Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton(ky) Jiřího Macků

Fejeton(ky) Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Týden v kultuře

Týden v kultuře

Nejen knížky, i ´živá´ kultura nás zajímá. Aneb Pavel Přeučil každé pondělí

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

S poutníkem za Bílou paní

S poutníkem za Bílou paní

Strašidla pro víkendy i všední den. Kde? No přeci na hradech a zámcích

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Scházejí se po setmění, nezřízeně se cpou, řádí… Co když ale do jejich kruhu pronikne muž?

24.02.2020
Scházejí se po setmění, nezřízeně se cpou, řádí… Co když ale do jejich kruhu pronikne muž?

Autor: repro/theskinny.co.uk

Popisek: Lara Williams

Románový debut britské autorky Lary Williams se s humornou nadsázkou věnuje konzumnímu vztahu nejen k jídlu, ale i k sobě, k lidem, ke světu. Román Tajný spolek hladových žen vydalo nakladatelství Kniha Zlín.

Robertě táhne na třicet let, pracuje pro módní web a na obzoru žádný vážný vztah. Její snahy dostát ideálům současné ženy pokaždé něco zhatí. Pak ale potká Stevie a společně založí Tajný spolek hladových žen. Bezpečný kruh, v němž je každá z členek sama sebou a nebojí se ukázat svou pravou tvář. Scházejí se po setmění a nezřízeně se cpou. Vnikají do soukromých objektů a řádí v nich… Co když ale do jejich kruhu pronikne muž?

Tajný spolek hladivých žen

Debutový román britské autorky Lary Williams vtipně a výstižně zachycuje nadčasová témata, jako jsou mezilidské vztahy, ideál fyzické krásy či konzumní přístup k jídlu a zahraniční recenzenti ho přirovnávají ke knihám k Sally Rooney nebo ke Klubu rváčů Chucka Palahniuka.

Autor: Lara Williams
Překlad: Alžběta Ambrožová
Žánr:
román
Nakladatelství:
Kniha Zlín

Ukázka z knihy:

Prázdný prostor
Kváskový chléb začíná základem, kterému se také říká kvas, zákvasek, omládek, preferment, nátěstek anebo – tak mu nejradši říkám já – taky matka. Existuje několik různých druhů základu, podle poměru vody a mouky, takže se můžete setkat s řidším a lepkavým, anebo tuhým a těžkým základem. Snažím se říct tohle: je víc způsobů, jak začít.
Jestli se chcete pustit do kváskového těsta, budete potřebovat čas – něco mezi týdnem a šesti měsíci, podle toho, jak moc jste trpěliví. Nejdřív si stanovte denní dobu, kdy máte pravidelně čas. Hodně lidí to dělá hned po probuzení anebo těsně před spaním. Také musíte být k dispozici dvanáct hodin poté, to je třeba vzít v potaz. K vytvoření základu smíchejte mouku a vodu – přibližně dvakrát víc mouky než vody – a směs hněťte, dokud nevznikne lepivá koule. Uschovejte ji do vzduchotěsné nádoby a nechte stát někde v teple. Za dvanáct hodin začne krmení.
Krmení základu spočívá v přidávání další směsi k již vytvořené směsi. Uplácejte proto další bochánek z mouky a vody a smíchejte ho s původním bochánkem mouky a vody, který by v tuto chvíli měl být kornatý a zavadlý. Totéž se bude opakovat za dalších dvanáct hodin, tentokrát s vyšším podílem vody, a za dvanáct hodin znovu. Při třetím krmení se začnete zbavovat části základu. Je živý a roste a polovina musí vždy pryč. Tímto způsobem pokračujte další dva dny.
Teď si musíme promluvit o bublinách. Po několika dnech krmení základu si všimnete bublinek a možná i zvláštního zápachu. A bude to jenom horší. Na váš základ zaútočily bakterie a ty produkují plyn. Dodržujte krmení po dvanácti hodinách. Když těsto začne páchnout nakysle a mezi krmením se jeho velikost začne dvojnásobit, jste připraveni na další krok. Ze všeho nejdřív si uvolníte prostor v ledničce.
Odteď byste své těsto měli krmit pouze jednou týdně, pokaždé ho rozpůlit a půlku dát pryč. Když ho vytáhnete z jeho nového příbytku v ledničce, může být potažené tenkou vrstvou hnědé tekutiny. Říká se jí taky kvas; je alkoholická a nesmí se pít. Jestli jí máte moc, odlejte ji. Jestli jen trochu, vmíchejte ji do základu. Pamatujte, základ určuje chuť.
Za nějaký čas můžete začít uvažovat o pečení. Budete potřebovat další mouku a vodu, taky máslo, sůl, med a samozřejmě základ. Smíchejte hrnek základu se zbytkem tekutých ingrediencí. Suché ingredience smíchejte zvlášť a pak obojí spojte. Hněťte těsto, až vás budou bolet zápěstí. Jde vám to skvěle. Nechte těsto vzejít někde v teple, přibližně na dvanáct až dvacet čtyři hodin.
Těsto teď bude obrovské a bude potřeba ho ručně zpracovat, aby trochu spadlo. Když bude všechen vzduch pryč, vytvarujte těsto do hladké kopule a vložte do trouby. Chcete-li křupavou kůrku, postavte vedle něj misku vody. Chcete-li hodně křupavou kůrku, potřete těsto vaječným žloutkem. Pečte pětadvacet minut.
Se zbytkem základu můžete naložit několika způsoby. Můžete ho dál krmit, odstraňovat přebytek a péct chleba, kdykoli to na vás přijde. Můžete ho dál krmit a přebytek dávat přátelům. Nebo ho můžete vyhodit, protože už máte dost. Není to pro každého a možná to není pro vás.
A ještě něco: je to upatlaná práce a těsto budete mít všude.
***
Krátce po svých osmadvacátých narozeninách jsem se cestou z práce zastavila v kavárně. Měla jsem hlad a nechtěla čekat do večeře. Bylo tam horko a narváno, dlouhá fronta se kroutila kolem stolů obsazených převážně vousatými muži ve flanelových košilích, zoufale zírajícími do svých MacBooků Pro.
Zařadila jsem se na konec fronty a snažila se zklidnit dech. Sáhla jsem si na čelo, které se mezitím začalo potit. Bylo mi trochu úzko, jako obvykle, když jsem v malém prostoru. Natáhla jsem krk, abych zjistila, kde vzít ty hnědé jídelní lístky, co každý žmoulá, a uviděla jsem prázdný stojan stejné bronzově hnědé barvy jako zbytek místnosti. Fronta se pomalu hýbala vpřed. Začala jsem přemýšlet, co si dám. Když jsem dohlédla na pečivo a muffiny, zamžourala jsem, abych zjistila, co je v nich. Nesnáším vlašské ořechy a rozinky, což z nákupu pečiva či muffinů dělá ošemetnější podnik, než je nezbytně nutné. Měli banánové muffiny se slaným karamelem, které vypadaly veliké, baňaté a syté, a pak skořicové šneky štědře potřené polevou, ale nebylo vidět, jestli je ještě něco uvnitř. Další člověk opustil pult s kávou a hnědým papírovým sáčkem v ruce. V břiše mi začalo kručet.
Za mnou se řadili další lidé. Nějaká paní do mě vrazila a já se jí omluvila. Ona se omluvila mně. Ale já se omluvila znovu, abych její omluvu převážila, snad z úcty.
„Měla jsem postupovat se zbytkem fronty,“ řekla jsem.
„Já se měla dívat, kam šlapu,“ trvala na svém.
„Jsem pitomá,“ já na to.
„Ne, to já,“ řekla ona a pak ještě jednou, důrazněji. „To já jsem pitomá.“
Přede mnou už byli jen dva lidi. Začala jsem si trénovat, co řeknu – snažila se vymyslet co nejefektivnější a neúspornější způsob, jak se zeptat, jestli ten muffin obsahuje ořechy, jestli jsou v tom šneku ukryté rozinky. Přemýšlela jsem, jak se rozhodnu v závislosti na těchto dvou proměnných. Jak si pak honem objednám a k tomu požádám o kávu – s oříškovým sirupem. Ta poslední část mi dělala trochu starosti. Otravný dodatek.
„Jsou v tom muffinu vlašské ořechy?“ zeptám se a počkám na odpověď.
„A jsou v tom skořicovém šneku nějaké rozinky nebo tak?“ doptám se.
Podle toho, jak to dopadne, řeknu: „Můžu poprosit ten banánový muffin se slaným karamelem?“ [nebo] „Můžu poprosit skořicový šnek?“
A pak: „A k tomu poprosím ještě latté s oříškovým sirupem,“  což jsem rychle upravila na: „A k tomu ještě poprosím velké latté s oříškovým sirupem,“ v souladu s dostupným názvoslovím daného podniku, viditelným na tabuli nad pultem. V duchu jsem zrychlila tempo, jakým požádám o oříškový sirup, a doufala, že se mi totéž podaří, až nadejde čas…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace