Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Už se nebude nosit kožich, ale samet? Mrkněte na obraz porevoluční české společnosti

11.01.2020
Už se nebude nosit kožich, ale samet? Mrkněte na obraz porevoluční české společnosti

Autor: albatrosmedia.cz/David Konečný

Popisek: Marek Toman

Marek Toman přináší obraz porevoluční české společnosti a jejího vývoje až do současnosti s poselstvím svobody, soudržnosti a lásky. Jeho vtipný pohled na nedávnou historii, nazvaný Nutrie, vydalo nakladatelství Kniha Zlín.

Rodina nutrií tajně sleduje Sametovou revoluci oknem v televizi svého chovatele, podnikavého Milana. Nutrie ji nadšenecky přijmou jako revoluci i pro zvířata s nadějí, že skončí jejich útlak – už se nebudou nosit kožešiny, ale samet!? Volný trh, na němž se Milan chce prosadit a zbohatnout, ale skýtá různá úskalí. Nutrie žijí v neustále nejistotě, jak to s nimi dopadne… Jakou roli při tom sehraje tango či nutrioterapie? Kniha přináší obraz porevoluční české společnosti a jejího vývoje až do současnosti s poselstvím svobody, soudržnosti a lásky.

Spisovatel, překladatel a publicista Marek Toman se Sametové revoluce zúčastnil jako vysokoškolský student. Vydal román Frajer (2010), odehrávající se za Sametové revoluce, historický opus Veliká novina o hrozném mordu Šimona Abelese (2014), cenou Českého literárního fondu ověnčený román Chvála oportunismu (2016), trampsko-interbrigadisticko-odbojářský román Oko žraloka (2018) a příběh z prostředí pražských Vinohrad Neptunova jeskyně (2018). Pod pseudonymem publikoval novely Zvláštní význam palačinek (2004) a Já, ideální partner (2008).
Je autorem tří básnických sbírek a píše také knihy pro děti a mládež, z nichž román Můj Golem (2010) si vysloužil nominaci na Magnesii Literu a ocenění White Raven pro výjimečné dětské knihy. Za westernovou parodii Cukrárna u Šilhavého Jima (2018), o jednom napraveném desperátovi a okouzlující knihovnici, získal Zlatou stuhu a nominaci na Nejkrásnější českou knihu roku 2018. Řada jeho děl se dočkala překladů například do polštiny, němčiny, maďarštiny, estonštiny, finštiny nebo srbštiny. Ve volném čase se kromě psaní a čtení rád věnuje amatérskému divadlu a trampingu.

Nutrie

Česká fotografka, autorka koláží a dekoláží čili strhávaných koláží Jitka Kopejtková se zaměřuje na autentické zaznamenávání strhaných plakátů, jak na oficiálních plochách, tak na černém výlepu v ulicích měst po celém světě. Zachycuje tak neopakovatelnou atmosféru ulice a původně zcela spotřebnímu objektu vtiskuje uměleckou hodnotu, čímž se řadí do vlny tzv. new street artu.  Dlouhodobě se věnuje i klasické koláži, kterou tvoří především z papíru nůžkami, skalpelem a trháním bez použití počítače, čímž navazuje na tuzemskou tradici Jiřího Koláře a dalších.
Používá triviální materiály, jako krabice od zboží nebo staré plechovky, a říká o sobě, že je aranžérkou odpadků. Spojením věcí, které k sobě nepatří, odhaluje nečekané souvislosti, často kritické vůči konzumnímu vztahu k životnímu prostředí. Tento aspekt zohlednila i při tvorbě koláží pro tuto knihu. Pro veřejnost pořádá kurzy koláží a přednášky na téma světového a českého street artu. Vystavovala v České republice i v zahraničí, například v Berlíně, Bruselu, Budapešti, New Yorku, Medzilaborcích, Paříži, Petrohradu či Záhřebu.

Autor: Marek Toman
Ilustrace: Jitka Kopejtková
Žánr:
česká próza, humor
Nakladatelství:
Kniha Zlín

Ukázka z knihy:

Děda Ferdinand chytil kolem pasu babičku Viktorii a vzápětí se rozkolébali. Šlo jim to dokonale. Máma začala potichounku pískat a děda s babičkou tančili svůj nejoblíbenější tanec. Tango.
„Všechno bude jako předtím,“ oznámil nám děda, když se zastavili. Zhluboka dýchal, a ne a ne se uklidnit.
„Jako kdy?“ odvážil se zeptat táta. Neměl s dědou zrovna nejlepší vztahy.
„Jako v Argentině,“ řekl děda přesvědčeně. Babička se zasněně usmála. Stiskla své krásně žluté zuby, jako by v nich držela růži.
„Já myslel, že tam se dělal byznys,“ opatrně namítl táta Ládin.
„No právě,“ nenechal se vyvést z míry děda.
„Byznys se dělal i tady, doteď, ne?“ dráždil táta dědu. Máma Jitřenka do něj opatrně šťouchla, aby se uklidnil. Já se sourozenci jsme ani nedutali.
Samozřejmě jsme věděli, o čem mluví. Milan měl spoustu byznys plánů. Stačilo znovu nakouknout do pokoje a ignorovat vousá­če na obrazovce. Stěny byly plné výsledků Milanových aktivit.
Vedle sebe tam visely fantastické figurky z ohýbaného drátu. Střídaly se s nádhernými obrazci z vypalovaného dřeva. Těm konkurovaly samorosty, ořezané do veselých tvarů a lesklé, až oči přecházely. Třpytily se tam chemlonové dečky, někdy se symboly oblíbených fotbalových klubů: Slavie, Sparta, ba i Dukla.
O to všechno se Milan v posledních letech pokoušel.
Dařilo se mu, když mu „nepřekáželi papaláši“, jak říkal.
Dařilo se mu tak, že si mohl pořizovat nová auta. Obdivovali jsme je ještě víc než figurky z drátu a samorosty. Jak se leskla! Jak zvláštně voněla! Jejich názvy jsme znali nazpaměť. Embéčko. Moskvič. Tráboš. Milan si je zálibně přeříkával, když je oddaně obcházel s houbou a kbelíkem vody.
My jsme k nim nesměli. To bylo poté, co se stala ta neblahá příhoda s tetou Klárou. Ona se do jednoho toho auta úplně zamilovala. Nevím, jestli za to mohl ten tvar, nebo spíš ta ostrá, benzinová vůně… V každém případě se protáhla pod plotem a šla si auto prohlédnout zblízka. Na to, že to byla žena, měla pozoruhodný cit pro technické detaily.
„Kdo mi přehryzal kabely ke svíčkám?“ rozkřikl se Milan následujícího rána. Podívali jsme se na Kláru. Svíčky, to bylo něco pro ni. Útulné interiéry. Svíčičky. Vázičky a dečky. Vždycky se pokoušela vyzdobit naše ubikace tak, jak to vídala u Milana.
„Co podle tebe Milan udělá? Sveze nás autem?“ zeptal se táta Ládin.
Přesně tak totiž zmizela teta Klára a už jsme ji v životě neviděli. Odjela tím nablýskaným fárem, jen co Milan spravil svíčky.
„Ne. Teď se to bude dělat jako v Argentině,“ prohlásil děda Ferdinand.

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace