Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

I zármutek může být smrtící. Nenechte si ujít třetí případ detektivů Turnerové a Callanacha

04.12.2019
I zármutek může být smrtící. Nenechte si ujít třetí případ detektivů Turnerové a Callanacha

Autor: Twitter

Popisek: Helen Fields

Knihám, označeným zlatou pečetí Edice TOP, věnujte zvýšenou pozornost. Předchází je totiž pověst největších světových bestsellerů, které se dočkaly vřelého přijetí kritiky i čtenářů nebo získaly významná literární ocenění. Napínavou detektivku Dokonalá smrt vydalo nakladatelství Kniha Zlín.

V kopcích nad Edinburghem se objeví zmrzlé tělo nahé dívky. Téhož dne na druhém konci města zemře bývalý šéfinspektor místní kriminálky George Begbie, který podle všeho spáchal sebevraždu. Tomu se ale zdráhá uvěřit Ava Turnerová, která přednedávnem nastoupila na jeho místo, poté co po letech náročné služby odešel do důchodu. Jaký by mohl mít důvod? Detektivy Turnerovou a Callanacha čeká složité vyšetřování, při němž se ocitnou na hranici zákona. A opět hrají o čas, protože vrah s nevinnou tváří si už vyhlédl další oběti.

'Dokonalá smrt

Britská spisovatelka Helen Fields pracovala třináct let jako právnička, přičemž se věnovala i vážným případům vražd nebo pašování drog. Po narození druhého dítěte s manželem založila filmovou produkční společnost, v níž se uplatnila jako scenáristka i producentka. Sama si vydala své dvě první fantasy knihy, ale do světa velké literatury pronikla teprve díky sérii thrillerů, v nichž proti zvlášť rafinovaným vrahům stojí dvojice vyšetřovatelů, ‘krasavec‘ Luc Callanach a svéhlavá, ale i přívětivá Ava Turnerová. Helen žije s rodinou a dvěma psy v Hampshiru, má ráda divadlo, filmy, ale také karate nebo létání ve větrném tunelu.

Autor: Helen Fields
Žánr:
detektivka, thriller
Nakladatelství:
Kniha Zlín

Ukázka z knihy:

Bylo příliš chladno, aby člověk mohl ležet venku nahý. To bylo to první – a nejsměšnější –, co Marka McVeigha napadlo. Obraz, který mu kamera na dronu posílala na monitor, byl na hony vzdálený čemukoliv, co si představoval, že zachytí. Zimní námrazu a holé skály, ano. Tvrdou, mdlou oblohu s horizontem zahaleným do vrstev mlhy, ano. Ležící ženu, jedno koleno pokrčené, druhou nohu nataženou, jednu ruku za hlavou, druhou napřaženou na zemi, to ne. S rezavými vlasy si pohrával vítr a dělal jí z nich před očima třepetající závoj. U nohou měla popelavé zbytky ohně. Vedle ní ležela krabička sirek. Mark nechal dron snést se níž a snažil se přesvědčit sám sebe, že třeba rozezná, jak se jí zvedá a klesá hrudník. Nepoštěstilo se. Namířil dron k její tváři, doufal přitom, že si nezadělává na obvinění z nějaké zvrhlosti, a modlil se snad ke všem božstvům, aby se jeho předtucha nenaplnila. Kéž by se mýlil. Dron byl za hřebenem mimo jeho dohled. Kontroloval jeho sestup a dával pozor, aby neslétl přímo nad ni, kdyby se vzbudila, sedla si a narazila do něj. Bližší pohled mu žádnou úlevu nepřinesl. Dron měl slušné čočky a obrazovku zaplavovaly odstíny modré, která neměla s mrazem a zimním vřesem nic společného. Patřila jejím rtům, otevřeným očím, žílám a kůži, jíž se nedostávalo kyslíku.
Mark se rozběhl, plně si vědom toho, že nemá smysl se takhle namáhat, ale z představy, že k mrtvé ženě prostě jde, čpěla neúcta. Po rukou a kolenou se vyškrábal na hřeben – delší, mírnější cesta po stezce u paty vrcholu nepřipadala v úvahu. Tekla mu krev, než ji jako nějaký figurální výjev spatřil na zemi; řádní občané Edinburghu se v dálce, pod Artušovým sedlem, tou dobou probouzeli, aniž cokoliv tušili. Nedbal sedřených kolen a pořezaných rukou, sbíhal z kamenitého svahu a přitom na ni volal.
Z dronu, který se zřítil na zem o pár metrů vedle, byla bzučící změť plastu a kovu. Ani si neuvědomil, že zahodil ovladač. Mobil v kapse unikal jeho prstům jako myš kočce. A pak už na zmrzlé zemi klečel vedle ní, tiskl jí prsty na krk, ačkoliv věděl, že tělo takové barvy pulz mít nemůže. Navzdory jistotě, že z ní život již vyprchal, ze sebe strhl zimní kabát, aby zakryl její nahotu. Poté zavolal na policii, a jak nejvěrněji dokázal, popsal svou polohu v hornatém reliéfu, jenž se majestátně zvedal nad skotskou metropolí.
Zblízka viděl, že je dívka mladší, než se domníval, mrazivá noc jí uloupila ruměnec prozrazující její mládí. Stejně jako on, pomyslel si, balancovala nad propastí mezi pubertou a dospělostí. Na jedné straně nosu se jí v prvních paprscích zimního jitra třpytil maličkatý kamínek, který dával vyniknout umným blonďatým melírům v měděných vlasech. Téměř se neovládl a odhrnul jí vlasy z obličeje – ale potom by její oči viděl lépe a to nechtěl. Mark se postavil, aby přes hřeben kopce vyhlížel přijíždějící vozidla, ale nebyla odtamtud na dohled žádná cesta. V létě by to místo bez mrtvol skýtalo skrytou soukromou idylu. V trsech suché trávy dvacet metrů od sebe zahlédl cosi červeného a vlnícího se.
„Hned jsem zpátky,“ pronesl. Připadalo mu nezdvořilé nic neříct, byť mrtvole. Bez kabátu se do něj dala zima. Přinutil se ke klusu, aby se zahřál, a přemítal, za jak dlouho asi policie s ohledem na špatnou dostupnost dorazí. Své vlastní auto nechal přes kilometr daleko na úpatí kopců, strmé svahy a kamenné cesty byly pro cokoliv jiného než čtyřkolky nepřístupné.
Z červeného předmětu se vyklubala teplá košile z tlusté bavlny, ideální pro večery u ohně nebo v hospodě. Zvedl ji, ohlédl se na dívku, odhadl velikost a usoudil, že souhlasí. Po několika minutách chůze dolů z kopce našel na okraji balvanu viset jasně bílou podprsenku, kovové zavírání bylo na dotek ledové.
Mark uslyšel helikoptéru dřív, než ji spatřil, pleskání listů rotoru vystrašilo zvěř a odráželo se od kamenů jako ozvěna. Policie kroužila kolem, zjišťovala souřadnice místa činu a informovala o nich jednotky, jejichž modré majáčky se objevily dole. Mark donesl nalezené oblečení zpátky k dívce na vrchol kopce.
Zpoza hřebenu se vyloupla tvář, následovaná dvěma dalšími. Ten vepředu si to namířil rovnou k Markovi a podal mu ruku.
„Dobré ráno,“ pozdravil ho s lehkým, ale přesto zřetelným francouzským přízvukem. „Já jsem inspektor Luc Callanach. Předpokládám, že vy jste to nahlásil?“ Mark přikývl. „Pojďme dál od místa činu. Jak vám je?“
„Ani nevím,“ odvětil Mark. „Určitě líp než té holce.“
Tak to bezesporu, pomyslel si Callanach. Doufal, že ji smrt našla náhodou, a přemítal, jak dlouho bude zírat na její tvář na fotografiích připevněných na tabuli ve vyšetřovací místnosti. Vzbudil se někdo někdy s předtuchou, uvažoval Callanach, že ten den má předurčeno zemřít? Podíval se dotyčný ještě jednou do zrcadla, než vyrazil z domu do práce nebo do školy, s pocitem, že se cosi ve vesmíru pohnulo? Ve chvilkovém záchvatu ho přemohl hněv ke skotskému mrazivému vzduchu, k jeho vlhkosti a šedi. Dívka zemřela v ledovém chladu, takže se dívala na to, jak jí do vzduchu uniká dech. Tak by člověk odejít neměl. Byla to hořká, nemilosrdná a osamělá smrt. Mohl jen doufat, že si to neuvědomovala…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace