RECENZE Československý hiphopový král vydává další (skvělou) desku. DJ Wich, Jako ryba ve vodě
18.12.2019
Foto: Youtube / repro
Popisek: DJ Wich ve studiu
VIDEO Jestli je v českém hiphopu, kde se toho opravdu moc neděje, něco stabilního, pak je to Wichova konstantě kvalitní produkce. Jeho kumšt spočívá nejen v hudebním nadání, ale také v píli, s jakou se tento jednačtyřicetiletý muzikant pouští stále do nových věcí. Berme v potaz, že námi představované album je 16. v pořadí a že jména, s nimiž se v minulosti autorsky spojil, výrazně překračují hranice regionu i Evropy: Rasco nebo Talib Kweli, M.O.P… Hosty na báječným tracku ´ What We Need´ snadno dohledáte sami. Nadání DJ Wiche podtrhuje i řada cen. Od Anděla (2001) po Žebřík Music Awards Jardy Hudce. Krajské Listy.cz se sice hudbě nevěnují pravidelně, ale jsou desky, u kterých se podělíme o zážitek. Wichova poslední k nim bezesporu patří.
Základní myšlenkou jeho tvorby je fakt, že se hudbou (to nejde nazvat jinak, ačkoli hovoříme o lámaných beatech) nepodbízí. On opravdu od přelomu tisíciletí dělá to své. Hravé, hrané a nehrané (tedy nepředstírané) současně. A nerozlišuje ani fakt, jestli má na mikrofonu toho či onoho, jestli tvoří filmovou muziku (třeba Gympl a vynikající biják Ulovit miliardáře), anebo ho někdo poprosil o beat pro sólovku. A ačkoli mu už bylo čtyřicet, pořád nezapomíná, že československá scéna prošla jistým vývojem a že svého času se tady dělili ti správní od těch špatných a že ti špatní dostávali nálepku ´ryba´ (otvírají pusu, ale nemají co říct). Ostatně v těch obskurních pojmenováních si lebedili a doteď lebedí především duo Hack a Phat, nověji známí jako Hugo Toxxx a James Cole. Tak nějak vnímáme zmíněný název desky.
Tolik obecný úvod, který nás přenesl k recenzi samotné.

Návrat ke kořenům, řekněme, že se zde bavíme o diametrálně odlišném přístupu old schoolu s new schoolem, je patrný jak u Rytmuse (´Ryba vo vode´ versus ´Ideme dnu´), tak třeba u W518 (opět ´Poslední den´ vůči staršímu ´Jak se ti líbim teď?´). Excelentně lazy tempo drží jako obvykle Boy Wonder, jehož ´trnavský´ styl je neměnný snad už deset, dvanáct let, pochválit musíme Moozu, který na Wichovu současnou produkci využil svou flow a patřičný dech, který mu častokrát dělal zjevné problémy u tracku ´Můj čas´. Ten čtyřletý vývoj se na pražském zástupci pozitivně podepsal.
Na první poslech děsivý Orionův rap na tracku ´tů tů tů´ nejenže vykvetl do krásy (po sousledných dvanácti opakováních), ale dalším pozitivem byla rapperka Fejbs. U ní si mimochodem kromě vokálů u Wiche poslechněte taky klasický rap, protentokrát na Fatteově produkci ´Nemala by som´. Pokud jsme u toho zpěvu, určitě nesmíme zapomenout na Martina Svátka, k jehož slávě před čtyřmi lety nepomohl jen pilotní singl ´Holubí´, ale také hostovačky u Vladimíra, Garanda, Refewa nebo MC Geye (na Wichovi má jasně nejbarvitější text ´Starý psi, co štěkaj, tak koušou´). Poslední zmíněný se znovu s Fattem podepsal taky pod málo známou (velká škoda) ´Moji džungli´.
Oriona, jehož angažmá jsme nakousli zatím jen trochu, má Wich na desce hned dvakrát. V tom druhém případě se jedná ´Shkrt´ a legendární zástupce pražské scény tady dokazuje, že i s mírně podivným hlasovým výrazem dokáže bez problémů vyloudit smysluplný text, navzdory jednoslabičným slovům, u nichž navíc absentují samohlásky (škrt, zmrd). Obohacující.

Chválit musíme i 7krát3, známého za zářijové hostovačky s Jiřím Kornem, bardem pohybově - zpěvní show. Nevíme, jak lépe tohoto chronicky čistotného obyvatele Prahy 4 charakterizovat. Těch hostů je samozřejmě celá řada: námi oblíbený Čis T (´Yak ryba´ je samozřejmě odkazem na loňskou desku Yak Orol), Rest, Ektor, Zverina. Nevíme, z kolika beatů si interpreti mohli vybrat a ani to, proč se Wich nepokusil navléct svůj talent na Pil C-ho, jehož hlas je opravdu něco neslýchaného, ale odpovědi každý zájemce jistě dohledá.
Tracklist mimochodem čítá 18 tracků, na kterých uslyšíte 24 českých a slovenských a jednoho amerického interpreta. Za pozornost, a děláme to málokdy, stojí také design. Pod něj se podepsal Petr Hricko, který má na svědomí také cover k albu Veni, Vidi, Wich z prosince 2016.
Celkový pocit z desky? Naprosto osvěžující, obohacující, skvělý.
Wich je talent. On se k ničemu neprokousával (když pomineme progres, co se techniky týká), on se s hudebním slyšením narodil. Dokládá to všem pochopitelné konstatování, že doposud si asi každý posluchač jeho tvorby připomene ´My3´, ´1000 MC´s´ (navzdory pozdějšímu zprofanovanému dissu, kdy se použilo několik zdejších Indyho rýmů) nebo fantastickou Čistyho skladbu ´Vidlák, Rep, Já´. Ano, skutečně je to patnáct let stará věc. Nejen pro fanoušky československého hiphopu jednoznačně doporučujeme a děkujeme Golden Touch za pohotové zaslání alba.
Vložil: Zdeněk Svoboda