Trable s autisty... Žádný tuctový doják, ale realistický obraz dnešní společnosti. Drama okořeněné humorem. Premiéry Pavla Přeučila

Foto: Bioscop (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Výjimeční: Film stojí na skvělých hereckých výkonech i chemii mezi hlavními představiteli, Vincentem Casselem a Redou Katebem

FOTO, VIDEO Dnes už není k vidění mnoho filmů, které by tak masově dojímaly diváky, jako francouzský film Výjimeční. Přiznávám, že i já musel vytáhnout kapesník, i když ne tak často jako okolo sedící diváci. Ne, tenhle příběh není žádný tuctový doják, ale realistický obraz dnešní společnosti a systému, který není schopen lidem s určitým postižením dostatečně pomáhat. Jsou tu ale lidé, sociální pracovníci, kteří to suplují a nutno říct, že dobře. To, co vidíme na plátně, není žádný fiktivní svět, ale tvrdá realita dnešního života, příběh, který by se mohl odehrát klidně i u nás.

Kdysi za hlubokého totáče musel být každý film, přicházející ze Západu, uveden vysvětlujícím textem, který měl mentálně zaostalému publiku otevřít oči. V televizi to byla obvykle větička: „Film nastavuje zrcadlo prohnilé a konzumní kapitalistické společnosti.“ Film Výjimeční ale nastavuje ono pomyslné zrcadlo nám všem. Na francouzské kinematografii obdivuji, s jakou lehkostí dokáže divákovi podat i ta nejvážnější témata a dělat si z nich i legraci. Právě to se tvůrcům filmu dokonale podařilo. 

Svět autismu zblízka

Režisérské duo Éric Toledano a Olivier Nakache natočilo už dříve krátký dokument o dvou skutečných pečovatelích, starajících se o autistické děti, a nyní rozpracovali námět do celovečerního filmu. Bruno (Vincent Cassel) a Malik (Reda Kateb), se snaží dělat den co den všechno možné i nemožné, aby svým svěřencům zajistili život, alespoň trochu se blížící normálu. Přitom jejich klienti patří k těm nejtěžším případům, se kterými si už společnost neví rady. Vymykají se i tabulkám určujícím náklady na podobnou sociální a zdravotní péči. Mladí lidé, kteří by jinak skončili zavřeni v nějakých ústavech pod sedativy, tady mají díky dvojici hlavních hrdinů naději.

Drama okořeněné humorem

Přestože jsou ve filmu někdy až prvoplánově zdůrazňovány neduhy současné společnosti, jako inkluze či problematika migrace, Bruno je totiž Žid a Malik muslim, daří se tvůrcům vyhýbat se politice a soustředí se spíše na byrokratický přístup úřadů, nedostatek financí a odvahu některých lidí, pustit se do nikdy nekončící, často sisyfovské práce. Bruno vede spolek pro autistické děti a dospívající, jejichž případy jsou tak komplikované, že je všude jinde odmítli. Jeho nejlepší přítel Malik učí mladistvé ze sociálně slabých rodin, jak se o tyto děti starat. Přesto je neopouští optimismus a smysl pro humor, kterého je ve filmu kupodivu až dost. Nad Brunovou organizací se ale stahují mraky a hrozí jí zrušení. Jedním z důvodů je i to, že Brunův personál, ani on sám, nemají patřičné, požadované vzdělání. Nastává boj s úřady, které musí přesvědčit o smyslu své práce.

Cassel je mezinárodně nejznámější francouzský herec a zde podal mimořádný výkon

Nekonečný boj s byrokracií

Oběma režisérům se podařilo natočit chvílemi hořkou, ale i veselou tragikomedii, která dokáže vzít diváka za srdce. Sledujeme i problematický osobní život Bruna, jeho komické a pěkně trapné pokusy o rande naslepo, a Malika, neúnavného učitele francouzštiny, snažícího se ulehčit svým svěřencům co nejvíce život v normálním světě. Máme tu i nezbytné dva darebáky v podobě vládních inspektorů, kteří mají dohlížet na Brunovu práci, a na jejichž posudku závisí další osud Brunovy organizace.

Kateb je velmi obsazovaný francouzský herec alžírského původu 

Bohužel, Bruno se pohybuje mimo všechny normy a jeho metody jsou často značně problematické. To ale vyvažují jeho výsledky, které jsou bohužel pro úředníky nejméně podstatné. I když má za sebou dvacetiletou praxi, stále naráží na tytéž problémy a ocitá se v nekonečném bludišti nepřekonatelných byrokratických tanečků. Možná chybí trochu hlubší charakteristika Brunovy osobnosti, o jehož životě se moc nedozvíme. Charakterizuje jej vlastně pouze kipa, kterou nosí na hlavě pod baseballovou čepicí a neuvěřitelná posedlost vlastní prací. Osobnost Vincenta Cassela je na plátně ale natolik výrazná, že mu divák věří každé slovo, každý výraz. 

Komiku střídají emoce

Brunovo centrum, které se zabývá mladými autisty, má jeden zásadní problém, nemá ke své činnosti oficiální oprávnění a je provozováno více méně ilegálně, na samé hraně zákona. Ve filmu se objevují i skuteční autisté, se kterými se režiséři seznámili už při natáčení původního dokumentu. Bruno a Malik mají plné ruce práce, aby uchránili své svěřence před nebezpečími všedního života, snaží se zachránit uprchlého Valentina, ohroženého na ulicích, plných aut, stále se snaží ochraňovat Josepha, fascinovaného elektrickými přístroji, jehož malou radostí je spouštět znovu a znovu alarm v metru. Výjimeční jsou skutečně výjimečným, silným filmem, ve kterém se podařilo namíchat  podařený koktejl emocí, humoru i vážnosti celé problematiky. Případy autismu prezentované v tomto filmu jsou skutečné a někdy pro diváka až šokující.

S autisty to není jednoduché, jak ví každý, kdo se s touto diagnózou někdy setkal

Kamera dvou tváří

Vincent Cassel je v titulní roli skutečně dokonalý a dokáže skloubit všechny negativní i pozitivní rysy své povahy do celku, který musí diváka fascinovat. Je na něm vidět opravdová vášeň a zápal pro práci, které by drtivá většina lidí dala velmi rychle vale. Však je také jeho role považována za jeho dosud nejlepší. Dokonale mu sekunduje i Reda Kateb jako Malik a je radost vidět, jak tu funguje chemie těchto dvou herců.

Cassel a Kateb skvěle fungují dohromady

Diváka upoutá i práce s kamerou, za kterou stál Antoine Sanier. Ten si s ní skutečně vyhrál, střídá rychlé a zpomalené záběry a jako by měla kamera dvě tváře, nabízí nám i pohled na svět očima oněch autistických mladistvých. Filmová hudba se tu využívá jen velmi omezeně, ale tam, kde zazní, má sakramentsky důležitou roli. Film byl poprvé uveden na letošním festivalu v Cannes, kde získal zasloužené ovace jak od diváků, tak od kritiků. Na CSFD ukořistili Výjimeční 83%, což je u takovéhoto psychologického filmu téměř zázrak.

Vložil: Pavel Přeučil