Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Týden v kultuře

Týden v kultuře

Nejen knížky, i ´živá´ kultura nás zajímá. Aneb Pavel Přeučil každé pondělí

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

S poutníkem za Bílou paní

S poutníkem za Bílou paní

Strašidla pro víkendy i všední den. Kde? No přeci na hradech a zámcích

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Drama Bídníci: Horký brambor, mapující problém imigrace, jenž se režisérovi povedlo udržet až do výbušného konce. Premiéry Pavla Přeučila

30.01.2020
Drama Bídníci: Horký brambor, mapující problém imigrace, jenž se režisérovi povedlo udržet až do výbušného konce. Premiéry Pavla Přeučila

Autor: Film Europe (stejně jako snímky v článku i fotogalerii)

Popisek: Nejnovější Bídníci se odehrávají v imigrantském ghettu na okraji Paříže

FOTOGALERIE Jak většina čtenářů dobře ví, Bídníci jsou románem, který vydal Victor Hugo v roce 1862 a vzhledem k tomu, že šlo o jedno z nejlepších literárních děl 19. století, dočkal se příběh několika filmových zpracování. To poslední, které si vypůjčilo od Huga hlavně název, se dosud realizovaným filmům značně vymyká. Režisér Ladj Ly, pocházející z Mali, zasadil děj svého filmu na pařížské předměstí Montfermeil, tedy stejného místa, kde se odehrávali před více než 150 lety slavní Bídníci, nicméně využil jej pouze jako kulisu a pro některá podobenství, která z Hugova díla převzal.

Film, který loni získal velkou cenu poroty na filmovém festivalu v Cannes, je také horkým francouzským želízkem v klání o filmové Oscary. Zda uspěje, dozvíme se už 9. února, ale vzhledem ke svému aktuálnímu námětu rozhodně není bez nadějí na úspěch. 

Pařížské předměstí – stát ve státě

Stéphane Ruiz (Damien Bonnard) je provinční policista, jenž byl právě nasazen na pařížskou policejní stanici, sídlící v té nejchudší oblasti, téměř výhradně obývané migranty, v Montfermeilu. Stéphane se ocitá v protiteroristické brigádě mezi novými kolegy a už od první směny si uvědomuje, že se neomezují jen na legální způsoby jednání a chovají se zde jako stát ve státě. Snímek je inspirován dramatickými událostmi z roku 2005 ve Francii a ukazuje jejich následky o patnáct let později a především to, jak snadné může být jejich opakování. Přestože od událostí, popsaných Hugem v Bídnících, uplynulo už více než 150 let, podobnost mezi rozhněvanými mladíky v kapucích s románovým Gavrochem nemůže být dnes jasnější. 

Nekonečný příběh – bílí versus barevní

Bídníci zkrátka představují drsnou realitu dnešních vyloučených ghett ve velkých městech. Ukazují nám různé sociální skupiny, které jsou nuceny žít pospolu, zbídačelé děti přistěhovalců, malé či větší darebáky, ovládající celé čtvrti, mnohdy za tichého přihlížení policie. A právě policie zde hraje hlavní roli. Bílý policista, který se striktně drží pravidla „já jsem zákon“, francouzsko-africký policajt, následující nevyzpytatelné kroky svého nadřízeného, ale nezapomínající, že je jedním z „nich“, a nováček, čestný policajt, který chce dodržovat pravidla, tak, jak byl dosud zvyklý. 

Svět, v kterém bojuje každý sám za sebe

Úvod filmu je na můj vkus příliš zdlouhavý a až příliš popisně nás seznamuje s prostředím a jednotlivými postavami. Nekonečně dlouho sledujeme tři policisty na začátku jejich směny a setkáváme se s postavami, které budou hrát v příběhu klíčovou roli. Stéphane se setkává se svými novými partnery, Chrisem a Gwadou, kteří neustále zažívají obrovské napětí, existující mezi různými skupinami migrantských gangů, kontrolujících celou oblast. V téhle pasáži promarnil režisér fůru času, který mohl využít spíše na prokreslení prostředí, nabízejícího dramatické okamžiky každou minutu.

 

Hlavní hrdinové to nemají lehké, jako ostatně v Montfermeil nikdo...

Bídníci rozhodně nejsou filmem s nějakým dramatickým dějem, ale téměř nesnesitelně realistickým sociálním thrillerem, vybízejícím k zamyšlení. Děj, který se pomalu rozjíždí, nás vtahuje do drsného světa, v kterém každý bojuje sám za sebe. Rozhodně nečekejte honičky a střílečky v duchu filmů Luca Bessona, ale způsob, jakým skládá režisér příběh jako domino, kousek po kousku, až k explozivnímu vyvrcholení, které vám vyrazí dech, opravdu účinkuje. 

Výbuch hrozí každým dnem

Montfermeil je jen jednou z problematických oblastí na okraji Paříže. Tady jsou všichni policisté nepřáteli a nevítanými hosty. Místní policajti se tomu samozřejmě přizpůsobují, a tak není divu, že používají při zásazích poněkud radikálnější metody, často na hraně zákona. Nováček Stéphane je spíše pro striktní dodržování zákonných metod, mírumilovné řešení a dialog. Tyto opačné metody postupně vyvolávají na policejní stanici hádky a po několika dnech společného života dojde k nezbytnému výbuchu. Scénář postupně buduje ono napětí a vykresluje podrobně všechny účastníky konfliktu. 

Nikdo není jen černý nebo bílý

Herecké obsazení není špatné, přinejmenším nesnižuje úroveň filmu. Příliš mne neoslnil Damien Bonnard v hlavní roli Stéphana Ruize. Přestože má za sebou role v takových filmech, jako byl Dunkerk, Vlčí volání nebo Potížista, za kterého dostal i cenu César za nejlepšího herce ve vedlejší roli, působí v Bídnících poměrně nevyrovnaně. V rolích jeho parťáků se pak představí Alexis Manenti v roli Chrise a Djibril Zonga jako Gwada. I tihle dva mají za sebou dvojí nominaci na ceny César. Ve Francii byl film byl kritizován, protože se prý nedokázal výrazně postavit na jednu ze stran, především tedy na stranu migrantů, a to navzdory osobním zkušenostem režiséra z minulosti. Ladj Ly se totiž na tomto pařížském předměstí narodil.

 

Režisér Ladj Ly

Po shlédnutí filmu nejsem zrovna přesvědčen o oprávněnosti těchto kritik, možná právě naopak, bral bych to jako klad. Nemyslím si, že na filmovém plátně musí vše nutně být černobílé a cpát divákovi do hlavy ten jediný, správný názor. Všechny postavy, prostředí i události jsou součástí gradujícího příběhu, mají své klady i zápory a každý si může vyvodit svůj závěr o tom, jak se v současné Francii tyto problémy řeší. 

Film jako varování

Bídníci původně vznikli jako režisérův krátký film, který získal celou řadu ocenění a byl jakýmsi výkřikem, který měl způsobit poplach a být výstrahou před děním, které se odehrává nejen na pařížském předměstí, ale i v migrantských ghettech mnoha evropských měst. Ladj Ly, který žil v takovém prostředí od dětství, natáčel policejní zásahy v Montfermeilu až do dne, kdy se mu podařilo natočit brutální zásah, při kterém surový policista překročil své pravomoci. Svým varovným snímkem chtěl ukázat, že je nejvyšší čas, aby lidé i příslušné orgány konečně otevřeli oči. Totéž téma nyní rozpracoval do celovečerního filmu, v kterém navíc varuje před úplnou izolací předměstí a nezájmem kulturních organizací, školství nebo místní správy.

 

Boj o moc i místo na slunci

Ale největším účinkem filmu je schopnost uvést diváka přímo do středu dění na předměstí, přimět jej k účasti na tomto hmatatelném napětí, kde se neustále ocitá v situacích na ostří nože mezi výsměchem a násilím. Tomu nahrávají i často vtipné dialogy a hra na policajty a zločince, neustálé provokace z obou stran a všudypřítomné násilí. Film otevřeně ukazuje, že současná situace ve městech není vůbec nic jednoduchého, že zde o své místo na slunci bojují různá společenství i individuality, muslimové, Romové, policie či starosta a tento boj o trvalý vliv vypadá spíše jako časovaná bomba. Toho samozřejmě zneužívají nejrůznější zločinecké gangy, které jsou mnohdy faktickými vládci těchto lokalit.

 

Bídníci odmítají soudit

Bídníci jsou ve své podstatě docela jednoduchým filmem, ukazujícím nesmírně složitou dobu, portrétem dnešní rozdělené společnosti. Bezpochyby jde o jeden z velkých evropských filmů tohoto roku a vybízí diváky k tomu, aby přemýšleli. Je skládačkou lidských profilů i osudů a ukazuje prstem - příčiny zla jsou tady a tady, tedy na obou stranách konfliktních situací. Ladj Ly se navíc dokázal oprostit od možných osobních vzpomínek a vyvaroval se toho nejhoršího, čeho se může filmař dopustit. Odmítá totiž soudit a vykreslit jednostranně policajty jako nelidské bestie a místní migranty jako ubohé bezbranné oběti. Tady nese spravedlivě každý svůj díl viny a působí to zcela přirozeně. Myslím si, že film řekne mnoho i mladším divákům, kteří mají rádi akční filmy a napětí, i když jsou natočeny v evropském prostředí.

 

Vložil: Pavel Přeučil

Galerie

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace