Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla a bude, anebo naopak

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Padesátka je super, nebo aspoň hodně dobrá

20.01.2020
Padesátka je super, nebo aspoň hodně dobrá

Autor: repro/t-press.cz

Popisek: Martina Kemrová

Oslavila jsi padesátku a máš pocit, že tím dnem pro vás život definitivně skončil? Mrkni, proč právě tenhle věk je fajn. Chytrého, ironického, a hlavně vtipného průvodce životem moderní ženy v nejlepším věku vydalo nakladatelství cPress.

Je ti padesát, což není šestnáct, a máš pocit, že jsi stará, život skončil a čeká tě už jen cesta pouští všednosti do hrobu. Tělo bolí, kůže povoluje, nezdá se, že by svět byl ústřice, která se nechá jen tak vysrknout. Zkrátka není lehké nacházet motivaci vyskočit ráno z postele a s úsměvem na rtech čelit realitě. Na druhé straně je pořád dost věcí, které za to stojí. Jsou jiné, než když nám bylo dvacet, ale zato jsou prověřené časem.

V nejlepším věku

Říká se, že nový zvyk se ukotví, pokud ho budeš dodržovat 28 dní. A tak si autorka řekla, že hodí na papír 28 důvodů, proč je zrovna padesátka, když ne boží, tak fajn věk. Jeden na každý den plus úkol na konci. A schválně, jestli i 29. den budeš stejně trudomyslná, jako na začátku. A já ti přísahám, že ne!

Autor: Martina Kemrová
Žánr:
humor, čtení pro ženy
Nakladatelství:
cPress

Ukázka z knihy:

– mám čas –
Tak tohle považuju za naprosto spektakulární: mám čas. V době, kdy lidi nemají čas zavolat rodičům, přečíst si knížku, potkat se s nejlepším kámošem, nechat si změřit tlak. Jasně, mám tu „výhodu“, že se nemusím starat o své rodiče (neb jsou mrtví), muže nebo sourozence (nemám), děti (jedno, už dospělé). Ale nejsem rentiérka, pracuju, místo dětí mě zaměstnává pološílený pes a dost rozvinuté charitativní sklony. A tak můžu zodpovědně prohlásit: „Čas máš, když si ho uděláš. Sám se nevykotí.“
A protože jsem zkušená, už si ho umím udělat. A tak mám čas na ty důležité věci: na sebe, lidi, co mám ráda, na své koníčky, na čtení, prostě na všechno, co mi dělá radost a těší mě.
Čím jsem starší, tím víc si času vážím; člověk nikdy neví, kolikrát se zeměkoule otočí, než ho položej do truhly v kroju, že jo. Proto jsem si v průběhu let vypracovala strategii, jak si čas udělat. Jednak se zbavuju zabijáků času, druhak umím čas využít líp než dřív. A že jsem kámoška, tak se s tebou podělím.
Zde seznam věcí, na které čas opravdu nemám:
• Pěstování jednostranných vztahů
Kdysi jsem měla takovou kraťoučkou známost. Ten pán se se mnou rád vyspal, ale neudělal nic sám pro to, aby se to uskutečnilo. Asertivně jsem mu vysvětlila, že mi to takhle nevyhovuje, a položila otázku, jak by si to představoval on. Jeho odpověď byla skvělá: „No, mně by se líbilo, kdybys mi den předem poslala SMS, kdy a kde mám být, a já bych tam byl. Že bys to jako zařídila.“ Vlastně mu děkuju, z podobných případů byl jediný, kdo to takhle nahlas vyslovil. A díky němu už poznám, když narazím na podobný případ. A protože to takhle nechci, ušetřím spoustu času.
• Cachtání se v sebelítosti a dalších negativních pocitech
Tohle zabere dost času, třeba i celé dny. Neříkám, čas od času je potřeba si pořádně poplakat a užít si to, ale limitovala bych to na 1x ročně. Jinak se to rozjede a člověk pak nemá sílu na nic. Ani si to hodit. Doporučuju si vzpomenout na jakoukoli Šimšu, která tomuhle sportu neholdovala.
• Boj s hlupáky
Pamatuješ, jak jsme se ve školce do krve a slz hádaly, kdo má pravdu? Tak tohle je věc, kterou už nedělám. Stačí mi, že to vím. A druhý si může myslet, co chce. A když je navíc rozumu mdlého, stejně by nikdy brilantnost mé úvahy nepochopil, takže marný, marný. A co je marný, do toho nemá smysl investovat.
• Nuda
Nuda je taková divná věc. Občas si říkám, že bych se ráda nudila, ale vlastně ne. Nuda je jako plevel, který udusí všechno užitečné a barevné. A bacha – vědomé nicnedělání a nuda nejsou totéž. Určitě jsi zažila chvíli třeba u moře – jen sedíš, koukáš na vlny, na kůži cítíš slaný vánek, posloucháš ten rytmus…Nic neděláš, a přece to nuda není. Nuda mi připadá jako nemoc. Jako artróza duše – když se tomu podvolíš, přestaneš chodit, myslet, bavit se, jakákoli činnost bude čím dál namáhavější.
• Práce
Většinu svého života jsem především pracovala a podávala výkon a soukromý život vedla tak nějak doplňkově. Pocit „dobře vykonané práce“ a následná únava z pracovního vypětí mi pomáhaly vytlačit nepříjemné myšlenky či pocity vážící se k osobnímu životu. Popravdě, už jsem na ně neměla sílu. Jasně, čas se tím dá zabít, je to dobrá výmluva, ale teď znám spoustu činností, které mi dávají mnohem větší smysl. Ještěže nevěřím na „kdyby“, to bych si snad musela říct, že bych byla bývala mohla s cca 20 lety naložit mnohem líp.
• Trávení času s lidmi – vysavači
„Neměla bys čas na kafe?“ Je pár lidí, od nichž tahle esemeska fakt nepotěší. Je mi totiž jasné, že na mě nahrnou svoje problémy, s nimiž jim neporadím, můžou si za ně sami, a nikdy s nimi nic neudělají, a zatímco já se budu v depresi potácet domů, oni s ulehčením odskotačí jako jarní kůzlátka. Až do příští SMS o tom kafi. Trvalo mi dlouho, než jsem přišla na to, že jsou lidi, co vysávají z atmosféry kyslík a jakýkoli náznak endorfinů. Prostě je všechno špatně a je potřeba tím nakazit co nejvíc lidí. Rady porady nepomůžou, oni chtějí trpět a mít pocit, že svět je zlý. Kdyby se s tím spokojili a tiše si trpěli v soukromí, pak neřeknu ani popel, ale oni to potřebují šířit. Tůdle, tuhle hru nehraju!
• Chození po krámech
To je podobná kategorie jako nuda. Zvlášť sebevražedná, když si připadám nemožná a k ničemu. Takže metoda muž: vím, co chci, online ověřím, kde by to mohli mít, vydám se na lov. Když nemají divočáka, kterého potřebuju ulovit, nekoukám po veverkách a jdu po prasečí stopě do jiného krámu. Tři a dost, a hajdy domů. (Kecám, tohle čas od času taky neuhlídám, jsem holčička.)

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace