Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Fejeton(ky) Jiřího Macků

Fejeton(ky) Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Týden v kultuře

Týden v kultuře

Nejen knížky, i ´živá´ kultura nás zajímá. Aneb Pavel Přeučil každé pondělí

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

S poutníkem za Bílou paní

S poutníkem za Bílou paní

Strašidla pro víkendy i všední den. Kde? No přeci na hradech a zámcích

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Geniální designér si zasluhuje dokonale naplánovanou smrt

28.12.2019
Geniální designér si zasluhuje dokonale naplánovanou smrt

Autor: XYZ

Popisek: Design vraždy

Pod rouškou dokonalého života autora ikonických děl se skrývá spousta tajemství. Napínavou detektivku Petry Zhřívalové Design vraždy vydalo nakladatelství XYZ.

Jednoho lednového dne je nalezen bez známek života slavný designér a architekt. Na první pohled jeho smrt vypadá jako důsledek pádu z koně, ale posléze vychází najevo, že se jedná o pečlivě naplánovanou vraždu. Vyšetřovatelka Ivana Netušilová se svým kolegou odhaluje, že pod rouškou dokonalého života autora ikonických děl se skrývá spousta tajemství a důvod k jeho vraždě má hned několik osob…

Design vraždy

Autorka Petra Zhřívalová, poněkud odrostlé Husákovo dítě, milující kávu, víno a psy, svůj profesionální život zaměřuje na zločin, o kterém buď bádá, nebo píše romány. Kromě této detektivky je autorkou tří románu: O fous líp, Šťastní a veselé, Sex, víno a cigarety.

Autor: Petra Zhřívalová
Žánr:
román, detektivka
Nakladatelství:
XYZ

Ukázka z knihy:

Ačkoli se Václav s Ivanou shodli, že na Alšově vyhlídce nikdy nebyli, díky navigačnímu systému našli místo činu snadno, přestože už bylo v tuto roční dobu šero hraničící s tmou. Pod vyhlídkou bylo zaparkováno několik policejních aut, což působilo vzhledem k zákazu vjezdu motorovým vozidlům absurdně.
Václav se jako první protáhl pod vytyčovací páskou policie a Ivana jej následovala. Po pár stech metrech zahlédli skupinu lidí v policejních uniformách v blízkosti velkého černého igelitového pytle. Co skrýval, by došlo i laikovi. Část policistů soustředěně prohledávala terén ve snaze zajistit stopy, houstnoucí tmou probleskávaly kužely světla jejich baterek. Tři pouze postávali a tvářili se rozpačitě. Evidentně jim byla zima, ale nejspíš jim připadalo nemístné nad ostatky zemřelého podupávat nebo se jiným způsobem snažit rozproudit krev v těle, a tím zvýšit pocit tepla. Lednový podvečer opanoval holomráz, tak typický pro zimy bez sněhové nadílky.
„Dobrého podvečera přeji vespolek! Jsem kapitán Jeníček a tohle je nadporučík Netušilová.“ Václav kývl bradou směrem k Ivaně a pak se znovu zadíval na přítomné.
„Tak co víme?“ Václav se tvářil natěšeně, jako kdyby dorazil na Matějskou, a ne na místo činu. Ivaně bylo jeho nadšení pro práci v zásadě sympatické, většinou ji dokázalo motivovat i v těch horších dnech, ale ve chvílích, jako byla tato, jí přišlo neetické a nepietní.
„Dobrý den,“ pozdravila tiše a stoupla si po bok mladého policisty.
Václav se suverénně sehnul k černému igelitu, odhrnul okraj a prohlížel si mrtvolu, právní terminologií poškozeného. Mladý kolega okamžitě s úslužným výrazem posvítil baterkou na objekt Václavova zájmu a Ivana automaticky zadržela dech. Muž měl značně potlučený obličej, silně zakrvácenou hlavu na spánku a nebyl na něj ani trochu pěkný pohled. Ivana byla docela ráda, když Václav vrátil okraj černého igelitu na původní místo.
Muž po boku Ivany ochotně referoval, co zjistili, měla pocit, že chvilku dokonce zaváhal, jestli nemá služebně starší kolegy pozdravit salutováním.
„Milan Chlumecký, architekt a majitel koně, kterého měl ustájeného v sousedních Statenicích. Kůň se splašil, nevíme, kudy běhal, ale posléze se sám vrátil do stáje. Zaměstnancům stáje došlo, že se asi stala nějaká neobvyklá událost, a dvě šly Chlumeckého hledat. Našly ho tady. Obě ho identifikovaly bez jediné pochybnosti.“
„Kde jsou teď? Můžeme s nimi mluvit?“ zajímal se Václav.
„Čekají ve stáji na sepsání vysvětlení. Jsou celkem v pohodě, asi už viděly ledacos.“
 „Aspoň že tak. Víme už, jak Chlumecký zemřel?“ pokračoval dál ve vyptávání.
„Doktor právě odjel, ale podle jeho odhadu nastala smrt v důsledku vícečetných poranění hlavy, patrně údery o místní skalnatý povrch.“ Mladý policista byl celý zrůžovělý, nejspíš to bylo poprvé, co byl přítomen smrtelné nehodě. Adrenalin vyvolaný skutečností, že má pro vyšetřování vlastně zásadní informace, mu kromě barvy ve tvářích také způsobil lehké zadrhávání v řeči, což Ivaně připadalo roztomilé.
„A proč si myslí, že to byla vražda? Jestli se tady Chlumeckému splašil kůň, tak asi padal na skálu přirozeně bez cizího zavinění, ne?“ zajímal se Václav dál a Ivana pocítila zadostiučinění, že to s ním tak dlouho vydržela. Jsou spolu tak synchronizovaní, že se ptá na ty samé věci, které by zajímaly ji, takže může mlčet a v klidu si přemýšlet, přesně jak potřebuje. A Václav si zase užívá pozornosti, jak má rád.
„Těch úderů prý bylo na jeden pád příliš. To by z toho koně musel sletět opakovaně. Bližší informace nám neřekl, máme si počkat na pitvu. Ale podle šrámů a oděrek by se musel kulit aspoň z několikametrového srázu. A podle všeho leží na místě, kde z koně spadl, žádný sráz tady není.“
Ivana se stejně jako Václav pátravě rozhlížela po místu činu. Snažili se vrýt do paměti každý kamínek a trs loňské suché trávy.
„Dobře, jedem do stájí.“ Václav považoval jejich angažmá na dějišti nehody za ukončené a otočil se, aby se vydal směrem k zaparkovanému autu.
„Snad brzo přijedou havrani a budete moct jet domů, je hrozný mráz,“ věnovala Ivana soucitný pohled uniformovaným kolegům.
„Ještě jednou díky za pomoc a na shledanou,“ loučila se s nimi a úsměvem se snažila omluvit chování Václava, který bez pozdravu zmizel v zatáčce přístupové cesty.
Když došla k vozu, Václav už seděl za volantem a startoval. Usedla vedle něj a přemýšlela, kdy naposled jí nějaký muž otevřel dveře a pomohl gentlemansky nastoupit dovnitř. Nemohla si vzpomenout a dospěla k bolestnému závěru, že jí možná nikdy nikdo v životě tento projev úcty k ženě neprokázal. Nemívala problém najít si chlapa, však jich od střední školy do posledního manželství jejím životem prošlo několik. Ale evidentně v ní nikdo nikdy neviděl křehkou ženskou bytost hodnou ochrany a opečovávání. Když se dala ke kriminální policii, završila svůj úděl „ženy do nepohody“. Ivaně najednou přišlo hrozně líto, že promeškala možnost být princeznou, což v těch 52 letech už určitě nedožene…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace