Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla a bude, anebo naopak

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Muž, který přežil, ukazuje cestu od eutanázie přes genocidu až k továrně smrti v Osvětimi

10.02.2020
Muž, který přežil, ukazuje cestu od eutanázie přes genocidu až k továrně smrti v Osvětimi

Autor: repro/ushmm.org

Popisek: Erich Kulka, česko-izraelský spisovatel, historik a novinář, který přežil holocaust

Na to, co nacisté proměnili v koncentračním táboře Osvětim v hrůznou každodenní skutečnost, lidská fantazie nestačí. Erich Kulka, česko-izraelský spisovatel, historik a novinář, který přežil holocaust, vydává autentické svědectví z osvětimského procesu. Jeho knihu Soudcové, žalobci, soudci vydalo nakladatelství XYZ.

Erich Kulka, jeden z hlavních svědků osvětimského procesu, sleduje a zaznamenává reportážní a faktografickou formou proces s osvětimskými vrahy ve Frankfurtu nad Mohanem. Ukazuje cestu, jež vedla od eutanázie přes genocidu až k továrně smrti v Osvětimi. Podrobně popisuje zařízení koncentračního tábora, nelidské zacházení s vězni, jejich hromadné usmrcování. Zevrubně reprodukuje usvědčující svědecké výpovědi, jež odhalují otřesné zločiny esesmanů, líčí portréty souzených zločinců i postoj soudců a obhájců.

Soudcové, žalobci, obhájci

Autor: Erich Kulka
Žánr:
historie, literatura faktu
Nakladatelství:
XYZ

Ukázka z knihy:

Nemocní byli roztříděni na dvě skupiny: muži a ženy. Namluvili jim, že před přeložením do jiné budovy se budou koupat a dezinfikovat. Museli se svléci do naha, pak otevřít ústa a automatické čtyřčíselné razítko jim vyrazilo na prsa číslo. Podle tohoto razítka rozeznával personál, kdo má v ústech zlaté protézy. Aby nemocné neznepokojili, lékaři je povrchně prohlédli. Potom vešli do koupelny. Když byl stanovený počet uvnitř, byly dveře uzavřeny. Na stropě koupelny bylo v podobě sprch namontováno zařízení, kterým se vpouštěl do místnosti plyn. Myslím, že jich bylo v místnosti najednou asi 50. Byla mezi nimi i mladá děvčata, a mezi sebou jsme si říkali: Jaká je to pro nás ostuda!‘ Místnost měla jen jedny dveře a vizírkou bylo možno pozorovat, co se děje v komoře. Za 15 až 20 minut byl plyn z místnosti vypuštěn, když si předtím ověřili, že u všech nastala smrt. Podle čísel vytištěných na prsou zjišťovali osoby se zlatými protézami v ústech. Zlaté zuby byly mrtvým z úst vytrhány.“
Jiní svědkové vypověděli do protokolů, že všichni pacienti byli schopni chůze a šli většinou dobrovolně, ba i radostně do komor smrti, protože jim slíbili, že potom budou moci ležet v čerstvě převlečeném lůžku.
Po této za lékařské asistence provedené exekuci byly rozesílány pozůstalým soustrastné úřední dopisy. V každém ústavě eutanázie bylo zvláštní oddělení dopisů pro útěchu, které podávalo pozůstalým korektní zprávu o úmrtí pacienta, přičemž bylo ponecháno pisatelům organizace „T 4“ na vůli, aby si příčinu úmrtí libovolně vymyslili. Tak se stávalo, že ošetřovanec náhle zemřel „na následky akutního zánětu slepého střeva“, ačkoli jeho příbuzní věděli, že mu slepé střevo bylo už před lety vyoperováno. Jeden z osvědčených vzorů dopisů, jaké používali v Grafenecku:
„Vážení…
K našemu hlubokému žalu Vám sdělujeme, že Váš…, který musel být z příkazu ministerstva přeložen do péče zdejšího ústavu, zemřel nečekaně dne… na… Při jeho těžké nevyléčitelné nemoci byla pro něho smrt vysvobozením. Z nařízení místních policejních orgánů musel být zesnulý v důsledku epidemicko – zdravotních a policejních opatření ihned zpopelněn. Prosíme Vás, abyste nám sdělili, zda máme zařídit, aby urna s pozůstatky po zesnulém byla poslána na hřbitov, který si přejete. Šatstvo zemřelého, které už nemělo valné ceny, protože dezinfekcí velmi utrpělo, bylo předáno národně socialistické charitativní organizaci.“
Jak prolhané byly poznámky o nevyléčitelných chorobách, dokazují dotazníky, které byly při procesu o eutanázii v roce 1946 předloženy soudu. Na dotaznících, které jsou označeny „+“, tedy u nemocných, nad kterými byl vyřčen ortel smrti, jsou i tyto poznámky: „Pilný pracovník.“ – „Duševně čilý.“ – „Dostává občas dovolenou.“ – „Dobře reaguje.“ – „Může být případně propuštěn.“ Ani pochvalné poznámky, jako „zdatný v krejčovně“ nebo „dobrá kuchařka“, neochránily nemocné před jedovatými sprchami.
Pravda o eutanázii brzy pronikla do rodin postižených a z církevních kruhů se začaly ozývat protesty. Evangelický pastor Braune v podání na ministerstvo vnitra z července 1940 uváděl konkrétní případ usmrcení bývalého vedoucího energetické centrály v Bad-Kreuznachu Heimera, kterého svěřila jeho rodina do léčení zdravotnímu ústavu v Bedburg-Hau, protože trpěl častými záchvaty deprese. V pastorově sdělení bylo uvedeno: „Ještě před vánocemi navštívil Heimera jeho syn. Otec byl duševně zcela čilý, trpěl jenom depresemi. Začátkem března jej přeložili do Grafenecku, aniž o tom uvědomili rodinu. Když se jeho příbuzní v Grafenecku ptali, nedostali vůbec odpověď. Asi po čtyřech týdnech přišel dopis, že nemocný zemřel v důsledku poruchy krevního oběhu a jeho mrtvola musela být ihned zpopelněna.“
Usmrcování židovských pacientů v „T 4“ až do června 1940 odmítali. Ale koncem měsíce došlo k obratu. Židovské pacienty z celého Německa soustředili do „léčebného ústavu“ Buch u Berlína a odtamtud je odváželi do Brandenburku, kde je usmrcovali plynem. Ale při této akci všechny židovské pacienty nepodchytili. Ministr Frick vydal proto 19. prosince 1940 nařízení, v němž ukládal přísné prověření všech pacientů a oddělení pacientů židovských od árijských a všem novým židovským pacientům byl určen léčebný ústav Berndorf-Sayn v okrese Koblenz. Odtamtud byli postupně převáženi a usmrcováni v ústavech eutanázie.
Protesty z církevních kruhů sílily. Řada biskupů protestovala písemně i z kazatelny a nedali se zastrašit ani hrozbami gestapa. Byli to zejména evangelický biskup Wurm, vratislavský arcibiskup kardinál Bertram, kardinál Faulhaber a další. V limburském církevním časopise „Hirt“ (Pastýř) byl uveřejněn v srpnu 1940 článek, v němž se mimo jiné uvádělo:
„Několikrát týdně přivážejí velké omnibusy oběti do Hadamaru. Školní děti z okolí znají tyto vozy a říkají: ,Zase přijíždí vražedná bedna.‘ Brzy po příjezdu autobusů pozorují hadamarští občané vystupovat z komína kouř. Jsou deprimováni a musí neustále myslet na nešťastníky, kdykoli k nim vítr zažene odporně zapáchající kouř. Děti si místo nadávek hrozí: ,Nebudeš-li dost chytrý, půjdeš na pekáč do Hadamaru.‘ Ti, kteří se nechtějí ženit nebo nemají k tomu příležitost, říkají: ,Oženit se? Nikdy! Přivést na svět děti, které potom spálí v peci?‘“…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace