Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla a bude, anebo naopak

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Foglarovci, zbystřete! Další lahůdka legendárního autora je tady

23.01.2020
Foglarovci, zbystřete! Další lahůdka legendárního autora je tady

Autor: repro/archiv ČT

Popisek: Jaroslav Foglar

Vydejte se po stopách obřích trilobitů s jednou z nejmodernějších a nejsoučasnějších foglarovek. Jedinečné Dobrodružství v Zemi nikoho vydalo nakladatelství Albatros.

Na počátku tohoto dobrodružství stojí odpozorovaný večerní rozhovor morseovkou z jednoho okna do druhého. Zprvu útržkovitá zpráva se začne vyjasňovat a Vláďovi s Vinckem se podaří vystopovat, kam ti dva neznámí kluci chodí. Země nikoho, jak rozervaný kraj za městem pojmenují, skrývá mnoho tajemství. Chlapci se pustí do pátrání, ale na každém kroku narážejí na překážky…

Dobrodružství v Zemi nikoho

Autor: Jaroslav Foglar
Ilustrace: Jindřich Janíček
Žánr:
dobrodružství
Nakladatelství:
Albatros

Ukázka z knihy:

Přepadení v Krocínově ulici
Zdálo se, že neděle, kdy chlapci objevili v Zemi nikoho Stříbrné peřeje, to báječné údolí jako stvořené ke stavbě přehrady a k táboření, byla asi poslední pěkný den tohoto podzimu.
Nadešly pošmourné chladné dny plné mlh a vytrvalého drobného deště. Šeřit se začínalo už brzo po čtvrté hodině odpolední a ráno šla pára od úst. Ulice byly prosycené pachem zvadlého zmáčeného listí, které se válelo v závějích pod stromy na chodnících i v blízkém sadu.
Výpravy do Země nikoho musely přestat a chlapci bědovali, že už se tam letos asi nedostanou. Ale i dny ve městě byly nabité událostmi. Scházeli se teď v závětří Vláďova domu, dole u sklepa, na bednách s dětskými kočárky a povídali si tam o všem možném, ale hlavně o tom, co a jak si zařídí u Stříbrných peřejí, až zase jednou, za dlouho, přijde jaro. Těch sezení se účastnil i Vláďa, ačkoli pořád ještě nesměl ven jindy než ve středu, v sobotu a v neděli. Doma řekl, že jde do sklepa pro uhlí a že tam bude uklízet, a tak se mohl hodinu a někdy i déle účastnit besed u sklepa.
Ve dnech, kdy směl Vláďa ven, procházeli ulicemi, postávali u vývěsky Ontaria a četli si tam další pokračování Žhavého pomezí. Asi třikrát hráli drobné hry s partou Inky Solimanové a lovili s ní bobříky. Jindy si připravovali podobné hříčky sami.
Jednou, když Vláďa běhal sám po krámech za večerními nákupy, potkal chlapce z Ontaria, Milana Virkla a Strašidýlko. „Tak co bude s tou záhadou, co po ní jdeš s Vinckem, co?“ vyštěkl na něj popuzeně Virkl. „Už čekáme dost dlouho, nezdá se ti?“
A Strašidýlko dodal výhrůžně: „To se ví! Pamatuj si, ty jeden nádivo, že tě držíme v hrsti! Jak ze sebe něco nevysypeš, půjde fotka znovu do skříňky, to si pamatuj! I s tím nápisem!“
Vláďa zůstal poměrně klidný, vždyť fotku i negativ už dávno sežehl plamen v parku, ale aby Ontariovce oklamal, nasadil poděšený výraz a začal se vykrucovat: „Když to je těžký, oni ti kluci, co jsme je stopovali, si snad dělali jenom legraci nebo co, my jim na nic nemůžeme přijít, ale prosím vás, tu fotku tam ještě nedávejte, já bych měl doma peklo, víte, já… a kdybychom přece jen něco vyšťourali, jsme u vás hned jako na koni, to mi věřte!“
Odešli od něho s výrazem, který nevěstil nic dobrého. A Vláďa uvažoval, jestli už objevili ztrátu fotografie a negativu a své pohrůžky jen předstírají, nebo jestli je myslí vážně, protože o ztrátě dosud nevědí. Rozhodně ale Vláďu neobviňují z toho, že přeřízl zámek u klubovny, to by mu to už vmetli do tváře! Zámek spíš přičítají některé z chuligánských band, které od jara sužují a zneklidňují město víc než kdy jindy.
V ulici Na Žandárku nedávno zdivočelí výrostci přepadli staršího pána a surově ho zbili jen proto, že jim nemohl posloužit zápalkami. O vykradených a vytlučených telefonních budkách a rozervaných telefonních seznamech se už ani nehovořilo. Podobné věci byly teď na denním pořádku. Jak se zešeřilo, lidé se ve ztichlých ulicích necítili bezpečně. Tlupy mladých ničemů se objevovaly tam, kde je lidé nejméně očekávali, a pokaždé si nalezly něco, co mohly zničit, nebo někoho, na něhož mohly zaútočit. A ještě horší to pak bylo v noci. Žádnou vzácností teď nebylo volání osamělého chodce o pomoc. A řinkot roztříštěného a sypajícího se skla z pouličních lamp, vývěsních skříněk i oken bytů se ozýval v ulicích takřka každou noc.
Vláďa se dostal do drápů takové bandy jednou ve středu, když měl volno. Ještě za denního světla chodil s Vinckem, Pepínem a Božou po ulicích a probíral s nimi novou zajímavou akci, kterou připravilo Ontario pro „všechny statečné a obratné hochy a děvčata“, jak to bylo doslova napsáno v provolání.
Akce se jmenovala Stezka silných a schopných. Bylo to deset drobných závodů, které měl každý přihlášený zájemce absolvovat během příštího týdne na různých místech. Byl mezi nimi seskok ze zídky vysoké asi dva a půl metru, v parku na hřišti měl každý dojít poslepu během minuty k plechovce, vzdálené asi padesát kroků od startu, u zdi nazvané „stěna smrti“ měl pět minut čelit bombardování tenisovými míčky (bylo povoleno uhýbat), s dlouhou tyčí od smetáku musel na ruce balancovat jednu minutu v malém kruhu, z deseti míčků házených z balkonu ve čtvrtém patře domu měl zachytit alespoň tři, a další neobvyklé úkoly.
Ten, komu se nepovedlo napoprvé úspěšně projít některým závodem, už ho nemohl opakovat. Přihlášení účastníci dostali z Ontaria pěknou kartu s textem a s deseti okénky. Do těch se jim zapisovaly body za závod, který zdárně ukončili.
Ontario už uspořádalo čtyři z deseti plánovaných závodů, a ačkoli se každého z nich účastnilo víc než třicet závodníků, ani jeden z nich prý ještě nedokázal splnit všechny!
K večeru se Boža s Pepínem a Vinckem od Vládi odpoutali a odešli domů. Vláďa však chtěl využít své vzácné volno, a tak se vydal do vzdálené Krocínovy ulice, kde prý v jedné trafice prodávají zápalky se zahraničními nálepkami. To bylo něco pro jeho sbírku!
Ulici i trafiku našel – a řeči nelhaly! Prodavačka mu vyložila na pult celou řadu krabiček s těmi nejbarevnějšími a nejúžasnějšími nálepkami, které se u nás tiskly pro cizinu, až zrak přecházel. Koupil jich šest, na víc neměl peníze. Prodavačka mu ale slíbila, že mu schová ty, které si už dnes nemohl koupit. Šťastný jako málokdy vypadl z krámu a uháněl domů.
Hned za prvním rohem ho zastavili tři zanedbaní výrostci s násilnickým výrazem ve tvářích. Jeden ho chytil za klopy a vykřikl na něj tlumeně: „Kampak, kampak? Tady zůstaneš!“
„Ale já musím domů!“ vyjekl zděšeně Vláďa a snažil se ničemovi vyškubnout. Ten ho však uchopil ještě pevněji a druhý výrostek ho zezadu udeřil do hlavy.
„Co mi to děláte,“ vykřikl Vláďa zoufale. „Pomoc, pomóóc!“ Hlas se mu chvěl hrůzou a slyšel sám sebe jako ve snu. Dostal další ránu a jeden z party zasyčel: „Já ti dám pomoc!“
Pořád ho pevně svírali a on cítil, že by snad upadl, kdyby ho teď náhle pustili. Od ran se mu motala hlava. Jeden z chuligánů byl černý jako uhel a jeho vzhled naháněl Vláďovi ještě větší strach…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace