Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Fejeton(ky) Jiřího Macků

Fejeton(ky) Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Týden v kultuře

Týden v kultuře

Nejen knížky, i ´živá´ kultura nás zajímá. Aneb Pavel Přeučil každé pondělí

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

S poutníkem za Bílou paní

S poutníkem za Bílou paní

Strašidla pro víkendy i všední den. Kde? No přeci na hradech a zámcích

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Žijí každý v jiné době a v jiném koutě světa. Spojuje je jediné – touha utéct

21.01.2020
Žijí každý v jiné době a v jiném koutě světa. Spojuje je jediné – touha utéct

Autor: repro/Facebook

Popisek: Alan Gratz

Hledají úkryt a musí překonat nepředstavitelná nebezpečí. Všichni však mají naději. Napínavé příběhy dětí na pozadí odlišných historických událostí Uprchlík vydalo nakladatelství Albatros.

Tři mladí lidé mají jednu úplně stejnou touhu: utéct. Josef je židovský chlapec v nacistickém Německu třicátých let. Jeho rodina prchá před hrozícím nebezpečím na lodi, mířící na druhý konec světa. Isabel je kubánská dívka. Píše se rok 1994 a její zemi pustoší vzpoury a nepokoje, a tak se s rodinou vydává na člunu hledat bezpečí a svobodu v Americe. Mahmúd je mladý Syřan. Jeho vlast v roce 2015 ničí válka a on s celou rodinou putuje pěšky po Evropě. Všichni hledají úkryt a všichni musí překonat nepředstavitelná nebezpečí. Všichni však mají naději.

Uprchlík

Autor: Alan Gratz
Žánr:
příběhy dětí
Nakladatelství:
Albatros

Ukázka z knihy:

Ohromné stíny vtrhly do pokoje. Vzduch kolem nich téměř praskal jako statická elektřina z rádia. Josef se pokoušel schovat v rohu postele, ale stínové ruce po něm chňaply. Snažily se ho chytit. Zakřičel ještě hlasitěji než sestřička, úplně ji přehlušil. Panicky kopal a máchal kolem sebe, ale jeden ze stínů ho popadl za kotník a vlekl ho surově z postele ven. Josef se snažil zachytit pokrývek, ale ruce byly příliš silné. Bál se tak, že se počural. Teplá moč mu promáčela pyžamo.
„Ne!“ křičel Josef. „Ne!“
Stín jím hodil o zem. Jiný popadl Rút a vrazil jí facku.
„Buď zticha!“ zařval a mrsknul Rút na podlahu vedle Josefa. Šok ji umlčel, ale jen na okamžik. Pak začala brečet ještě hlasitěji než předtím.
„Tiše, Rút, tiše,“ prosil ji Josef. Vzal ji do náruče, jako by ji chtěl chránit. „Buď potichoučku.“
Choulili se spolu na zemi, zatímco stíny zvedly Rútinu postel a hodily ji na zeď. Křach! Postel se rozpadla na kusy. Stíny strhaly obrázky, vytáhly šuplíky ze skříněk a všude rozházely oblečení. Rozbily lampy i žárovky. Josef s Rút se pevně drželi, vyděšení, tváře mokré od slz.
Stíny je znovu popadly a odvlekly je do obývacího pokoje. Ještě jednou jimi hodily o zem a pak rozsvítily stropní světlo. Když se Josefovy oči přizpůsobily, uviděl sedm cizích mužů, kteří vtrhli do jejich domova. Někteří měli obyčejné oblečení: bílé košile s vyhrnutými rukávy, šedé kalhoty, hnědé vlněné čapky, kožené holinky. Většina jich ale měla hnědé košile a na rukávech červené pásky s hákovým křížem, byli z Hitlerových jednotek SA.
Na zemi před hnědými košilemi leželi jejich rodiče.
„Josefe! Rút!“ vykřikla máma, když je uviděla. Chtěla se k nim vrhnout, ale jeden z nacistů ji chytil za noční košili a strhl zpět.
„Aarone Landaue,“ promluvil jeden z hnědých košil k Josefovu otci, „pokračoval jsi v provozování advokacie, přestože to Židům zakazuje zákon o obnovení státní služby z roku 1933. Za tento zločin proti německému lidu budeš dopraven do ochranné vazby.“
Josef se na tátu vyděšeně podíval.
„To je jen nedorozumění,“ promluvil otec, „nechte mě to vysvětlit –“
Chlap v hnědé košili ho ignoroval a kývl na další dva muže. Ti Josefova tátu trhnutím postavili na nohy a vlekli ho ke dveřím.
„Ne!“ vykřikl Josef. Musel něco udělat. Vyskočil na nohy, popadl ruku jednoho z mužů, kteří vlekli otce, a pokusil se ho odtrhnout. Další dva muži Josefa chytili a drželi ho navzdory jeho pokusům se vymanit.
Velitel hnědých košil se zasmál. „Koukněte na něj!“ řekl a ukázal na mokrý flek na Josefově pyžamu. „Ten kluk se pochcal.“
Nacisti se zasmáli a Josef zrudl hanbou. Snažil se zbavit rukou, jež ho svíraly. „Za chvíli už budu dospělý,“ řekl jim. „Za šest měsíců a jedenáct dní.“
Nacisté se znovu rozesmáli. „Za šest měsíců a jedenáct dní!“ zopakoval velitel. „Ne že by to počítal.“ Najednou ale zvážněl. „Možná je to dost blízko na to, abychom tě taky vzali do koncentráku, jako tvýho otce.“
„Ne!“ vykřikla máma. „Ne, synovi je jen dvanáct. Je to ještě chlapec. Prosím – neberte ho.“
Rút objala Josefovu nohu a začala vzlykat. „Neberte ho. Neberte ho!“ naříkala.
Velitel se přitom zamračil a nezúčastněně mávl na muže držící Aarona Landaua, aby ho odvedli. Josef se díval, jak otce táhnou pryč. Máma vzlykala a Rút hlasitě brečela.
„Neměl bys s tou dospělostí tak spěchat, chlapče,“ řekl velitel Josefovi, „i tak si pro tebe brzo přijdeme.“
Nacisti poničili i zbytek jejich domova, rozbili nábytek, roztřískali talíře a strhali závěsy. Odešli stejně náhle, jako přišli. Josef se sestrou a matkou se vkleče objali uprostřed pokoje. Když vyplakali všechny slzy, které měli, vzala Ráchel Landauová děti do své ložnice, dala dohromady postel a až do rána je držela v náručí.
***
V následujících dnech Josef zjistil, že jejich rodina nebyla zdaleka jediná, na koho nacisté zaútočili. Další židovské domy, obchody i synagogy po celém Německu byly zničené a desetitisíce židovských mužů bylo zadrženo a posláno do koncentračního tábora. Nazývali to Křišťálovou nocí.
Nacisté to sice nevyslovili přímo, ale jedno bylo jasné: Josef a jeho rodina nebyli v Německu žádoucí. Jenže Josef, matka ani sestra nikam jet nehodlali. Ještě ne. Nemohli odjet bez otce.
Máma strávila mnoho týdnů obíháním nejrůznějších úřadů a snažila se zjistit, kam jejího manžela poslali a jak by ho mohla získat zpět. Nikdo jí nechtěl nic říct a Josef si začínal zoufat, že už tátu nikdy neuvidí.
A pak po půl roce od jeho zadržení dostali telegram. Telegram od táty! Propustili ho z koncentračního tábora Dachau, ale pouze pod podmínkou, že zemi opustí do čtrnácti dnů.
Josef nikam jet nechtěl. Německo byl jeho domov. Kam půjdou? Jak budou žít? Jenže nacisté jim už podruhé jasně sdělili, aby z Německa zmizeli, a oni rozhodně nehodlali čekat, co by udělali příště…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace