Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ve spleti paragrafů

Koronavirus ve spleti paragrafů

Společně s advokátní kanceláří Vodák, Jehne probíráme pandemii z hlediska práva

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla a bude, anebo naopak

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Bylo to jedno z nejtemnějších období našich dějin. Pohlédněte na ně očima legendárního mistra popravčího

22.01.2020
Bylo to jedno z nejtemnějších období našich dějin. Pohlédněte na ně očima legendárního mistra popravčího

Autor: albatrosmedia.cz

Popisek: Martina Drijverová

Prostřednictvím mistra popravčího Jana Mydláře nahlédněte do Čech v těžkých dobách, do let 1601 až 1635. Poutavé vyprávění plné zajímavých faktů České dějiny podle kata Mydláře, které je svým zpracováním vhodné již pro děti od osmi let, vydalo nakladatelství Edika.

Nosím meč jako ukazatel povolání.
Do města vcházím zvláštní brankou.
V kostele svatého Valentina sedám v zastrčené lavici.
V hostinci si ke mně nikdo nepřisedne.
JSEM KAT!

České dějiny podle kata Mydláře

Mistr popravčí Jan Mydlář vypráví o lidech, s kterými se setkal, o těch, které podrobil útrpnému právu, o těch, které sťal či oběsil.  Prožívá krátkou vládu Fridricha Falckého, je zděšen výsledkem bitvy na Bílé hoře a bojuje se svědomím při popravách dvaceti sedmi českých pánů. A třebaže nechce, je nucen zajímat se nejen o zločince, ale i o vysokou politiku, která často vydá i ty nejvznešenější do jeho rukou…

Autor: Martina Drijverová
Ilustrace: Vojtěch Otčenášek
Žánr:
historie
Nakladatelství:
Edika

Ukázka z knihy:

Pasovští
Vždycky jsem si říkal, že politika není nic pro mě. Nerozumím tomu, na čem se urození pánové dohodnou. Ale to, co se děje, se nakonec i kata dotýká!
Na jaře 1609 se v Praze objevil bratranec císaře Rudolfa, Leopold Pasovský. Byl o třicet čtyři let mladší než císař. Nemyslel jsem si, že tenhle člověk může něco v Praze dokázat, ale mýlil jsem se. Císař se rozhodl, že právě Leopold bude jeho nástupcem. Má vojsko, mohl by se postavit i Matyášovi! Povídalo se, že bratra císař nenávidí stále víc… Využil nespokojenosti špatně placených pasovských žoldnéřů a vpustil je do Čech.
Neví se, jestli rozkaz k pochodu skutečně vydal Rudolf nebo někdo jiný jeho jménem. Tak nebo tak, jisté bylo, že na konci ledna 1611 vtrhli pasovští do jižních Čech. Drancovali, loupili, pak vytáhli na Prahu.
Bylo to překvapení! Město nebylo na přepadení vůbec připravené. Když žoldnéři zaplavili Malou Stranu, stačili měšťané sotva vytáhnout zbraně. Stříleli z oken, bojovali na ulicích… Mnoho raněných se pak připlížilo k mému obydlí, abych napravil zlomeniny, obvázal rány. U katovny se, díky Bohu, nebojovalo.
Zdálo se, že pasovští ovládnou celé město. Ale pak jeden statečný měšťan, zlatotepec Jan Šustr, dokázal spustit mříž v mostecké bráně a jejich postup zastavit. Útočníci tak měli v rukou jen levý břeh Vltavy a dál se dostat nemohli, protože řeku už nepokrýval led. Přejít ji nebylo možné.
Leopold se projížděl na koni uličkami Malé Strany. Cítil se už jako vítěz! Pak se vydal na Hrad za Rudolfem. Podle Leopolda to bylo jednoduché: Rudolfovo vojsko se spojí s pasovskými a donutí k ústupu ty české pány, kteří jsou na straně jeho bratra.
Tak byla na louce za Hradem vyslovena slavnostní přísaha těchto vojsk. Po ní následovala hostina. A Leopolda jmenoval Rudolf císařským generalissimem.
Na pravém břehu Vltavy se zatím chystali k boji. Někteří šlechtici se stáhli na Staroměstskou radnici, vysílali posly s prosbou o pomoc. Nepřijali Rudolfova vyslance a rozhodně nechtěli císaři projevit poslušnost.
Leopold nařídil vytáhnout na malostranský břeh děla. Chtěl zničit Staré Město. Ale císař rozkaz k palbě nedal. Nevím proč. Třeba mu přišlo krásného města líto? Nebo měl jiné důvody, kdo ví. Děla nevystřelila a obrana Starého Města se držela. Přicházely posily, říkalo se, že Matyáš také táhne do Čech. Po deseti dnech začalo Leopoldovým vojákům chybět jídlo, krmení pro koně. A ještě pořád nedostali peníze.
Hladem trpěli i obyvatelé levého břehu. Bylo mi líto žen z Malé Strany, ty se vydaly na Hrad a prosily o odchod vojska. „Hladoví naše děti!“ křičely. Císař je nepřijal. Myslím, že nevěděl, co dělat. Prý chtěl dokonce uprchnout z města. Nakonec ale vyplatil z vlastních peněz pasovským vojákům část žoldu, a tak mohli opustit Prahu. Pokoušel se taky o smír se šlechtici na Starém Městě. „Za všechno, co se stalo, může Leopold,“ tvrdil.
Ten v březnu odešel s pasovskými z Prahy. A na Malou Stranu dorazila spojená vojska moravské šlechty a Matyáše. V té chvíli požádal Rudolfa o přijetí hrabě Thurn, český šlechtic. Oznámil císaři, že se musí vzdát trůnu. Může ale dožít na Pražském hradě a ročně bude dostávat sto tisíc tolarů.
Rudolf to přijal, ale zavřel se ve svých komnatách. Nechtěl být svědkem korunovace svého bratra. Matyášovi vložili na hlavu korunu v Chrámu svatého Víta v květnu 1611. Střílelo se z mušket, střílelo se z děl. Konala se hostina. Páni pili víno, ale ve městě nesměli hostinští nalévat. Ani víno, ani pivo. A ulicemi procházely oddíly vojáků, aby nedocházelo k nepokojům. Bylo to dobře, nemusel jsem zasáhnout…
Pak Rudolf II. onemocněl, chrlil krev, na nohou měl vředy. Chtěl se sám ošetřovat, připravovat lektvary podle tajných receptur. Nevěřil už nikomu.
Zemřel 20. ledna 1612. Pohřeb se odbyl rychle, v tichosti. Matyáš ale prokázal bratrovi čest, pomáhal nést císařovu rakev…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace