RECENZE Jakub Trpiš ve svých třiatřiceti stvořil opus. Revoluce je jiná téměř ve všech směrech
13.02.2020
Foto: Youtube / repro
Popisek: Jakub Trpiš při rozhovoru o své Revoluci
S letitými výročími Sametové revoluce a úmrtím Václava Havla je spojena řada symbolů a poselství. Ať už jde o projevy, happeningy, výstavy či filmové produkce. Knihy jsou v tomto směru nedílnou součástí vývoje a navzdory právě popsaným faktům mají ještě jeden význam, o němž bychom mohli říci, že je skrytý. Knihy jsou totiž neustále po ruce, což z jejich obsahu činí především mocnou zbraň a užitečný nástroj.
To, že Trpiš umí psát, má píli, houževnatost, ale především trpělivost, prokázal už u svého debutu ´Volba´ (2018, vlastním nákladem). Protentokrát se vytasil s mohutnou ´Revolucí´, u níž nalezneme řadu čerstvých poznatků a krátkých, byť už historických mement. Kdo bude hledat, najde Víta Bártu, Stanislava Grosse či Andreje Babiše. Kdo bude přemýšlet, najde proměnlivě se vyvíjející preference jistého hnutí, které se stalo miláčkem národa a tuhle nepokřivenou pověst udržuje doposud.
Těch paralel je jistě víc. Od citací neexistujících médií přes proměnu nálady ve společnosti (formou anonymních diskutérů) až po výše uvedenou symboliku. To vše na křídovém papíře s vysokou gramáží, což je pro českou beletrii absolutně nevídaný jev. Do toho si přidejte vlastní webové stránky ve flashi, původní soundtrack (s příchutí Johna Williamse) a tvrdou vazbu. Po produkční stránce jde o málo vídanou symbiózu poctivé knihařiny, přehledného kódování a v neposlední řadě bychom měli zmínit obsah. Ten je totiž zavazující a určuje směr. Pakliže by byl titul o ničem, byl by nudný, strnulý, lámal by dějiny přes několik kolen, těžko bychom měli chuť se jím zabývat.
Trpiš však přistoupil k beletrii jako k látce, knihu lze považovat za diplomovou práci (stačila by změna jmen, webů, zdrojů a grafů) a nápaditost své revoluce dovedl do absurdna. To chápeme rovněž, jelikož dnešní společnost je vsunuta do koridorů. Jedni jsou zlí, druzí dobří. Jedni čtou Respekt, další Parlamentní listy. Jiní vítají, druzí odmítají. Vybere si každý, zařadí se jakbysmet.
Právě na tomto půdorysu společnosti stvořil autor čtyři hlavní postavy: narýsovaného Roberta Karvana (...z nevýrazného mladíka se postupně vypracuje na úspěšného politika, který svým vizionářstvím očaruje celý národ. „Ukážeme celému světu, co jsme my Češi zač.“), chytrou Helenu Müllerovou (...Uznávaná politoložka, která si díky svým znalostem a vystupování získala nejen studenty, ale i televizní diváky. „Nebojím se vlastního národa.“), od prvního setkání tápajícího Kryštofa Jánského (...Snaží se žít normální život, přestože hluboko uvnitř mu přijdou obyčejní lidé nudní a plní přetvářky. „Tohle neskončí dobře.“) a v neposlední řadě strojovitě uvažujícího Mariana Lička (...Veterán z Afghánistánu, který nechápe současné politiky a rozhodne se vzít spravedlnost do vlastních rukou. „Kdo není s náma, je proti nám.“).
Román Revoluce vznikal šest let a rozhodně to nebylo kvůli autorovu zrání, jaké můžeme pozorovat u takto výsostně pojatých děl, jako spíše kvůli pozorování. Každý si genitiv jistě doplní, neboť uplynulá léta, co se politiky týká, byla v České republice velice proměnlivá. A současně bohatá na události.
Příběh samotný se odehrává v Česku v letech 2006 - 2026 a dokonale zachycuje podivnou dobu, v níž žijeme. Dobu polopravd, lží, manipulace i nenávisti, kde se každý snaží najít své místo. Většina se přizpůsobí, ale najdou se i takoví, kteří hřbet neohnou. Nevyhnutelný konflikt vygraduje ve strhujícím finále, jež prožijete z pohledu čtyř postav, které se od sebe nemohou více lišit, přesto mají jednu věc společnou. Touhu po změně. Co nás jako národ definuje? Dokážeme se spojit, abychom to ochránili? A co všechno nás naše znovuzrození bude stát?
Knihu, a musíme to říct po vzoru Stanislava Grosse, upřímně, jsme četli velmi rádi. Nejsou v ní slabší místa a je vidět, že navzdory době vzniku jsou postavy stále stejné, až archetypální. Dovedení do krajnosti všeho, co se stalo, je nedílnou součástí vyústění. Jestli tomu někdo řekne patos a jiný happy-end, to nerozhodneme. Nám se líbil zejména vývoj hlavní postavy. Od prvních chvil naprogramovaného člověka, jehož porážka posune, až se z něho stane bestie. Mínus dáváme jednomu zdroji zpráv, absenci dění v Evropě, jíž jsme součástí. Stačily by noticky po vzoru Reuters, abychom se zorientovali. Plusy dáváme píli, grafice a vlastně celkově všemu, protože musíme připomenout, že za tímto rozsáhlým beletristickým dílem stojí stále ještě ´junák´. Tím spíš držíme knize i jemu palce.
78 procent.
Za poskytnutí titulu na recenzi děkujeme KNIHCENTRU.cz.
Vložil: Zdeněk Svoboda