RECENZE Výjimečná prvotina plná zla, napětí a citu. BERG a jeho Chamtivost
03.11.2019
Foto: archiv redakce
Popisek: Logo tajné služby Mosad
Smrtící bílá – Robert Galbraith alias J. K. Rowlingová, Kaštánek – mezinárodně úspěšný scenárista Søren Sveistrup a konečně Chamtivost – BERG, tajemný český novinář, režisér, dramaturg a scenárista. To jsou tři knihy, které byste měli, pakliže máte rádi napětí, rozhodně číst. Pod všemi třemi je podepsána nejen Kniha Zlín, ale s největší pravděpodobností se na jejich výběru podílela také šéfredaktorka Lucie Fruhwirtová. Tu si můžeme představit buďto jako Harryho Pottera v ženském vydání, tedy snílka, nebo jako pragmatika s citem pro byznys. Všechny ty tři tituly se zcela jistě zařadí (pokud se tak již nestalo) mezi bestsellery.
Chamtivost, řekněme hned úvodem, se fantasticky čte, ale velmi těžko vstřebává.
Pokud se čtenář ocitne na poli, kde si všimne strašáka, lekne se. Děj kráčí dál. Když bude pobíhat spolu s hlavní postavou nějakým tím severským městem, bude vnímat krajinu, vitríny, světlo, zimu. Když bude spočívat vedle opilce a hltat jeho výpověď, takový ten klasický Dominik Dán, pobaví se, zasměje, zapomene. Jenomže co se stane v případě, kdy se na stránkách ryze beletristického díla objeví takoví váleční zločinci, jakými byli generálplukovník Ratko Mladić nebo Radovan Karadžić, který se před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii zodpovídal z celkem jedenácti zločinů genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů? To už není četba na jedno, dvě odpoledne.
To není četba, na kterou zapomenete.
Je to totiž podobné, jako kdybyste se zabrali do vzpomínek Rudolfa Vrby, Arnošta Lustiga či Shlomo Venezia a Miklóse Nyiszliho. Nepustí vás pro danou chvíli a ani pro několik dalších týdnů. BERG, říkejme mu tak, se na víc jak pěti stovkách stránek rozhodl pro zcela pragmatický pohled. Ukázal prstem na zločiny, ukázal prstem na liknavost a současně s tím se stal i katem a soudcem v jedné osobě. Zločiny se týkají lidskosti a zobrazují konsekvence letité války v Bosně a Hercegovině. Ta si mimochodem za přehlížení většiny světových politiků vyžádala desítky tisíc obětí. Zmiňme nechvalně proslulou Srebrenici. Soudcem a katem se v tomto případě za přičinění několika novinářů stal izraelský Mosad, spolu se Stasi považovaný za nejefektivnější tajnou službu na planetě.
K ději. Novinář Jan Born je se svou redakcí a přáteli vtažen do vyšetřování série brutálních vražd. Jak se postupně ukazuje, většinu mrtvých spojují jejich zločiny spáchané během krvavé války na Balkáně v devadesátých letech. Mstí se jim přeživší oběti a pozůstalí, nebo zemřeli pro svá současná provinění? A jakou roli v tom všem hrají ruské a izraelské tajné služby?
Propletenec vztahů do prvních sto padesáti stran dává zabrat. Vypsali jsme si do té doby řadu jmen – postav, jelikož jsme se na přeskáčku, ač se jedná o zhruba roční a lineární vyprávění, ocitali v Praze, Paříži, Bosně, Chorvatsku, v životě dosluhujícího agenta izraelské rozvědky, na stránkách online zpravodajství Reportérů... Samotný příběh je uveden citlivě, významnou kauzou, která logicky a přesvědčivě poukáže na aktuální velmoc světa: noviny. Respektive na hlavní postavu Jana Borna, který pracuje s fakty, ověřuje, co může a v tichosti se těší z výsledků a pozornosti. Žádné výraznější pochybení při popisu práce (stejně jako překrásně pojaté Prahy) jsme nenašli. Láska k Izraeli a jeho práci byla taktéž patrná od prvního setkání a je dlužno uznat, že byla na místě. Tam, kde mnozí po druhé světové válce zavírali oči – de facto hovoříme o celém světě – se jistý Iser Har'el vydal na svou dlouhou cestu.
S BERGem, jehož přezdívku jsme nebyli s to dešifrovat a ani se o to vlastně nepokoušeli, musíme souhlasit nejen po literární stránce, ale také po té zpovědní. Nesouhlasíme s odstupem, jakým svět reagoval na válku v Jugoslávii, věříme síle Mosadu a jeho praktikám (obliba seriálů z tohoto prostředí hovoří rovněž za své). Ačkoli jsou tyto dva faktory rozhodující, nebyly by hodnotné, kdyby autor neuměl psát. Jeho pozoruhodná laskavost při zeměpisných toulkách je obdivuhodná, jeho neodbytnost u zvolna se rozprostírajících vztahů (česká dvou metrová policistka, novináři a onen dosluhující agent) je dostatečná a celkové vyznění nás rovněž uspokojilo. Motiv a téma ovšem nadále převládá. Mít co říct a umět to napsat není zcela běžné soukolí. Tedy i proto tleskáme, fandíme a hodnotíme 87 procenty.
Poznámka závěrem. Při četbě, rozdělené do striktních časových kapitol, si všímejte stylistiky. Druhá věc, na kterou se zaměřte, budiž souslednost. Odstupující ministr, sláva, hlava mrtvoly, odjezd, seznámení, vzpomínky, válka, výbuch, Izrael, KGB (GRU, SVR), Hizballáh…
Vložil: Zdeněk Svoboda