Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton(ky) Jiřího Macků

Fejeton(ky) Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Týden v kultuře

Týden v kultuře

Nejen knížky, i ´živá´ kultura nás zajímá. Aneb Pavel Přeučil každé pondělí

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

S poutníkem za Bílou paní

S poutníkem za Bílou paní

Strašidla pro víkendy i všední den. Kde? No přeci na hradech a zámcích

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Zpočátku bylo vše jasné. Jenže mrtvol přibývá a úspěšný advokát riskuje pověst i kariéru

16.02.2020
Zpočátku bylo vše jasné. Jenže mrtvol přibývá a úspěšný advokát riskuje pověst i kariéru

Autor: dominoknihy.cz

Popisek: Britský spisovatel James Hazel

Oblíbený hrdina Charlie Priest se vrací. Další napínavý příběh autora bestselleru Jepice vydalo nakladatelství Domino.

Úspěšný advokát Charlie Priest od samého začátku věděl, že kvůli tomu případu riskuje svou těžce vydobytou pověst, nebo možná dokonce celou kariéru. A přece do toho šel. Rozhodl se obhajovat internetový časopis, který zveřejnil článek o korupci ve velké charitativní organizaci, zaměřené na pomoc dětem. Jenže ráno před započetím procesu kdosi zavraždil korunního svědka, a od té chvíle se Priestovi začalo všechno rozpadat pod rukama.

Mrtvol přibývá a Priest zjišťuje, že se zapletl do temné sítě podvodů a korupce, jejímž rozplétáním ohrožuje nejen sebe, ale také další lidi, na kterých mu záleží. Už to samo o sobě by stačilo, ale Priest bojuje ještě s vlastním démonem – disociativní poruchou, kvůli které občas přestává rozlišovat, co ještě skutečné je, a co už není. Dokáže i s touto indispozicí odhalit pravdu dřív, než bude pozdě?

Dřevěná panenka

Než se britský spisovatel James Hazel rozhodl věnovat psaní a literatuře, pracoval jako právník v soukromé advokátní kanceláři, specializující se na korporátní spory a pracovní právo. Pak se ale rozhodl věnovat tomu, co chtěl vždycky dělat nejvíc – psaní knih. Žije s manželkou a třemi dětmi na okraji Lincolnshire Wolds, zajímá se o kriminologii a je vášnivým čtenářem thrillerů. Miluje indie hudbu a líbí se mu všechno, co je retro.

Autor: James Hazel
Překlad: Hana Dubovská
Žánr:
thriller
Nakladatelství:
Domino

Ukázka z knihy:

1. listopad 1989
Rose se vyškrábala posledních pár metrů. Kopec se zde příkře svažoval a mechový porost ustupoval skalnaté římse, která se táhla podél útesu. Světla pomalu ubývalo a vzduch byl chladný a vlhký. Spěchala přes hřeben, ale přesto si dávala pozor na každý krok. Když se pěšina zúžila, dělilo ji od vln lámajících se o skalnaté pobřeží pod ní jen několik prohnilých sloupků starého plotu spojených tenkým drátem.
Směrem, jímž vedla pěšina, zahlédla skupinku lidí. Za nimi pěšina mizela a následoval jen příkrý útes spadající v téměř pravém úhlu do hloubky, kde se napojoval na linii pobřeží. Když se Rose přiblížila ke skupině, jedna z osob se oddělila a vydala se jí naproti.
„Díkybohu, Rose,“ vykřikla zadýchaně žena. Rose v ní poznala vysokou vdovu, majitelku květinářství nedaleko vesnice Tome, ale její jméno jí nějak vyprchalo z paměti.
„Přišla jsem hned, jak to šlo,“ pronesla Rose na vysvětlenou. V ženině hlase bylo patrné zděšení.
„Právě včas.“
Květinářka s Rose prošly skupinou, která jim udělala místo. Zachmuřené tváře přítomných byly ve snášejícím se soumraku jen těžko rozpoznatelné. Pár jich znala z města a několik dokonce jménem. Na místní policejní stanici pracovala už dva měsíce, a tak měla nepříjemný pocit, že už by je měla znát všechny. Ale v tomhle světle nebyla schopná odlišit jednu tvář od druhé.
„Co vás tak zdrželo, strážníku?“ zabručel hlas ukrytý pod kapucí pršipláště, který by pohodlně padnul i hráči basketbalu, natož pak malé, zavalité postavě, která ho měla na sobě. Rose přešla narážku bez povšimnutí a nechala se dál vést k místu, kde drátěné oplocení rozdělovalo skupinu na dvě části a kde se žlutá značka upozorňující na nebezpečný sráz nejistě kymácela ve větru.
U okraje srázu trčela ze země dřevěná tabulka nesoucí název útesu: ĎÁBLŮV VÝBĚŽEK.
„Kdo ji našel?“ zeptala se Rose květinářky.
„Vern tudy procházel se svou skupinou historiků.“
„Co tu v tuhle denní dobu dělala skupina historiků?“
„No, je to spíše taková výprava za duchy. Říká se, že na útesu řádí duch keltského námořníka, který…“
Rose podrážděně zvedla ruku a žena pochopila, že nemá smysl pokračovat. Rose snížila drát a překročila jej; zarazilo ji, jak bylo bezpečnostní pásmo ve skutečnosti malé.
Zastavila se a zahleděla se před sebe. Slunce se pomalu nořilo za horizont a jeho závěrečný výtrysk energie zbarvoval noční oblohu podél celého obzoru doruda. Rose ztěžka polkla. Na samém okraji srázu stála malá holčička, které nemohlo být více než deset let. Vlasy jí povlávaly ve vánku přicházejícím od moře. Stála čelem k vodní hladině, ruce natažené před sebe. Vypadalo to, jako by každou chvíli chtěla roztáhnout křídla a vrhnout se do šedé propasti.
Rose se obrátila na květinářku, jako by od ní čekala nějaké vysvětlení, ale uviděla jen zástup prázdných tváří.
„Ahoj!“ zavolala na dívku jemně, aby ji nepolekala.
Ta se ani nehnula, ale jakmile se Rose ozvala podruhé, holčička otočila hlavu a Rose zahlédla její bledou, slzami zmáčenou tvář.
„Zlatíčko, jsem policistka. Stojíš hrozně blízko okraje. Mohla bys udělat pár kroků směrem ke mně?“
Dívka se nepohnula. Rose se posunula o kousek blíž. Děvče bylo opravdu nebezpečně blízko hrany srázu – stačil by silný poryv větru a už by letěla.
„Jsi v bezpečí, broučku. Jen se pomalu otoč. Opatrně.“
Rose se snížila na úroveň holčičky a do tváře jí přitom foukl vítr. Stála jen sedm nebo osm metrů od ní, ale vzhledem k hrozícímu nebezpečí to bylo stejné, jako by je dělilo tisíc mil. S bušícím srdcem natáhla Rose k holčičce ruku…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
knihy,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace