Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Prozkoumejte tajemné příběhy z českých a moravských hradů

14.01.2020
Prozkoumejte tajemné příběhy z českých a moravských hradů

Autor: repro/albatrosmedia.cz

Popisek: Martina Drijverová

České hrady ukrývají mnohá tajemství. Do světa historie, dobrodružství i téměř neuvěřitelných bytostí zavede zvídavé čtenáře již od osmi let půvabné vyprávění Martiny Drijverové Pověsti o hradech, které vydalo nakladatelství Edika.

V příbězích na stránkách této knížky se hemží čerti, skřítci, bojují chrabří rytíři, cinkají zlaťáky, lidé se bojí přízraků a hloubají nad nevysvětlitelnými úkazy. Autorka vás provede studenými hradními sklepeními, nechá na vás nasát slavnostní atmosféru hodovních síní a vystoupáte s ní po točitých schodech na vysoké kamenné věže. Dočtete se, jaké se dochovaly pověsti o českých a moravských hradech: Karlštejn, Žebrák, Točník, Křivoklát, Rabštejn, Orlík, Zvíkov, Loket, Střekov, Bezděz, Trosky, Kokořín...

Tajemství. Čerti, skřítkové, ukryté poklady. Drahokam, co mění počasí. Ryby porostlé srstí, zlatá kvočna zvěstující neštěstí. Alchymisté na hradě Křivoklátě, prokletý zakladatel rybníků Krčín, strašlivý Černý Hanuš nebo rytíř, co přivedl draka. S těmi se setkáte v pověstech z našich hradů. A dozvíte se i mnoho dalšího: Třeba podle čeho dostal jméno zámek Orlík? A co Supí Hora? Nebo Žebrák a Točník? Až pověsti přečtete, jistě se na některý z hradů vypravíte! Kdoví, co vás tam bude čekat…

Pověsti o hradech

Martina Drijverová píše knihy nejrůznějších žánrů pro děti všech věkových kategorií. Pochází z bilingvní rodiny (tatínek byl Holanďan), ihned po absolvování střední školy v roce 1969 odjela do Paříže, kde na Sorbonně studovala dějiny francouzského umění. Po návratu tlumočila a překládala z francouzštiny a za dva roky se dostala na FAMU. Poté pracovala několik let jako dramaturgyně redakce pro děti a mládež v Československém rozhlase, kde adaptovala pohádky vlastní i cizí. Několik pohádek a animovaných seriálů připravila pro Českou televizi. Od roku 1986 je spisovatelkou na volné noze. Má dceru a syna, který je výtvarníkem. K jejím nejznámějším knihám patří Sísa Kyselá, Domov pro marťany, Zlobilky a Nezbedníci.

Autor: Martina Drijverová
Ilustrace:
Dagmar Ježková
Žánr:
pověsti, mýty, báje
Nakladatelství:
Edika

Ukázka z knihy:

Hrad Libštejn
Pán z Libštejna měl nepřítele: rytíře z hradu Krašova. Pohádal se s ním o majetek, o statek, který stál na pomezí jejich panství. Krašovský pán statek obsadil a nechtěl jej vydat. Pan z Libštejna proto vtrhl do krašovského hradu a podařilo se mu odvést z něj rytířovu ženu a děti. Dva roky je držel ve vězení.
Pak se konečně krašovský pán pokusil své drahé osvobodit. Na hradě vypukl požár, který založil jeden z rytířových zbrojnošů. V nastalém zmatku Krašovští Libštejnské pobili. Zahynula manželka hradního pána. A Libštejna rytíř zajal.
„Doveď mě k mé rodině!“ žádal krašovský pán.
„Jak si přeješ,“ zasmál se Libštejnský a otevřel dveře temné kobky. Na podlaze však ležely jen kosti…
Zoufalý pán z Krašova vykřikl, vrhl se na nepřítele, ale Libštejnský byl rychlejší, proklál soka jedinou ranou meče. Nepodařilo se mu však uprchnout – krašovští zbrojnoši ho dostihli a zabili. Obě mrtvá těla pak hodili do sklepení a vchod zasypali kamením.
Čas běžel. Příběh o strašlivých vraždách však byl stále živý. Aby ne, z hradu lidé často slýchali sténání a nářek. O Velikonocích se prý zjevovaly přízraky mrtvého rytíře a jeho ženy.
Oral tehdy mladý sedlák nedaleko hradu. Ubozí hubení koně sotva táhli pluh. Najednou sebou trhli, začali ržát… Sedlák se ohlédl a spatřil rytíře v plné zbroji.
„Nelekej se, nechci ti udělat nic zlého,“ promluvil rytíř. „Jsem libštejnský pán. Byl jsem proklet, a proto musím bloudit hradem, má duše nemá klidu. Ty bys mi ale mohl pomoci, jsi dobrý člověk.“
Sedlákovi se nešťastného pána zželelo, kývl, že ho vysvobodí.
„Čekej na mě zítra v noci!“ zvolal rytíř a zmizel.
Druhý den před půlnocí zaklepala černá ruka na okno statku a ozval se hlas: „Pospěš si, čekám!“
Sedlák vyšel ze vrat, a co nevidí: Rytíř sedí na černém koni, druhého takového vede.
„Nasedni, jedeme na můj hrad. Bude to zlá cesta, ale tobě nebezpečí nehrozí. Jen nesmíš promluvit, zničil bys mou naději na vysvobození,“ řekl rytíř.
Sedlák kývl. Sotva vyjeli, hned se strhla bouře! Blesky se křižovaly, hrom bil a před jezdci se zjevovaly strašlivé přízraky. Přibývalo jich, sápaly se na koně, až sedlák v hrůze vykřikl: „Pro Kristovy rány!“
V tu chvíli bouře ustala, zjevení zmizela, zbyl tu jen sedlák a smutný rytíř.
„Neobstál jsi,“ řekl. „Ale vrátím se k tobě za rok, snad mi přece jen pomůžeš.“
Sedlák, kterému bylo pána líto, souhlasil. A po roce ho skutečně rytíř zas vyhledal. Znovu vyjeli, znovu se jim nad hlavami rozpoutalo peklo, znovu se po obou sápaly příšery. Tentokrát sedlák nepromluvil, dojel s rytířem až na hrad.
Tam byla v komnatě vystrojena hostina.
„Jez a pij, ať se posilníš!“ řekl rytíř. Když se sedlák nasytil, odvedl ho rytíř do sklepení.
„Mně a všem mrtvým musíš zjednat klid!“ ukázal pán na hromadu kostí. „Vykopej tu hrob!“
Sedlák vzal lopatu, opřenou o stěnu, a začal kopat. Rytíř zmizel, rozplynul se jako obláček dýmu. Netrvalo dlouho, kosti byly uloženy do hrobu. Sedlák pak poklekl a pomodlil se za zesnulé.
V tu chvíli se před ním objevil duch hradní paní. Žena ukázala ke zdi sklepení, tam zazářily zlaťáky. Sedlák pochopil, že je to jeho odměna. Nabral si plné kapsy a vyšel z hradu. Vyšel? Spíš se vypotácel. Padl na zem, usnul.
Když se probudil, myslel, že se mu vše jen zdálo. Ale pak sáhl do kapsy…
Koupil si sedlák bujné koně, zvelebil statek. Ale nejvíc ho těšilo, že zoufalou duši vysvobodil.

Hrad Libštejn byl založen ve 14. století Oldřichem Tistou z Hedčan. V 15. století v něm bylo známé vězení. Od poloviny 16. století byl neobydlený, zničen byl za třicetileté války, kdy ho vypálila švédská vojska.

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace