Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ve spleti paragrafů

Koronavirus ve spleti paragrafů

Společně s advokátní kanceláří Vodák, Jehne probíráme pandemii z hlediska práva

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla a bude, anebo naopak

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Láska je všechno, nebo nic. Staré hříchy začnou vyplouvat na povrch až po pětadvaceti letech

15.01.2020
Láska je všechno, nebo nic. Staré hříchy začnou vyplouvat na povrch až po pětadvaceti letech

Autor: repro/metronews.fr

Popisek: Guillaume Musso

Nic se nikdy nepodaří utajit navždy, děsivá pravda ale nakonec vždycky vyjde najevo. Napínavý příběh Dívka a noc vydalo nakladatelství Motto.

Zima 1992, Azurové pobřeží. Jedné mrazivé noci je univerzitní kampus zasažen sněhovou bouří. Devatenáctiletá Vinca Rockwellová, nejkrásnější dívka ve škole, uteče se svým profesorem, s nímž prožívá tajnou aféru. Už ji nikdy nikdo nespatří.

Dívka a noc

Jaro 2017, Azurové pobřeží. Nejlepší přátelé zmizelé dívky, Manon, Thomas a Maxime, spolu od ukončení školy nemluvili. Setkají se na třídním srazu a na povrch vyplouvají staré hříchy. Před pětadvaceti lety totiž došlo k vraždě a tělo je pohřbeno přímo v místě, kde má brzy proběhnout demolice, aby se udělal prostor pro novou budovu…
Co se opravdu stalo té zimní noci? Pravda konečně vyjde najevo…

Autor: Guillaume Musso
Žánr:
román
Nakladatelství:
Motto

Ukázka z knihy:

1992
Jižní cíp Cap d’Antibes. 1. října.
Když Vinca Rockwellová procházela kolem pláže Joliette, vesele poskakovala. Bylo deset hodin večer. Podařilo se jí přesvědčit kamarádku z pomaturitní přípravky, která měla skútr, aby ji od lycea dovezla až do ulice Garoupe.
Když vyrazila po pašerácké stezce, cítila, jak jí v břiše poletují motýli. Alexis… znovu se setkají. Znovu se setká se svojí láskou!
Foukal silný vítr, ale noc byla krásná a tak jasná, že bylo vidět skoro jako za dne. Vinca měla tohle místo vždycky moc ráda, protože bylo divoké a nespoutané a v ničem se nepodobalo letnímu klišé francouzské Riviéry. Ve slunečním světle člověka uchvátily bílé a okrové odlesky vápencových skal i nekonečná škála odstínů blankytně modré, která plnila malé zátoky. Směrem k Lerinským ostrovům jednou Vinca dokonce zahlédla i delfíny.
Za silného větru, jaký foukal i dnes večer, se okolní krajina zásadně měnila. Strmé útesy najednou působily nebezpečně, olivovníky a borovice se kroutily bolestí a vypadalo to, že se snaží vyrvat kořeny ze země. Ale Vince to bylo ukradené. Alexis… znovu se setkají. Znovu se setká se svojí láskou!
2017
Zatraceně!
Manon se zničehonic zlomil podpatek na jedné lodičce. Proboha! Bude se muset ještě před večírkem zastavit doma a zítra to od své kamarádky pěkně schytá. Zula si boty, strčila je do kabelky a dál pokračovala bosa.
Šla pořád po úzké betonové cestičce táhnoucí se po horním okraji útesů. Vzduch byl čistý a osvěžující. Mistral rozehnal mraky, noc byla jasná a nebe poseté hvězdami.
Od hradeb starého města a přes celý záliv až k Nice s horami na pozadí se nabízel ohromný pohled. V ústraní za borovicemi se schovávaly jedny z nejkrásnějších usedlostí na celém Azurovém pobřeží. Bylo slyšet příboj zpěněných vln, síla a energie moře byly hmatatelné.
V minulosti bylo tohle místo svědkem mnoha tragických nehod. Vzedmuté vlny připravily o život rybáře, turisty i zamilované dvojice líbající se na břehu. Pod palbou kritiky musely úřady zajistit větší bezpečnost celé stezky, a tak se postavila pevná schodiště, zřetelně vyznačila cesta a instalovaly se zábrany s cílem brzdit nadšení turistů, kteří by se chtěli příliš přibližovat k okraji. Ale stačilo, aby pár hodin foukal silný vítr, a celá oblast byla zase stejně nebezpečná.
Manon dorazila k místu, kde byla z kořenů vyvrácená borovice halepská, která při pádu poničila provazové zábradlí, a zatarasila tak cestu. Dál se jít nedalo. Říkala si, že se vrátí. Nikde nebylo ani živáčka. Síla mistralu odradila každého, kdo by měl chuť na případnou procházku.
Zmiz odsud, holka.
Zůstala nehybně stát a zaposlouchala se do burácení větru. Jako by se vzduchem nesl jakýsi nářek, blízký i vzdálený zároveň. Skrytá hrozba.
I když byla bosa, vylezla na útes, aby obešla překážku, a pokračovala dál. Na cestu si svítila jenom baterkou v telefonu.
Dole pod útesem se rýsovala tmavá masa. Manon přimhouřila oči. Kdepak, byla moc daleko, než aby dokázala poznat, co to je. Velice opatrně začala slézat dolů. Ozvalo se praskání. Roztrhla si lem krajkových šatů, ale nevěnovala tomu pozornost. Teď už byla schopná rozpoznat tvar, který ji seshora zaujal. Bylo to tělo. Mrtvola ženy na útesech. Čím víc se přibližovala, tím větší hrůza se jí zmocňovala. Nešlo o nehodu. Obličej měla rozbitý takovým způsobem, že připomínal jenom krvavou kaši. Můj bože. Manon cítila slabost v nohou a měla pocit, že každou chvíli omdlí. Odemkla telefon, aby přivolala pomoc. Neměla tady signál, nicméně na displeji stálo: Pouze tísňová volání. Už se chystala zavolat, když si uvědomila, že není sama. O kousek dál seděl muž a plakal. S hlavou v dlaních zhrouceně vzlykal.
Manon byla vyděšená. V tu chvíli zalitovala, že není ozbrojená. Opatrně se k němu přibližovala. Muž se narovnal. Když zvedl hlavu, Manon ho okamžitě poznala.
„To jsem udělal já,“ řekl a prstem ukázal na mrtvolu…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace