Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Devátý Tim Weaver a devátá rána do hlavy. Žena mého života se čte opravdu sama

10.11.2019
RECENZE Devátý Tim Weaver a devátá rána do hlavy. Žena mého života se čte opravdu sama

Foto: Mystery Press

Popisek: Spisovatel byl v květnu v Praze... Zleva: překladatelka Alžběta Lexová, spisovatel Tim Weaver, šéfka veletržního stánku Mystery Pressu Lucie Němcová a jedna polovina Mystery Pressu Tomáš Němec

Začněme obšírněji, určitě se chytíte. Když v roce 1845 král podivností života i svého vlastního umírání, hovoříme o jménu E. A. Poe, sepsal povídku ´The System of Dr. Tarr and Prof. Fether´ (u nás se překládá jako Metoda doktora Téra a profesora Péra), asi netušil, kolik lidí tím inspiruje.

Poe si s tím, alespoň podle našeho soudu, moc těžkou hlavu nedělal. Psal, jak mu to přišlo na mysl a že to četly davy, byl jakýsi sekundární zádrhel. Nebo úspěch. Korunu této inspirace můžeme obrazně nasadit snímku Podivný experiment s Benem Kingsleym, který v roce 2015 natočil Tom Yatsko. Jelikož jsme o něm od té doby neslyšeli, doufáme, že se do té story neponořil až příliš hluboko.

A teď už asi každý ví, o jakých náhodách, o jakém provinění a bláznovství hovoříme.

No a přesně v tomto duchu jsme se hezkou dobu motali u devátého Tima Weavera, aktuálně pojmenovaného jako 'Žena mého života', v originále 'You Were Gone' s podtitulem David Raker #9.

Předešlé knihy jsme četli v českém jazyce, a abychom se nenudili, koupili jsme si anglické verze. Všechny ty Alžbětou Lexovou přeložené tituly jsme chválili. Už od prvního dílu bylo jasné, že Weaver je výjimečný a že tady roste podhoubí pro novou stálici. To potvrdil nejen výjimečný zájem na Světě knih, ale taky čtenářský ohlas.

Weaver, ročník 77´, svou tvorbou postupně zraje. Svědčí o tom nejen aktuální počin, nahlížený zcela jinou optikou vypravěče, ale především reakce Američanek. Měli jsme možnost číst desítky recenzí a klidně o polovině z nich bychom mohli říct, že začíná slovy: „O Weaverovi jsem doposud neslyšela, ale tohle byla taková bomba, že se už teď těším na další pokračování…“ Pravda, lež? Nadhodnocené? Opomíjené? Nepochopené? Těch přídavných jmen bychom mohli užít habaděj. Zdržovali bychom. Proto přímo k ději.

Tři dny po Vánocích se na policejní stanici v Charing Crossu objeví neznámá žena. Nemá mobil ani žádný průkaz totožnosti, jen kousek papíru se jménem soukromého vyšetřovatele Davida Rakera. Představí se jako jeho manželka Derryn. Když na stanici dorazí Raker, je v naprostém šoku. Neznámá žena vypadá jako Derryn, zná podrobnosti o jejich manželství, společných vzpomínkách, a dokonce popisuje i jejich soukromé rozhovory. Je tu ale jeden problém: Rakerova manželka je už osm let mrtvá.

Zase ten úvod, jaký nás omráčil u 'Muže bez minulosti' („Richarde,“ pobídl jsem ho, „koho mám najít?“… „Mě,“ řekl. Nakrčil jsem čelo. „Co prosím?“ „Potřebuji, abys našel mě.“).

Jestli lze na Weaverovi vypíchnout jednu až dvě věci jako opravdu neobyčejné, je to cit pro detail, ono šťourání se v záběrech a fotografiích, a potom ty jeho nečekané zvraty. Na západě to často označují termínem 'twist', my se budeme držet zavedeného českého pojmenování zvrat. Těch je v knize celá řada. Než si je ovšem čtenář vychutná, čeká ho docela trnitá cesta. Mluvíme zejména o těch z vás, kteří mají Weavera načteného a jsou zvyklí na jasnou akci, sem tam reminiscenci a vzpomínání na zesnulou manželku a dávné věci. Tahle kniha, jak už bylo uvedeno výše, se totiž vymyká běžnému postupu autorovy tvorby a vnáší do něj jiný úhel pohledu. Neříkáme, že špatný, ani že dobrý, je prostě jiný. Klíčovou změnou totiž zůstává středobod vyšetřování: Raker sám.

„Začala roztahovat kousek poskládaného papíru a konečně strážnici odpověděla. „Dobrý den.“

Její další slova jsem kvůli rychlosti záznamu nerozeznal. Nedokázal jsem v trhaných záběrech sledovat pohyby jejích úst. Ale trochu se posunula a díky pozici kamery, zavěšené asi půl metru nad ženinou hlavou, jsem uviděl víc, především to, že na papíru byl jediný řádek textu. Nyní bylo už zřejmé, že jsou její vlasy blonďaté, a ne šedivé. Měla je stažené do volného culíku, z něhož se jí uvolnilo několik pramenů. Splývaly jí na límeček a padaly jí i do očí a do tváře stažené napětím, což bylo zřetelné i na přeskakujícím záznamu.“

I nám, ztepilým čtenářům Tima Weavera, dělalo sakra problémy se do knihy dostat. Měli jsme pocit, že spisovatel jede na efedrinu nebo LSD, že se zkrátka a dobře chce dostat do sborníku HOSTu, kde se to hemží cizími slovy, kterým ani autor těchto řádků (mající vystudované tři vysoké školy a ze čtvrté obdržel čestný doktorát), často nerozumí. Ale fajn. Dali jsme si oddech a vrátili se. Dočetli, zaradovali se. Grandiózní finále nás opět postavilo na zem a nabídlo všechno to, co jsme s láskou četli už dříve v 'Údolí mrtvých' 'Není cesty zpět' nebo famózním 'Honu na mrtvého'.

Tedy obecně: Poslední Weaverova kniha je jiná. Kdo jeho práci zná, s ní bude mít zejména na začátku (první tři dny v knize, ne ve skutečném životě samozřejmě) problém. Pro ostatní je nutno říct, že Weaverova zesnulá manželka prochází jeho celou tvorbou a proto je tak podstatná už jen pro modelaci postavy. Psaní je to excelentní, kapitoly (členěné do dnů) jsou jasné, postav je omezené množství a nemohou se plést, důraz na detail při pátrání (byty, fotky, kamery, minulost) hraje prim a celkově jde o bezvadné dílo, které opět doporučujeme, aniž bychom si tím na dálku od nakladatelství Mystery Press Tomáše Němce a Libora Marchlíka říkali o honorář v podobě jedné kachny, dvou piv a páru krabiček cigaret… 87 procent.

Vložil: Zdeněk Svoboda