RECENZE Znovu ta zajímavá Dana Stabenow. Smrt na Aljašce a detektivka Devátá oběť
15.11.2019
Foto: Youtube / repro
Popisek: Dana Stabenow vlevo
Anchorage, Aljaška, Spojené státy americké, 4 hodiny ráno. Počasí? K našemu velkému překvapení tam v úterý nad ránem byl pouze jeden stupeň pod nulou. Zaujalo nás nejen to. Jako u posledního díla velmi zajímavé, až rázovité spisovatelky Dany Stabenow musíme zdůraznit smysl pro její spravedlnost, i tu slepou, stejně jako obdiv k té nelítostné krajině, kde obyčejné vysklené okno může znamenat most mezi životem a smrtí.
Dana Stabenow se narodila v roce 1952 v aljašském Anchorage a vyrostla na rybářské lodi, kde mezi návaly mořské nemoci psala příběhy o 'normálních' dětech, které vyrůstají na pevnině, a nutila matku, aby je četla. Vystudovala žurnalistiku na Aljašské univerzitě a pak vyrazila s batohem na zádech na čtyřměsíční výlet po Evropě. Po návratu pracovala pro společnosti Alyeska Pipeline a British Petroleum a po třicítce se rozhodla, že v područí ropných magnátů život strávit nechce a stane se raději chudou spisovatelkou. Slíbila si, že první knihu vydá dřív, než se ocitne úplně na mizině, a povedlo se jí to jen tak tak. V roce 1991 vyšla její prvotina "Druhá hvězda" a rok nato první díl populární série o Kate Shugakové nazvaný "Chladný den pro vraždu", který v roce 1993 získal cenu Edgar. Jedno z pokračování, v originále nazvané 'Though Not Dead', obdrželo v roce 2012 cenu Nero Award, která se uděluje výhradně mezi autory s napětím v žilách.
Při červencové recenzi jejího díla ´Chladný den pro vraždu´ jsme zdůraznili, věříme, to nejpodstatnější. „Napětí autorka zvládla držet a gradovat, pointu si uhlídala, dávala smysl a naplnila to, co jsme uvedli výše. Střet mezi správnými a špatnými Američany." Tolik reminiscence. Celou recenzi si ostatně můžete přečíst zde.
Stály společně na vrcholku světa - napravo měly horu Miklluni, nalevo Kanuyaq. Dceru u nohou a zbytek rozeklaných hor se před hrdým a přezíravým vrcholem Angqaqu uctivě choulil. Z údolí vypadaly hory děsivě, takhle seshora připomínaly spíš nesmělé kopečky. Kate přejela pohledem mezi pohořím a měsícem a hvězdami a vůbec poprvé pochopila kouzlo horolezectví.
Cítila nadšení, triumf, hrdost, že vrchol zdolala, ovšem, ale nejlepší na tom byla změna perspektivy. Zespoda vypadaly hory stejně nedostupné jako nebe. Tady měla hory pod sebou, nebe nahoře a mezi tím stála ona, bezvýznamná, drobná smrtelnice mezi nesmrtelnými velikány. Koutkem oka zahlédla jakousi záři a rychle obrátila hlavu, aby zachytila ještě poslední záblesk padajícího meteoritu, po němž zůstala na nebi nepatrná šmouha hvězdného prachu. Obloha byla také živá, stejně živá jako zem pod ní. Robert Frost měl přece jen pravdu, pomyslela si Kate. To nejlepší, co můžeme na světě vidět.
Pokračování práce Kate Shugakové v ´Deváté oběti´ navazuje na všechny charakterové rysy z předešlé knihy. Opět potkáváme tutéž krajinu i její obyvatele. Ta krajina se nám vryla do paměti výrazně, stejně jako oživené dění, když přiletí poštovní vrtulník. Prostě jiný život. Ticho, zvěř, divočina, přímí lidé se zcela stejnými vlastnostmi, které známe a vnímáme i my. Narážíme třeba na situaci, kdy parta lidí slaví smrt jedné z obětí…
Děj? Na Aljašku dorazilo jaro. Sníh taje, ptáci zpívají a přírodní rezervace v srdci aljašské divočiny, domov Kate Shugakové, se probouzí k životu. Kate se věnuje jarnímu úklidu a nemá ani ponětí, že v osamělém srubu nedaleko její usedlosti právě jeden muž přišel o rozum a vydává se na vražednou výpravu s puškou v ruce. Když výstřely konečně utichnou, leží ve sněhu devět mrtvých těl. Ale má je všechny na svědomí on? Zpočátku se zdá, že ano, ale pouze do chvíle, kdy rutinní balistika prokáže opak. Devátou oběť totiž zabila úplně jiná zbraň. Kancelář návladního se znovu obrací na svou bývalou vyšetřovatelku Kate Shugakovou, aby se vydala po stopách tajemného střelce, který se skrývá mezi obyvateli rezervace. A podezřelí jsou tentokrát úplně všichni…
Co bychom v knize nakladatelství Mystery Press v překladu Alžběty Lexové zdůraznili, to je především ta vnitřní rozhodnost postav. Pokud někoho nenávidíte tak moc, že se vám v určitě chvíli zatmí před očima… A smrt, kterou způsobíte, je vlastně i smrt vaše, jelikož vás dopředu hnala zejména ta nenávist. Momentů, které stojí za povšimnutí, je víc. Plynulou jízdu vyšetřovatelů hladce doprovází ta opakovaně zdůrazněná krajina. Až renesanční. Ačkoli bychom tam mrznout nechtěli, z pohodlí České republiky nám to nedělalo výraznější problém, spíše radost.
Slabinu Deváté oběti jsme nenašli. Jak nám někdy vadí zbytečné dialogy (a monology), tady slouží k odhalení motivu. Ten je průzračný i ve své nepochopitelnosti. Devátou oběť jsme měli přečtenou za pár hodin a znovu ji doporučíme. 85 procent.
Vložil: Zdeněk Svoboda