RECENZE Čáry máry pod kočáry... Sharon J. Bolton a její strašidelný Rakvář
29.10.2019
Foto: Youtube / repro
Popisek: Z autogramiády Sharon J. Bolton, 2018
Působivá kniha, na kterou pěly ódy z devadesáti procent ženy. Těm se líbilo, jak autorka dokázala vystihnout roli outsiderky a zároveň zmapovala jemné rozlišení mezi realitou a fikcí. Tak můžeme charakterizovat dovedně napsaný román nakladatelství Domino, který jsme měli možnost recenzovat. Přečtenou jsme tuhle hutnou knihu měli de facto za jeden a půl dne, což ukazuje, že nás bavila.
Policistka Florence Loveladyová se vrací do malého města na pohřeb muže, kterého před třiceti lety usvědčila z několika vražd. Larry Glassbrook, zdánlivě počestný majitel pohřební služby, tehdy své oběti pohřbíval do vlastnoručně vyrobených rakví, kam pokaždé přidal sošku nesoucí podobu zavražděného. Po pohřbu Florence zajde do Glassbrookova domu a najde tam sošku, která ztvárňuje ji samotnou. Znamená to snad, že vrah je stále na svobodě?
Téměř 400 stránková kniha shora uvedeného nakladatele Domino má nejen velice hezkou grafickou obálku, mimochodem lepší než originál (The Craftsman, 2018), ale především se může pyšnit velice sympatickým obsahem. V něm vyniká ta ryze ženská citlivost na detail a pocity. Hlavně ve chvíli, kdy se spisovatelka rozjede a čtenářům nabídne málo známý rozdíl mezi truhlou a rakví. Detaily, opravdu i ty nejmenší, vás natolik zahltí, že si chvíli připadáte, jako byste byli šest stop pod zemí spolu s umírající Patsy...
Časová posloupnost románu se rozvíjí ve dvou liniích. Tou první je současnost a rok 1999. Jak už bylo uvedeno výše, policistka Florence Loveladyová se účastní pohřbu muže, kterého před třiceti lety usvědčila z několika vražd. Už z těch prvních stran je patrný ženský rukopis, který dbá na pohledy lidí, krajinu tradičního hrabství Lancashire (velmi hezkou a plasticky zobrazenou) a také na vzpomínky. Ty se ve finále zúží do návštěvy domu, v němž nějaký čas žila. Ano, jde o totéž místo, odkud pochází i onen možný vrah Larry Glassbrook, velmi zručný truhlář a majitel pohřební služby.
Tahle část pro nás byla tou nejlepší, jelikož v ní Sharon J. Bolton nešetří pocity, ostrými dialogy, které se vám vryjí pod kůži, ale především se snaží odkrýt tajemství. Postupně a zvolna.
Další děj nás zavede na začátek celého příběhu, to jest do let (a dnů) horkého léta 1969. V něm se Florence Loveladyová ocitá na místní ´pátračce´ a je okamžitě odsunuta do kouta, případně do knihovny nebo kamkoli jinam. Zkrátka ji kolegové nechtějí mít na očích. Nepije, když se ostatní ožírají, což jim vadí, je moc chytrá, což jim vadí, je moc snaživá, což jim vadí, ale ani to není tím nejhorším faktorem a mínusovým znaménkem. Ona je totiž žena...
Všechno, co jsme dosud napsali, není na škodu. Co ale ubírá výraznějšímu hodnocení, je ta zvláštní touha po spojení reality a magie. Ať už jde o historku, jíž celá kniha začíná – čarodějnický hon na severu Anglie, mírný náznak moci Svobodných zednářů, ryze spojených se starým kontinentem a bezesporu Anglií, až po (panenky) voodoo. Upřímně: v těchto částech jsme se ztráceli, jenomže jak vidno z recenzí vesměs amerických čtenářek, právě ony pasáže byly pro ostatní tím nejlepším. Pokud bychom od nich odhlídli, měl by svěže napsaný a vyvedený Rakvář v bezchybném překladu Květy Palowské osmdesát procent. Takto jich pět ubereme, a tudíž dáváme pětasedmdesát.
Vložil: Zdeněk Svoboda