RECENZE: To se vidí málokdy. Ručně malovaný Atlas poetické zoologie
11.11.2019
Foto: 65. pole
Popisek: Atlas poetické zoologie
Příroda zkrátka a dobře láká. Letos jsme drželi v rukách Velkou obrazovou přírodopedii od Slovartu, unešení jsme listovali sérií Animalium, Dinosaurium a Botanicum od Albatrosu a konečně je tu úchvatná a precizně zpracovaná kniha pražského nakladatelství 65. pole s názvem Atlas poetické zoologie, u něhož se musíme zastavit hned z několika důvodů.
Měli jsme tu zvláštní možnost jako první věc spatřit chlupatého pavouka. Prostě jsme tou půvabnou knihou listovali a kdesi uprostřed se na nás zubila skákavka neboli maratus volans. Drobný živočich z čeledi skákavkovití, jehož si můžete bez problémů koupit na různých srazech zvířecích nadšenců. Ta kresba nás opravdu zaujala. Četli jsme. Hopsali po slovech a přemýšleli, jestli je tohle opravdu atlas. Taková ta obecně vnímaná mantra. Atlas přeci vždycky konstatuje, oznamuje, tvrdí. Užívá snad všechny slovní druhy, diakritiku. Co v něm ale chybí prakticky ve všech případech? Interpunkční znaménko v podobě otazníku (a samozřejmě i vykřičníku).
Atlas je přeci kodex, vrcholné dílo bez polemiky, dotazů, otevřených konců. To nás zaujalo, a přitom jsme byli pořád ještě na stránce o miniaturní skákavce. No a aby toho galimatyáše v naší hlavě nebylo málo, zaujala nás citace Francouzky, kterou známe, Christine Rollardové. Jde o proslulou arachnoložku. Její slova? „Pavouci bývají pokládáni za nebezpečné chlupaté příšery. Jsou opředení spoustou předsudků a mýtů, které vzbuzují strach a odpor. Ve své práci se to snažím napravit." V rohu mapka, přes celý formát té krásně kvalitní čtvrtky původní kresba umělkyně Julie Terrazzoni. Co je tohle za neuvěřitelný mix faktů, pocitů a kumštu, říkali jsme si a vrátili se na začátek...
Knihu, jež si opravdu zaslouží pozornost a pozastavení, proto doporučíme již v samém úvodu. Dětem před spaním, dospělým kdykoli, školákům pro prohloubení znalostí. Faktů, ale i přísloví, tedy přeneseného vnímání členů živočišné říše: od slonů přes luskouna až po lemčíky (australský pták, který v případě, že bychom ho viděli u nás, okamžitě připomene vránu).
Anotace nakladatele? Vítejte v živočišné říši divů, kde ještěrky chodí po vodě, hmyz se vydává za květiny, žáby dovedou vstát z mrtvých a žraloci mohou zplodit potomka úplně sami, aniž by se pářili! Tento atlas vzdává hold třiceti šesti mimořádným tvorům s nečekanými a někdy i nevysvětlitelnými schopnostmi. Čekají na vás ohromující setkání, která oslavují bohatství a tajuplnost zvířecího světa – onoho dosud z velké části neprozkoumaného vesmíru, kde je toho stále tolik co objevovat, předávat a chránit.
Knihu, překvapivě vytištěnou v Portugalsku, rozhodně nečtěte v kuse. Jelikož je v ní zastoupeno tolik druhů, o nichž jsme ani my v životě neslyšeli a neměli ponětí, že nejde o vyhynulé tvory (kraska tchajwanská, glaukus atlantský, strašek paví), zbytečně a ke škodě čtenářů by se začali plést. V krásném kontrastu s právě zmíněnými živočichy kráčí osudy již zmíněných slonů, šimpanzů, krtků, papoušků kakadu, medúz či kladivounů. Po všech stranách kvalitní dílo francouzské vědkyně Emmanuelle Pouydebat nezbývá než pochválit, a ještě jednou doporučit.
Vložil: Zdeněk Svoboda