Krásné, odvážné a schopné obětovat vše. Ženy gangsterů nebyly jen loutky pro ozdobu
25.01.2020
Foto: repro/imdb.com
Popisek: Benjamin 'Bugsy' Siegel
Za každým úspěšným mužem stojí skvělá žena – říká známý citát. Poznejte osudy životních družek nejznámějších gangsterů a mafiánů. Knihu Ženy gangsterů a muži, které milovaly vydalo nakladatelství cPress.
Nenechte se zmýlit, svět gangsterů a mafiánů Spojených států třicátých let minulého století nepatřil jen mužům. Jeho nedílnou součást tvořily i ženy – krásné, odvážné a často bezmezně zamilované a schopné pro své muže obětovat vše. Byla by však chyba považovat je za pouhé okrasné přívěšky svých druhů.
Často se nezákonné činnosti samy účastnily a nejednou se ocitly v přestřelce či na zběsilém útěku, jak dokládá i ikonicky známá romance Bonnie a Clydea. Poznejte osudy nejznámějších gangsterských a mafiánských žen, jež láska a touha po dobrodružství svedly do vod nebezpečného podsvětí a strhly do víru života na hraně.
Autor: Susan McNicoll
Žánr: životopis
Nakladatelství: cPress
Ukázka z knihy:
Kdo byly tyto ženy, které riskovaly úplně všechno, jen aby mohly být s muži podsvětí
Po zatčení u chaty Little Bohemia řekla Mickey Comfortiová jednomu reportérovi: „Až budete ten článek psát, neříkejte nám molls. To nesnášíme!“ Její prosba ale vyslyšena nebyla. Když je novináři nenazývali holkami nebo milenkami, rozhodně je titulovali molls. Slovo pochází ze 17. století, kdy se „Moll“ používalo jako zdrobnělina pro Mary, a Mary se zase přezdívalo prostitutkám. Ve 30. letech minulého století si novináři výraz oblíbili v souvislosti s ženami, které se stýkaly s gangstery.
„Molls propustí proti kauci 150 000 dolarů,“ hlásal 25. dubna 1934 titulek wisconsinských novin Capital Times. Výslechy a obžaloby Mickey Comfortiové, Helen Gillisové a Jean Delaney Cromptonové byly zahaleny tajemstvím a žádným fotografům nebylo dovoleno se k nim přibližovat. Fotky, ktere pořídili těsně po jejich zatčení, se ovšem dostaly do všech novin. Ženy si na nich zakrývaly tváře kapesníky. Reportéři tvrdili, že se chtěly ukrýt, ve skutečnosti si však ženy jen otíraly obličeje po útoku slzným plynem.
Helen, Jean a Mickey byly zatčeny na základě nově schváleného zákona, podle nějž bylo přechovávání federálního uprchlíka trestným činem. V tomto případě ženy obvinili z přechovávání Johna Dillingera. Ve vazbě je drželi odděleně a federálni agenti, kteří zoufale toužili zjistit, kde se jejich partneři nacházejí, jim odepírali jídlo i spánek. Chtěli také odhalit, kdo ženy ve skutečnosti jsou. Při zatčení jim totiž všechny tři řekly falešná jména. Nakonec jim svá opravdová jména prozradily, jména svých partnerů si ale nechaly pro sebe. Po čtyřech dnech výslechů na sobě stále měly stejné oblečení jako tu noc v chatě. O hedvábných pyžamech Helen a Jean se hodně mluvilo a do tisku se dostalo i mnoho klamných a zavádějících historek o všech třech ženách. Některé z nich si dokonce vymyslely samy.
„Tohle je pokračování líbánek tak dobrodružných, jako se žádné dívce nikdy nesnilo, líbánek s jedním z pěti gangsterů, který se prostřílel z pasti poté, co spáchal 13 nelítostných vražd po celém Středozápadě,“ psalo se o Helen v jednom článku Capital Times.
„Z výbavičky jí zbylo jen hedvábné pyžamo, které je už trochu špinavé a ošoupané po čtyřech dnech strávených ve dvou různých celách… v jejích dvou líbánkových hotelech.“ Helen ale byla tou dobou za Lestera vdaná už pět let a měla s ním dvě děti.
Zatímco veřejnost ženy fascinovaly, J. Edgar Hoover, vedoucí federální agentury DOI, měl naprosto opačné pocity. Nejenže věřil (bez jakýchkoli důkazů), že každá žena spojená s kriminálním podsvětím byla nakažená syfilidou a kapavkou, dal se také slyšet, že gun molls jsou „pro společnost větším nebezpečím než samotní psanci“. Byl naprosto přesvědčen, že právě ony tři zadržené ženy měly na svědomí únik gangsterů z chaty (to, jakou roli sehrála neschopnost jeho vlastních agentů, přitom zcela opomínal).
Hooverovy stížnosti na gun molls se ovšem zakládaly i na pravdivých základech. Velice ho frustrovalo, když byly partnerky gangsterů s ohledem ke zločinům, na kterých se podílely, obvykle odsuzovány k velmi mírným trestům. Když Helen, Jean a Mickey pobývaly ve vazbě, nařizoval svým agentům prostřednictvím oběžníků, aby ženám odpírali jídlo a spánek, dokud nezačnou mluvit.
Nelson, který se v tu dobu skrýval před zákonem, se Helen zoufale snažil z vazby dostat a požádal svou sestru, aby se za ní do vězení v Madisonu vypravila. Když ji jeho sestra uviděla, byla v šoku. Helen vypadala nemocná, sinalá a pod očima měla tmavé kruhy. Přiznala, že od svého zatčení nemohla pořádně jíst ani spát a v slzách mluvila o dětech a manželovi.
„Oni ho dostanou, já to vím,“ řekla své švagrové. „A už to nebude dlouho trvat. Já s ním prostě chci být co nejdéle, než bude konec.“
Brzy poté musela Helen na pokyny lékařů ulehnout, byla totiž podvyživená a velmi chudokrevná. Dokázala se však zotavit natolik, aby na konci května mohla předstoupit před soud. Všechny tři ženy přiznaly vinu a byly odsouzeny k osmnácti měsícům podmínečného trestu…
Vložil: Adina Janovská