Poněkud nakyslé předávání cen Trilobit a festival sci-fi filmů, který věští značně temnou budoucnost. Týden v kultuře
27.01.2020
Foto: ČT
Popisek: Martin Myšička na PR fotografii pro pořad s udílením cen Trilobit
FOTO Uplynulý sobotní večer byl jedním ze svátků českého filmu, protože Český filmový a televizní svaz FITES uděloval v trochu komorním prostředí berounského kulturního domu Plzeňka filmové a televizní ceny Trilobit 2020. Večerem provázel poněkud nervózní a kapánek unylý herec a moderátor Martin Myšička a strnulou atmosféru večera trochu rozproudil swingovými melodiemi alespoň Original Vintage Orchestra Petra Kroutila s pěveckým triem Hot Sisters. Hlavní ceny Trilobit 2020 udělila porota hercům Jiřímu Schmitzerovi a Ladislavu Mrkvičkovi za jejich role ve filmu Staříci. Poctu za celoživotní dílo v podobě Ceny Vladislava Vančury si v berounském kulturním domě Plzeňka osobně převzal legendární herec Vladimír Pucholt žijící v Kanadě.
Proč jsem si na úvod dnešního týdenního přehledu událostí v kultuře vybral právě vyhlašování cen Trilobit? Film a jazz, to jsou dvě věci, které mám tak trochu v krvi už od útlého dětství, protože jsem s nimi vyrůstal. Můj táta, Jan Přeučil, byl za první republiky majitelem dejvického kina Bruska a naše rodina doslova žila filmem. Ostatně na tenhle biograf a mého tátu často vzpomíná i bratranec, herec Honza Přeučil, kterého prý návštěvy Brusky později přivedly k jeho lásce k filmu a odstartovaly také jeho hereckou kariéru. Moje máma byla příležitostná herečka a zahrála si v pár prvorepublikových filmech a u nás doma se na večírcích často scházela celá tehdejší filmová smetánka.
Cenu Trilobit získal i Vladimír Pucholt, který před osmašedesátým zazářil v československém filmu, po osmašedesátem pak emigroval na ápad, kde se věnoval profesi lékaře, foto Trilobit
V roce 1945 sice táta o kino přišel v důsledku znárodňovacích dekretů prezidenta Beneše, ale film a filmová muzika mu zůstaly v krvi. Zůstalo mu i pár plechových krabic s celuloidovými filmovými kotouči, krabice plná skleněných diapozitivů s barevnými reklamami, kterými jsem se rád jako dítě probíral a fůra gramodesek s převážně filmovou hudbou, mezi kterými vládl právě swing. A tahle hudba, znějící neustále doma z gramofonu, mne provázela vlastně celým dětstvím. I proto jsem si nenechal ujít ani vyhlášení cen Trilobit 2020, které na slavnostním večeru provázela právě swingová hudba.
Trilobita si doma na poličku vystaví i Jan Prušinovský za seriál Most!, foto Trilobit
Oceněný Most! a promarněná šance na trochu srandy
Musím říci, že onen slavnostní večer mne poněkud zklamal. Ne samotnými oceněnými laureáty, kteří si své Trilobity opravdu zasloužili, ale svou dramaturgií, který postrádala snad všechno, co má takové vyhlašování cen mít. Potěšilo mne, že ceny Trilobit 2020 získali mimo jiné i režisér a scenárista Jan Prušinovský a scenárista Petr Kolečko za televizní seriál Most!, vysílaný v České televizi, který v uplynulém roce rozpoutal doslova bouřlivý ohlas diváků.
Anticenu si domů odnesl Luboš Xaver Veselý, což vzbudilo kontroverze, protože část jeho diváků a posluchačů 'ocenění' bere jako mstu lidí napojených na Českou televizi, do jejíž Rady Veselý kandiduje a jíž je dlouhodobým kritikem, foto Trilobit
Trochu trapně na mne působilo předávání zbrusu nových, kritických cen poroty Zlatý citron, udělených tentokrát za nejnižší úroveň vedení televizních debat. I když si ocenění moderátoři kyselé Citróny plně zasloužili, působilo jejich udílení ještě trapněji, než samotné výkony oceněných. Přestože zde měl moderátor příležitost vnést do večera trochu humoru a vtipu, nevyužil toho a udělení cen provázel s vážnou tváří a doufám, že mi odpustí, působil na mne jako studený čumák. Myslím, že trochu té srandy by si speciálně předávání těchto cen zasloužilo, protože prostřihy na obecenstvo ukázaly jen pár křečovitých úsměvů několika přítomných umělců.
Anticenu získala také Michaela Jílková za své moderování pořadu Máte slovo, foto ČT
I anticeny padly do správných rukou
Bohužel, celý slavnostní večer na mne tak trochu působil jako onen poněkud kyselý citrón. Bez nápadu, bez humoru, s neuvěřitelně strojeným vystupováním porotců, kteří četli svá zdůvodnění, komu a proč cenu udělili, se stejně dramatickým výrazem, jako meteorologové, když hlásí, že se blíží vichřice. Anticeny porota udělila moderátorům Luboši Xaverovi Veselému, Michaele Jílkové a Jaromíru Soukupovi. Jediným, kdo se hrdinně odvážil vystoupat na pódium a cenu si převzít, byl moderátor Luboš Xaver Veselý. I když ve svých pořadech někdy srší vtipem, tady pojal svůj proslov s vážnou tváří, využil jej k trapácké reklamě na svůj pořad a doslova z něj stříkala uražená ješitnost. Jak už jsem konstatoval, zasloužili si Citróny všichni tři ocenění a potěšila mne zejména cena pro Michaelu Jílkovou, která fakt už působí poslední dobou ve svém pořadu Máte slovo jako dryáčnická trhovkyně, která pustí ke slovu jen toho, kdo se jí líbí a ostatním hostům pořadu nevybíravě skáče do řeči, pokud je tedy ke slovu vůbec pustí, a navíc jim prská vztekle do tváře z deseticentimetrové vzdálenosti.
Jakub Češka si v Japonsku střelil přednášky o Kunderovi a Hrabalovi, foto Facebook
Japonci milují českou literaturu
Ale dost Trilobitů a pojďme dál k dalším událostem v kultuře. Potěšila mne zpráva z dalekého Japonska, kde se ukazuje, že česká kultura je pro Japonce stále v popředí zájmu. Japonci milují českou hudbu, české divadelní či výtvarné umění i českou literaturu. Je zvláštní, že si naše malá země získala v Japonsku tolik příznivců. Jeden můj kamarád, s nímž jsme tenhle fenomén probírali, mi to zdůvodnil tím, že pro Japonce jsme stejnými exoty, jakýmsi evropským Orientem, stejně jako je pro nás exotikou onen japonský Orient, charakterizující kulturu této východoasijské země. Osobně si však myslím, že tím pravým důvodem je vysoká kvalita umělců a uměleckých těles, která v Japonsku naši kulturu reprezentují.
V nedávných dnech se ukázalo, že Japonci mají mimořádný zájem například o naše spisovatele Hrabala a Kunderu a jejich díla dobře znají. Dokázaly to přednášky předního odborníka na díla Bohumila Hrabala a Milana Kundery, docenta Jakub Češky z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, které proběhly v Českém centru v Tokiu, a také na Tokijské univerzitě. Zájem o přednášky a následující seminář byl mimořádný, především mezi japonskými studenty, odborníky a příznivci české literatury. „Japonští posluchači jsou nároční, skvěle připravení a kladou direktivní otázky. Pokud nejsou spokojeni s odpovědí, nepustí vás a ptají se dál,“ vysvětluje Jakub Češka a doplňuje: „Mezi Japonci je daleko vážnější odborný zájem o Kunderovo dílo než u nás v Čechách.“
Bohumil Hrabal zase dobývá svět, tentokrát ten japonský, foto ČT
Hrabal a Kundera jako fenomény
Významný bohemista, Kenichi Abe, překladatel české literatury a docent současné literatury na Tokijské univerzitě, který Češku do Japonska pozval, shrnuje přístup japonských obdivovatelů českých literátů: „Milan Kundera se ve svých románech soustředí na několik základních témat, jakými jsou dějiny, láska a bytí. Tímto kontemplativním, hlubokým a rozmanitým pohledem je atraktivní pro japonské čtenáře. Na rozdíl od Kundery, jehož díla byla přeložena už v devadesátých letech, představuje pro japonské čtenáře dílo Bohumila Hrabala nový fenomén. Hrabalův první překlad vyšel až roku 2007. Jeho román „Obsluhoval jsem anglického krále“ spolu s Menzelovým filmem sklidil velký úspěch u čtenářů a kritiků. Pábitelské vyprávění přineslo Japoncům nový čtenářský zážitek.“
Tobogán vyráží na turné
Talkshow Tobogán, vysílaná živě už třicet let každou sobotu před polednem na Českém rozhlase Dvojka, už patří k rozhlasovým stálicím a přiznám se, že když mám čas a jsem zrovna doma, s chutí si tenhle živý pořad v rádiu pustím. Teď budou mít možnost sledovat vysílání Tobogánu naživo i diváci ve všech krajích České republiky. Moderátor pořadu Aleš Cibulka totiž vyráží na Tobogan Tour 30! Série živých přenosů z divadel a kulturních domů potrvá po celý rok 2020 a vrcholem Tobogan Tour bude listopadová dvouhodinová show v pražské Lucerně. První ze zastavení, s hosty Ilonou Svobodovou, Petrem Kotvaldem a Marcelou Březinovou, se uskutečnilo už uplynulou sobotu v Městském divadle v Žatci. Na podobně exkluzivní hosty se mohou těšit i diváci ve všech krajích České republiky a to nejen v krajských městech, ale například i v Novém Boru, Luhačovicích, Chrudimi či v Ostrově nad Ohří.
V Praze začíná festival sci-fi filmů
Jako velký milovník sci-fi literatury, která zabírá podstatnou část mé knihovny, i filmů tohoto žánru, si nenechám ujít alespoň pár projekcí, které se uskuteční v rámci filmového festivalu Future Gate, věnovaného právě tomuto žánru. Festival vypukne už pozítří, ve středu 29. ledna v pražském kině Lucerna a poté se přesune do Brna. Kromě premiérových snímků, klasiky a dokumentů přinese nově i soutěž žánrových novinek. Výchozím tématem filmové přehlídky se stane populární subžánr sci-fi: cyberpunk. Ozvěny festivalu se budou konat v Šumperku a Plzni.
„Cyberpunková kultura ve filmové produkci nastavuje zrcadlo moderní společnosti. Technika zde není využívána ku prospěchu jedinců, ale často zneužívána ke kontrole obyvatel, udržení rozdělení moci..., tedy omezení osobní či společenské svobody. Ta se stala i letošním tématem festivalu. Chceme tak upozornit na aktuální i možné budoucí problémy související s moderními technologiemi a jejich možným zneužitím. Cyberpunku budou věnovány i doprovodné akce, jako přednášky, školní projekce i dekorace. V doprovodném programu dáme prostor pro prezentaci konceptu smart cities. Festival tak dá šanci jednotlivým městům představit své koncepty a vize města budoucnosti,” přibližuje pořadatel festivalu Filip Schauer.
Pražská a brněnská část festivalu bude zakončena symfonickým koncertem Pražského filmového orchestru. V repertoáru nebudou chybět nesmrtelné skladby z filmů Apollo 11, Vetřelec, Blade Runner, Hvězdné války a mnohé další. Festival potrvá až do 2. února 2020.
Státní zámek Veltrusy, foto oficiální stránky zámku
Na zámek Veltrusy se vrací aristokracie
Zámek ve Veltrusích je díky své blízkosti hlavnímu městu jedním z nejnavštěvovanějších ve středních Čechách a mezi jeho časté návštěvníky patří i moje maličkost. Už ani nedokážu spočítat, kolikrát jsem jeho zámecké komnaty a přilehlý zámecký park procházel, ať už sám, nebo s rodinou a nevynechal jsem snad žádnou z příležitostných expozic, které zámek připravuje. V sobotu byla na zámku otevřena další z nich pod názvem Aristokracie: začátek konce, která potrvá až do 27. prosince 2020. Program provede návštěvníky od počátku 18. století, kdy Chotkové zahájili svoji velmi úspěšnou úřednickou kariéru, až do 20. století, které znamenalo konec šlechtictví a ztrátu majetku.
Prohlídkový okruh je věnován posledním majitelům zdejšího panství, Carymu a Livii Chotkovým, které sem pozval právě hrabě Arnošt Chotek. Zpřístupněné komnaty byly jejich domovem od roku 1921. Temné období pro ně nastalo za druhé světové války a především pak po ní, kdy byli odsunuti do Německa. Na zámku se navíc mohou návštěvníci dozvědět, kolik váží libra, co je to látro nebo jak velký je žejdlík, a to na dlouhodobé výstavě Váhy, míry, závaží která zde rovněž probíhá.
Masopust na Veselém Kopci
Na závěr tu mám pozvánku na jednu z mnoha masopustních akcí, které probíhají po celé republice právě v tomto období. Pozvání je na sobotu 1. února, kdy ve skanzenu na Veselém kopci u Hlinska vypukne pravý, staročeský masopustní rej. Tradice lidových masopustů je už od roku 2010 součástí světového kulturního dědictví UNESCO a zapojují se do ní lidové, folklorní soubory ze všech koutů naší země. Na Veselém kopci se návštěvníci seznámí s původními lidovými zvyky, které masopust provázely.
V 10:00 hodin bude slavnostně uděleno povolení k obchůzce, tento obřad bude zopakován ještě jednou ve 13:00 hodin, následně průvod masek vykročí mezi jednotlivé roubené objekty. U každé roubenky masky zatancují obřadní kolečko. Zblízka uvidíte všechny tradiční masky: laufra, ženu, turky, slaměné, rasa s kobylou, kominíky i kramáře. V 15:00 hodin se masky shromáždí k závěrečnému obřadu, přednesou masopustní testament, v němž budou vzpomenuty hříchy, jichž se dopustila maska kobyly. Maska kobyly pak bude obřadně poražena a masopustní obchůzku ukončí veselý tanec všech masek. Nebudou chybět ani typické masopustní pochoutky ze staročeské zabíjačky, které nabídne přímo ve skanzenu Hospoda Na vejměnku.
Vložil: Pavel Přeučil