Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Fejeton(ky) Jiřího Macků

Fejeton(ky) Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Týden v kultuře

Týden v kultuře

Nejen knížky, i ´živá´ kultura nás zajímá. Aneb Pavel Přeučil každé pondělí

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

S poutníkem za Bílou paní

S poutníkem za Bílou paní

Strašidla pro víkendy i všední den. Kde? No přeci na hradech a zámcích

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Lákavý, romantický i nebezpečný, zkrátka středověk, jak má být

22.01.2020
Lákavý, romantický i nebezpečný, zkrátka středověk, jak má být

Autor: repro/ivysehrad.cz

Popisek: František Kalenda

Nenechte si ujít závěrečný díl série historických detektivek z doby Karla IV. Napínavý příběh Františka Kalendy Šarlatové zmije vydalo nakladatelství Vyšehrad.

Ještě donedávna byl Siegfried z Wölfelsdorfu váženým lékařem, který se staral o zdraví královny Anny a jejího těžce raněného chotě, českého a římského krále Karla IV. Pak ho ale obvinění z vraždy následníka trůnu uvrhlo doslova do jámy lvové, odkud jej může zachránit jedině milost jeho někdejšího zaměstnavatele, pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic.

Aby přežil, musí se Siegfried proti vlastní vůli naposledy vydat po stopách nebezpečného vraha, za nímž se kupí těla obětí. Na cestě, jež ho zavede z Prahy až do zhýralého papežského Avignonu, postupně odhaluje, kdo ve skutečnosti vede ruku proradných ‘zmijí‘. A jaké mají zájmy v srdci Českého království i celého křesťanstva.

Šarlatové zmije

V historické detektivce Šarlatové zmije se uzavírají osudy lékaře Siegfrieda, jeho židovské schovanky Rivky a nevypočitatelného anglického žoldáka Gabriela. Volná trilogie z období vlády největšího českého panovníka seznamuje čtenáře s tehdejší mentalitou na hradě i v podhradí, od dvora králů a papežů až po putyky a nevěstince.

Autor: František Kalenda
Ilustrace: Michal Houba
Žánr:
historická próza, detektivka
Nakladatelství:
Vyšehrad

Ukázka z knihy:

Za dobu, kdy působil v jejích službách, viděl už českou a římskou královnu Annu Falckou v rozličných situacích. Sledoval, jak se v necelých dvaceti letech musela obtížně vyrovnávat s příchodem k pražskému dvoru, kde neměla žádné přátele ani spojence. Pozoroval, jak trpí nezájmem svého královského chotě – i nakolik se o něj přesto strachovala ve chvíli, kdy se k ní donesla neblahá zpráva z Lichnice.
Nikdy ji však neviděl takhle.
Najednou vypadala o mnoho let starší a on by přísahal, že v jejích plavých vlasech probleskují šediny. Tváře, kdysi samá červeň, měla nedostatkem pobytu na slunci bez života, oči propadlé jako průrva v hradním příkopě. Paže se jí třásly, jak si pokoušela nalít další pohár vína – polila si přitom černé šaty na znamení smutku.
„Zadrž, Veličenstvo.“
Vzal do zdravé ruky džbán s vínem a postavil ho před svou paní na stůl. V komnatě byli pouze dva: Anna kolem sebe podle arcibiskupových slov nesnesla žádné sloužící ani fraucimor a Siegfried byl prvním člověkem, jehož se od smrti svého maličkého uvolila přijmout. Neodvažoval se ptát, jestli odtud vykázala i svého královského manžela, anebo jestli se ji vůbec obtěžoval v hoři navštívit.
„Je mi to moc líto,“ zamumlal a okamžitě zalitoval, že ho nenapadla lepší útěcha. Jenže co se dá v takové situaci říct?
Sevřela pohár a obrátila ho do sebe. „Ještě,“ poručila si chraptivě a kývla směrem k nádobě.
Zaváhal. Nemusel mít lékařské vzdělání na to, aby se dovtípil, jak jeho paní vypadá nezdravě. Už dřív a nehledě na jeho rady projevovala sklon pít přesmíru, ale nyní sotva připomínala vlastní stín.
„Musíš jíst. Nejen pít, Veličenstvo,“ upozornil ji taktně.
„Řekla jsem ještě!“
Kdo jsem já, abych odporoval vladařskému majestátu, pomyslel si a naplnil prázdnou číši, kterou mu ztrápená matka natáhla pod nos. Sám si víno dopřával celý život a leckterý večer ho zdolal i soudek, avšak při pohledu na královnu ho veškerá chuť přešla.
„Nezlob se, mistře.“ I když Anna zahanbeně sklopila zrak, konejšivému nápoji neodolala. Znovu do něj zabořila bezbarvé rty a potom se roztřeseně zeptala: „Není pravda to, co se proslýchá, viď? Ty bys mému synovi nikdy neublížil.“
Tak tohle se o mně venku šušká? dumal. Rozneslo se po celé Praze, že Siegfried z Wölfelsdorfu je královrah?
„Nikdy,“ potvrdil nahlas.
Zřejmě se jí ulevilo. Roztáhla rty do mdlého úsměvu a pokračovala: „Věděla jsem to. Musel to být ten ničema Eberhard. Od počátku se mi protivil. Neměla jsem ti dovolit, abys mě opustil. Václav mohl zůstat naživu.“
Pak se jí zlomil hlas. Měla na krajíčku a on jen čekal, kdy vybuchne v pláč. Namísto toho zatěkala pohledem k obsahu číše a mocně ji vyprázdnila.
„Eberhard? Tomu nevěřím,“ namítl. Nevěřím, že by byl něčeho takového vůbec schopen, i kdyby nakrásně chtěl, dodal v myšlenkách. „Ačkoli v případě velezrady nelze vyloučit nikoho. Veličenstvo, vím, že je příliš brzy, ale –“
„– ještě,“ přerušila ho.
Tentokrát jí dolil bez námitek a v duchu se pouze nesměle modlil, aby se samým pitím neotrávila i ona.
„Vím, že je příliš brzy,“ navázal po chvilce, „ale potřeboval bych vědět, kdo všechno se mohl ke kralevicovi dostat.“
Vzápětí ho probodly skelné oči. „Proč mě mučíš tímhle vyptáváním?“
Protože mě má zpropadený arcibiskup v hrsti, odpověděl si v duchu. „Zamysli se, má paní,“ požádal ji. „Snažně tě o to prosím. Syna ti vrátit nemůžu, ale snad můžu přispět k tomu, aby se jeho vrah nebo vrazi dočkali spravedlnosti dřív než na věčnosti.“
„Syna mi vrátit nemůžeš…“
Na tuhle část věty ses soustředit neměla! zabědoval neslyšně a hned chmury uťal. „Nejsem světec ani čaroděj. Jen prachobyčejný medikus. Pomůžeš mi mého chlapečka pomstít?“
Zaváhala. Trvalo docela dlouho, než slabě přisvědčila.
„Výborně. Teď mi prosím ukaž, kde zemřel.“
***
Komnaty mrtvého kralevice se pramálo lišily od minulého týdne, kdy je navštívil naposledy, aby se malému pokusil ulevit od zvracení a průjmů. Studené hradní zdi tu byly pečlivě obložené kožešinami, až na místo, kde je nahrazoval vyšívaný gobelín v rodových barvách, zobrazující lucemburský rodokmen. Lékaři ulpěl zrak na oné nekonečné chobotnici táhnoucí se až k římskému hrdinovi Aineiovi a přes něj k vladařům bájné Troje. Nebylo to poprvé, kdy mu přišlo zábavné, že „nejkřesťanštější“ král odvozuje svůj původ od nepokrytých pohanů.
Přibylo pouze ticho. Když byl pacient ještě naživu, lezl jeho řev Siegfriedovi na nervy. Teď slyšel jedině tlumené kvílení větru za kulatým okénkem zahaleným záclonami a královnino podnapilé sípání. Anna Falcká stála v otevřených dveřích v černém šatu, s truchlivým pohledem upřeným na prázdnou kolébku přetaženou suknem téže barvy…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace