Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Lahůdka do sbírky milovníků foglarovské klasiky – podle prvního vydání a s ilustracemi Zdeňka Buriana

12.01.2020
Lahůdka do sbírky milovníků foglarovské klasiky – podle prvního vydání a s ilustracemi Zdeňka Buriana

Autor: repro/archiv ČT

Popisek: Jaroslav Foglar

Legendární Hoši od Bobří řeky se vracejí na knižní trh přesně podle rukopisu prvního knižního vydání z roku 1937. Sběratelský výtisk, jehož zakoupením podpoříte výchovu dětí v duchu skautských ideálů, vydalo nakladatelství Albatros.

Příběh o skautských výpravách, plnění bobříků, i o ryzím přátelství. Vedoucí Rikitan dá dohromady partu dvanácti chlapců a utvoří oddané bratrstvo. Každý z nich je jiný, ale všichni se navzájem skvěle doplňují. Rikitan pro chlapce vymýšlí zábavné hry, aby je vedl k čestnosti, fyzické síle i moudrosti. Společně si zamilovávají přírodu a podle zálesáka Roye loví bobříky. Stávají se tak věrnými kamarády, kteří spolu zažívají nezapomenutelná dobrodružství.

Hoši od Bobří řeky

Autor: Jaroslav Foglar
Ilustrace: Zdeněk Burian
Žánr:
dobrodružství
Nakladatelství:
Albatros

Ukázka z knihy:

Pátek dne 13. března
Až do čtvrtka 12. března žili Vilík a Jirka takovým obyčejným životem, jakým žijete vy a s vámi tisíce a tisíce jiných hochů na světě.
Bručeli na školu a odmlouvali doma maminkám. Večer chodili nakupovati drobné potřeby pro zítřek, na kterých se nedalo nic splésti, občas se dostali k nějaké té pranici – a při tom všem měli pořád ukrutně dlouhou chvíli.
Až tedy do čtvrtka do večera!
A v pátek dne 13. března to začalo.
V pátek dne 13. března se stalo něco, co změnilo celý jejich dosavadní obyčejný život a udělalo jim z něho nepřetržitou řadu vzrušujících podivných událostí.
A přece ten významný památný den začínal pro oba hochy zrovna tak, jako všechny dny ostatní. Ničím neprozrazoval, že bude pro ně nějak důležitý.
Bydlili oba ve Staré čtvrti ve stejném domě a jako vždy i dnes odešli ráno spolu do školy. Po cestě hovořili o bezvýznamných věcech.
Ve škole pak zasedli do lavic a pobyli v nich pět hodin z onoho podivuhodného dne, aniž by se pořád ještě co přihodilo zvláštního, z čeho by jen trochu mohli vytušiti to, co je očekávalo.
Až teprve po cestě ze školy začal se pomalu rozvíjeti řetěz událostí. Bylo to zkrátka takhle:
Jiřík nesl pod paží kopací míč, který nosil obětavě do školy, když měli tělocvik. Hráli s ním vždy chvíli na travnatém školním dvoře.
A teď najednou vykřikl vzrušeně Vilík na Jiříka:
„Drž míč – drž míč – Novočtvrtníci…“ více nestačil říci. Několik hochů se přihnalo odkudsi zezadu a jeden z nich vyrazil prudce Jiříkovi míč a počal jej odkopávati doprostřed ulice.
Vilík i Jirka hned podle odznaků, jež útočníci měli na kabátech, poznali, že tito drzouni jsou z Nové čtvrti, tedy úhlavní nepřátelé všech hochů ze Staré čtvrti. Co už bitek menších i větších svedly oba chlapecké nárůdky těchto dvou čtvrtí proti sobě, často pro nepatrné důvody! A teď měla zřejmě přijíti opět jedna nová.
Jiřík se rozběhl vztekle za hochem, jenž odkopával míč.
„Tohle si nezvykej,“ křičel, „jdi si krást i míče k vám do Nové čtvrti!“
„Cóó? Kdo krade míče?“ otočil se neznámý hoch. „Řekni to ještě jednou – no řekni to –“ dodal výhrůžně a nechal míč svému osudu. Vilík jej raději honem zvedl.
„Kdo jiný než ty, ještě se tak chytrácky ptej,“ soptil zlostí Jiřík.
Rána, kterou neznámý útočník uštědřil Jiříkovi, přišla v takové rychlosti po jeho slovech, že se jí Jirka nemohl ani uhnouti. Sevřená pěst dopadla na jeho tvář, zasáhla úst a i nos.
Jiříkovi se zatmělo v očích, bolestí i zlobou. V tu chvíli zapomněl, že jest na ulici – třebaže málo používané, neboť vedla mezi továrními zdmi – a že snad zde bude za chvíli plno lidí. Zapomněl všechny následky, jež mohly z takové věci vzniknouti.
Teď přestal býti slušným, dobře vychovaným hochem, teď se z něho stal rozdivočelý chlapec, toužící odplatiti ránu ránou.
„Místo, místo, udělejte místo,“ vykřikl kdosi.
Jako dvě dravé rozvodněné bystřiny srazili se oba hoši. Při ohromném nárazu klesl Jirka na jedno koleno, ale okamžitě se opět vztyčil a mocnou ranou do prsou Novočtvrtníka se hleděl dostati z jeho železného objetí. Ale protivník nepovolil.
Chytil pravou rukou Jirku za klíční kost a donutil ho hroznou bolestí, aby klesl na kolena, což přijali hoši z Nové čtvrti s jásotem.
Jiřík však nebyl zdolán. Své posice okamžitě využil k podražení nohou soupeře a ten tímto nenadálým způsobem útoku povolil svůj klíční hmat.
Těžce dopadl na Jirku a chvíli se oba zmítali po zemi. Oč byl hoch z Nové čtvrti těžší a silnější, o to byl Jiří opět obratnější a svižnější.
Byl také první, který se dost al z ležící posice na kolena a vzápětí nato uštědřil mu dva údery pod žebra a ty zbavily protivníka na okamžik dechu.
V nejbližší chvíli zachytil Jirkovu ruku, převrátil se s nečekanou u něho rychlost í na kolena, pak se i vzpřímil celý a Jirkova pravička byla zkroucena vzad.
Jirka se pracně vyprostil a již Novočtvrtník opět s těžkopádnou prudkost í vyrazil k dalšímu boji.
Kolem zápasících zatím rostl kruh hochů ze Staré čtvrti. Někteří Jirku a Vilíka znali. Vilík jim vzrušeně vykládal, jak k té rvačce došlo.
Teď se Jiří bleskurychle uhnul před prudkou ranou, mířenou na jeho čelist, a obskočiv nepřítele zleva, zasadil mu úder za krk. Novočtvrtník jen trochu poklesl v kolenách, vzpřímil se však okamžitě a opakoval svůj výpad s dvojnásobnou prudkostí. Dobře vedená rána plochou rukou do obličeje Jiříka ochromila.
Jirka slepě hmátl kolem sebe a rozehnal se kupředu s tak zoufalou a divokou prudkostí, že srazil odpůrce k zemi, a ještě přes něho klopýtl.
Zasypal hocha z Nové čtvrti deštěm ran a pak namáhavě povstal. I Novočtvrtník se zvedal. Byl udýchaný a zřejmě již neměl chuť do nového útoku.
„Příště si jist ě rozmyslíš ty svoje žertíky s cizím míčem,“ cedil Jiří skrze zuby.
„No to víš, dostal jsi naklepáno, viď?“ vyjel Novočtvrtník.
Hodili si do očí navzájem mnoho nelichotivých slov a mínění. Ale bylo zřejmo, že již nová bitka z toho nebude. Tak jako když se blýská po bouřce.
Pak chlapci z Nové čtvrti vzali potlučeného druha mezi sebe a kvapně odcházeli. Půda se jim stala najednou horkou pod nohama. Bylo zde již tolik chlapců ze Staré čtvrti!
„Věděl jsem hned, jak to dopadne,“ holedbal se vytáhlý bledý hoch z Rybného tržiště, ač ještě před chvílí by nedal za Jiříkovo vítězství ani zlámaný knoflík.
„Ten bude dlouho vzpomínati na Starou čtvrť,“ prohodil kdosi, míně tím hocha z Nové čtvrti.
„A jistě sem půl roku ani nepáchne.“
„Leda s tatínkem, a to se ho ještě povede za ruku…“
Hoši se zřejmě velmi dobře bavili na účet hochů z Nové čtvrti, ale Jiří skoro nic neslyšel, ani neviděl z toho, co se kolem něho dělo. Jediné, co věděl, bylo, že již ta bitka je dobojována a že se může vzdáliti, aniž by se mohlo říci, že utíká.
Byl k smrti vyčerpán a unaven rychlým tempem pračky a tělo ho bolelo od smýkání a ran. Opíral se trochu o Vilíka a odcházel se všemi hochy k průplavu.
Tak vypadalo tedy odpoledne onoho podivuhodného dne, jenž se měl státi pro Jirku a Vilíka tak významným. A bitka, kterou Jiří právě vybojoval, byla k tomu všemu novému, neznámému, jež je čekalo, začátkem, aniž by to oba hoši tušili…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
Kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace