Bláznivá komedie Králíček Jojo je podobenství dnešní doby. Jak snadné je zmanipulovat (nejen) dětskou duši. Premiéry Pavla Přeučila
23.01.2020
Foto: CinemArt (stejně jako snímky v textu)
Popisek: Trochu vojenského drilu s kamarády z Hitlerjugend má pro Joja jediný cíl, stát se řádným nacistou
FOTO, VIDEO Tenhle film mne fakt dostal už jenom tím, že se nepodobá žádnému z filmů, odehrávajících se v nacistické Třetí říši. Dobu, kdy byli Židé pronásledováni a vražděni jako zvěř, nám představuje jako absurdní svět, viděný očima desetiletého chlapce. Králíček Jojo začíná ve výcvikovém táboře Hitlerjugend, kde se chlapci učí důležitým životním dovednostem, jako bodání do lidí, pálení závadných knih nebo házení ručních granátů, zatímco desetileté dívky se učí, jak správně otěhotnět a přivést na svět dalšího bezchybného, rasově čistého nácka. Zkrátka dokonalý obraz výchovy nastupující generace mladých fašounků.
Hlavní postavou filmu je Jojo (Roman Griffin Davis), blonďatý desetiletý nácek tělem i duší, kterému dal jeho imaginární přítel a vzor, Adolf Hitler (Taika Waititi), přezdívku Králíček Jojo. V Hitlerjugend se Jojo seznamuje s absurdními metodami identifikace Židů a do hlavičky mu vtloukají, že tito podlidé jsou jeho největšími nepřáteli. Jojo hltá všechny rady do života a idealizuje si své poslání, jako ochránce čistoty rasy.
Iluze nacismu
Zápletka filmu spočívá v tom, že jeho matka (Scarlett Johansson) nacisty zrovna nemiluje a možná je i členkou jakéhosi odboje. Navíc přímo ve svém domě ukrývá mladou židovskou dívku Elsu (Thomasin McKenzie) a malý Jojo ji objeví. Dochází tak k absurdním situacím, kdy se Jojo pere se svými představami Židů, jako příšerných netvorů, které si maluje do svého deníčku a skutečnou Židovkou, jak ji vidí na vlastní oči.
Od chvíle, kdy objeví Elsu, musí malý Jojo čelit svému vlastnímu zaslepenému idealismu
Jojovi se hroutí svět
Jakmile Jojo objeví Elsu, obrátí se mu svět vzhůru nohama. Nemůže oznámit její přítomnost ze strachu, že bude jeho matka potrestána, a rozhodne se, že ji bude studovat v naději, a že se dozví více o Židech, kterými by měl pohrdat. Zpočátku má obavy, protože ho učili, že Židé dokážou hypnotizovat lidi. Čím více však mluví s Elsou, tím více se jeho představy o okolním světě bortí. Zjišťuje, že ne všechno, co mu tvrdil jeho nacistický mentor kapitán Klenzendorf (Sam Rockwell), je pravda.
Jemný příběh v krutém světě
Natočit komedii z nacistického Německa, kde začaly všechny hrůzy 2. světové války, je vždycky tak trošku problém, ale novozélandský režisér a scénárista Taika Waititi si s tímto ožehavým tématem poradil nadmíru dobře a navíc si jako hlavního hrdinu vybral přesvědčeného nacistu, přestože v dětském věku. Film je především satirou a jeho humor není ani černý, ani nepřesvědčivý. Právě naopak, Waititi vytvořil docela jemně nasládlý příběh, odehrávající se uprostřed, pravděpodobně největších krutostí v lidské historii. Přestože divákům i přes hezkou postavičku blonďatého chlapečka, může být jeho postava nesympatická, film se s tím dokáže vyrovnat a funguje to. Jojův život, navzdory jeho nenávistné ideologii, je nám předkládán, jakoby šlo o běžné dětské hrátky, protože z jeho pohledu, i z pohledu všech dětí kolem něj, to tak zkrátka je. Všichni mají své hnědé košilky a kalhoty, tvoří jednu partu a jsou na to náležitě pyšní.
Režisér Waititi si pro natáčení exteriérů vybral česká města Žatec a Úštěk
Kluk, který chtěl někam patřit
Waititimu se podařilo hned v úvodu filmu vytvořit dost zajímavou paralelu, kdy konfrontuje německou verzi písně I Want To Hold Your Hand od Beatles, s archivními záběry pochodujících a zdravících nacistů a vytváří tak podobenství mezi vzestupem nacismu a vypuknutím beatlemanie. Ukazuje touhu malého kluka někam patřit, vyznávat stejnou ideologii jako všichni jeho kamarádi. V jednom z rozhovorů mezi Elsou a Jojem, které se táhnou celým filmem, Elsa chlapci říká: „Ty nejsi nacista. Jsi desetiletý kluk, co chce být součástí klubu.“ Přestože se objevily kritiky, že film dostatečně nezdůrazňuje krutosti holocaustu, Králíček Jojo to řeší tím, že nám ukazuje chápání tohoto světa desetiletýma očima. Jojův fanatismus je jen slepá oddanost dítěte právě frčící ideologii a díky jeho rozvíjejícímu se vztahu s Elsou se začíná učit potlačovat svoji netoleranci.
Skvělý výkon Scarlett Johansson v roli matky celý příběh zjemňuje a dodává mu duši
Nenápadná, ale klíčová postava matky
Většina herců jsou jistým způsobem karikatury, včetně postavy Hitlera, jenž se chová jako desetileté dítě s vyjadřováním současného teenagera. Úplně jiná je postava Jojovy matky Rosie, která do příběhu vnáší určité světlo a v mnoha ohledech je srdcem a duší filmu. Zatímco příběh je vyprávěn z Jojova pohledu, Rosiena přítomnost je klíčová, protože určitým způsobem vyvažuje Jojovu ideologii. Zatímco i její výkon je svým způsobem komediální a konzistentní s tónem, který Waititi nasadil, má v sobě něco, co u ostatních nevidíme, určitý klid a naději. Rosie je milující a také zoufalá matka, která sleduje svého syna, naočkovaného nenávistnou ideologií a doufá, že v něm ještě zůstalo trochu lidskosti.
Poučný i pro dnešního diváka
Myslím si, že tenhle film by měl vidět každý. Králíček Jojo je jedním velkým podobenstvím i současné doby, kdy se mnozí dospělí chovají jako desetileté děti. Nejsem si tak docela jist, zda to bylo úmyslem tvůrců filmu, ale hlavní myšlenka Králíčka Jojo je aktuální i v dnešní době, protože nám ukazuje, jak snadné je zmanipulovat zejména dětskou duši nějakou ideologií. A co mi na filmu vadilo? Snad jen angličtina, protože právě tenhle film by měl, alespoň pro mne, větší emocionální účinek, kdyby v něm zněla echt němčina.
Vložil: Pavel Přeučil