcela věcně a pragmaticky vzpomene Říšskou župu Sudety a odsun na základě článků XI. až XII. závěrů Postupimské dohody.

V neposlední řadě bychom se mohli přiblížit momentu, kdy režisér Jasný píše svůj nepřekonatelný scénář filmu Všichni dobří rodáci (1969) a měli bychom jasno, o čem se v případě naší recenze bavíme. Ano, o ´Kocovině´ z přelomu čehosi na území kohosi perem Stanislava Berana.

 

Sudety jsou v novele vykresleny jako místo, kde lidi zůstávají jen proto, že nemají jinou možnost. Místo plné marasmu, jehož obyvatelé ztratili zájem o zbytek světa a začínají se tak trochu podobat zvířatům. Nedávná historie je ve vesnici v blízkosti rakouských hranic stále přítomná: postava místního blázna Honzíka, syna Češky a odsunutého Němce Hanse, je středobodem vyprávění. Kolem něj se rozvíjejí příběhy ostatních, nejčastěji místních, ale i Rakušanů, co sem přijeli za levným nákupem a laciným sexem, nebo turistů, kteří chtějí na chvíli vyměnit kancelář za přírodu. Od konce války po současnost se před námi otvírají jednotlivé šuplíky osudů – svět malých, obyčejných lidí žijících či živořících na místě, na které se zapomnělo.

Jen těžko lze hodnotit dílo po stránce formální, jelikož (pro nás) obsah v tomto případě prim nehraje, jakkoli může být zajímavý a pestrý. Beran zabodoval především svou obrazností a také slovní zásobou. Ta je od první stránky doslova nabitá obrazy, a pakliže Vojtěch Jasný zemřel, jako látku by ji nejlépe zpracoval Bohdan Sláma. Jistým evokačním a indukčním faktorem, až po vzoru Jana Švankmajera, pak působí situace a scény. Mokré kalhoty, skřípavé kolo, sex, hostinec. Naturel, příroda, prázdnota. Srovnání, nikoli komparatistická, by kniha snesla mnohem víc. Je opravdu pozoruhodné, že je za těmito řádky ukryt mladý kantor, původně odkojený vlastními rýmy. Ty jsme ovšem nečetli a nemůžeme tak hodnotit posun v tvorbě.

´Kocovina´ se nám četla skvěle a jednoznačně ji doporučujeme. Osmdesát pět procent.

Vložil: Zdeněk Svoboda

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace