Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Fejeton(ky) Jiřího Macků

Fejeton(ky) Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Týden v kultuře

Týden v kultuře

Nejen knížky, i ´živá´ kultura nás zajímá. Aneb Pavel Přeučil každé pondělí

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

S poutníkem za Bílou paní

S poutníkem za Bílou paní

Strašidla pro víkendy i všední den. Kde? No přeci na hradech a zámcích

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Žij teď! Život je tak jednoduchý, komplikujeme si ho jen my sami

24.11.2019
Žij teď! Život je tak jednoduchý, komplikujeme si ho jen my sami

Autor: ftv.prima.cz

Popisek: Karel Voříšek

Existuje recept na život? Populární moderátor Karel Voříšek vyrazil na jih Indie za vědou o životě. Jeho knihu, nazvanou prostě Žij teď aneb Cesta za ajurvédou, vydalo nakladatelství BizBooks.

Žij teď. Dvě slova s velkou silou. Patláme se v tom, co bylo, bojíme se, co přijde, a zapomínáme žít. Existuje recept na život? Karel Voříšek vyrazil na jih Indie za ajurvédou, vědou o životě. Při svém putování odkrývá její tajemství. Od výborného jídla, přes tajemné léčení až po zklidňující meditace. S nadhledem popisuje svoji občas nesnadnou cestu poznávání sebe sama.

Žij teď

Co nám brání ve štěstí, proč si necháme kecat do života a jak trénovat kouzlo přítomného okamžiku? To je jen pár otázek, na které hledá odpověď. Život je tak jednoduchý, komplikujeme si ho jen my sami. Co s tím? Nechte se inspirovat knihou, kterou držíte v ruce.

Autor: Karel Voříšek
Žánr:
alternativní medicína, zdravý životní styl
Nakladatelství:
BizBooks

Ukázka z knihy:

Panika v hlavě
Kapitola šestá
Vyrážíme směr hory. Před hotelem se s námi všichni loučí – od ředitele až po posledního pikolíka. Jediní cizinci odjíždějí. Vrátíme se, slibujeme, jen co hory přežijeme. S veršem na rtech sedám do vozu, Vládík vedle mě na zadní sedadlo a Zuza dopředu k řidiči, aby ho navigovala a hlavně – jak ledabyle prohodí k zadní osádce vozu – hlídala, aby neusnul. Bereme její slova jako nadsázku, ve vřavě indických silnic se snad usnout ani nedá. Okýnkem auta s údivem pozoruju, co všechno se dá převážet na motorce. Míjejí nás dvě motorky za sebou, vezou sloup, řidiči jednou rukou drží řídítka, druhou v podpaží sloup. Co budou dělat v zatáčce? Fantazie jede na plné pecky. Sluníčko svítí, všude obrovský až uspávající mumraj. Hlava mi padá na jednu stranu, Vláďa spí, šťouchnu cvičně do usínající Zuzany, šťouchne do řidiče majícího po ránu oči spánkem zaváté. Sirky by si měl dát pod oční víka, ale co naděláme, děj se vůle boží, v Indii raději Šivova. Buddha v kufru nás ochrání, usmívám se. Určitě se těší do Prahy, nedá nám zhynout v silničním mumraji. Spokojeně padám do snů, ukolébán indickým brzděním, rozjížděním a kličkováním před vším možným, co na vozovce potkáte. Od motorky až po slona.
„Nemáte hlad?“ hlas z předního sedadla spolujezdce mě probouzí. „Jasně, máme,“ zastavujeme u hospody u silnice. Zuzana ví, že nás na cestách lákají obyčejné, u nás by se řeklo zaplivané restaurace, kde nejlépe poznáme místní zvyklosti a kde se navíc výborně připravují místní speciality. V jedné podobné se usazujeme. Udělal jsem pokrok, vybírám hned druhý stůl, co vidím. Obyčejné stoly, kovové židle, všude hodně lidí. Super, hodně strávníků, tady se určitě dobře vaří. Prázdná hospoda před polednem nevěstí nic dobrého o kvalitě její kuchyně. Výběr jídla necháváme na Zuzaně, už proto, že jídelní lístek je sice s obrázky, ale v místní řeči. Zkušená průvodkyně neváhá ani vteřinu.
„Co to bude?“ ptáme se zvědavě. „Jídlo,“ odpovídá suše. Utřela nás, pomyslíme si a jsme zvědaví. Na tácu jako ze školní jídelny přinášejí pro každého malé mističky, asi dvanáct nebo třináct jich je, a v každé leží nějaká dobrota vyzývající k ochutnání. Zelenina dušená, nakládaná, syrová, masíčko smažené, dušené, trhané, uprostřed misky s omáčkami, kořením, nezbytnou limetkou. Sliny se sbíhají ze všech koutů těla. „Jak se to jmenuje, co to je?“ Vrháme se na tácy a bereme příbory. Jíst jako ostatní kolem nás rukou se nám ještě přece jenom nechce, jak ale záhy zjistíme, není to vůbec marné. Jenže roky evropské výchovy správného držení příborů jsou v nás pevně zakořeněné a jen tak se jich nedá zbavit.
„Co jsi objednala?“ opakujeme otázku. „Jídlo,“ najela Zuzana na metodu zaseklé gramofonové desky a potutelně se usmívá. „Jak se to jmenuje?“ nedáme se. „Jídlo,“ opakuje slovenský gramofon. Nechápeme, ale mlaskáme si a vychutnáváme. „Na jídelním lístku je u položky, co jíte, lakonicky napsáno ,jídlo‘, tedy výběr ze všeho, co ten den navařili,“ vysvětluje. Jídlo je jídlo, zapíjíme ho nezbytnou slanou vodou a nepátráme dál. Velká miska rýže, ve které si mícháme vše podle chuti ze svých mističek, se před námi neustále doplňuje, stejně jako mističky na našem tácu, pozorná obsluha pečlivě dbá, aby ani jedna nebyla prázdná. Chodí kolem s velkým košem a sběračka neustále nad našimi talíři mává sem a tam.
Už dost, praskneme, ale je to delikatesa všech delikates.
Platíme u kasy, necháváme pořádné spropitné a spěcháme do auta. Zuzana se ještě zastavuje vedle v malém obchůdku u cesty. Usměvavý prodavač, kterému je možná těsně před stovkou, na ni vycení úsměv a všechny tři zuby v jeho puse se lesknou v plné kráse. S indickými dámami, co už také něco pamatují, stojícími u dřevěného pultu podepřeného velkými pařezy, se o něčem vzrušeně baví. Nejsem daleko od pravdy, tématem jsme my – jedna z žen se osmělí a ptá se, odkud jsme. „Z Prahy,“ vypadne ze mě, „zo Slovenska,“ nedá se Zuzana. Po pár minutách zeměpisu, malování na chimérických slepých mapách na pultu, ukončujeme naši vzrušenou geografickou debatu rozřešením, že jsme z Evropy. Indky a Ind si hlasitě oddechnou. „Evropa znám,“ spokojeně mlaskne prodavač, „to je ten nejznámější a největší poloostrov Asie.“ Klesne nám brada, co naděláte, větší bere. No a co. Zuzka dělá muži kšeft, kupuje rozpustné kafe v malých balíčkách.
„Cože, kafe?“ křižuju se, na ajurvédském pobytu je káva stejně jako alkohol slovo více než sprosté a zakázané. „Nesmíte to na mě říct,“ ukazováček svisle přes rty je jasným znamením, „a když bude nejhůř, můžete ke mně na kávu přijít, koupím jich víc,“ uplácí nás pokušitelka. „Nekupuj,“ pravím hrdě, netuše, že jsem měl raději mlčet, protože mlčení je souhlas. Nastupujeme do auta, máváme všem lidem, kteří se kolem krámku u cesty nakupili, a vyrážíme. Směr hory a nová dobrodružství…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace