Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Další zmarněná šance? Lev pro Balzerovou, půl milionu diváků a rychlá cesta do zapomnění. Zdá se, že nejočekávanější český film se povedl – napůl

24.10.2019
Další zmarněná šance? Lev pro Balzerovou, půl milionu diváků a rychlá cesta do zapomnění. Zdá se, že nejočekávanější český film se povedl – napůl

Foto: Falcon (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Hynek Čermák jako Frank Kostka přijíždí se svou ženou převzít rodové dědictví. Tím začíná komedie Jiřího Vejdělka Poslední aristokratka

FOTO, VIDEO Ano, je to neseriózní. Hodnotit film na základě traileru a jediné dosud publikované recenze? To je skoro recenzentské chucpe. Když k tomu ale přidáme znalost tuzemského filmařského prostředí, které je drasticky omezeno časem a financemi - dvě strany téže mince, vážení, baba Vanča (česká verze bulharské věštkyně Baby Vangy, často zmiňované na ezo webech 😊; a ne, netuším, co prorokovala) si to přesto dovolí. A svou předpověď (jsem) shrnula v titulku. „Ohlasy zatím neexistují, ale vzhledem k tomu, že trailery vypadají dost děsivě až ´troškovatě´, dá se očekávat další tuzemské peklo. Jasný komerční hit,“ zavěštil si ostatně i odborný web Filmserver.cz. Přesto, mohu se mýlit, takže přidám vše, co o Vejdělkově očekávaném kinohitu Poslední aristokratka, který má dnes premiéru, dosud víme.

Jiří Vejdělek, režisér a autor scénáře, je zručný filmař. Na české poměry, podotýkám. A ty nešťastné ´poměry´ se zobrazily i v tom, že si sám napsal scénář. Soudě dle traileru, měl to přenechat někomu jinému, vtipných replik prostě není dost. Vejdělek, jak sám řekl, považuje komedii za královskou filmovou disciplínu a snímkem by chtěl navázat na svůj dosud nejúspěšnější (a nejlepší) film Účastníci zájezdu, které vidělo v kinech přes 800 tisíc lidí. Trochu smutné je, že šlo o Vejdělkův celovečerní debut; že by to bylo proto, že se tehdy psal rok 2006 a ještě přežívaly zbytky české tradice kvalitní filmařiny, kdy se záběry zkoušely, tolik se nespěchalo a tak drsně neškrtily náklady?

Newyorčan Frank Kostka (ve filmu mluví perfektně česky) zdědil v devadesátých letech v Čechách zámek a s ním i jeho svébytné osazenstvo...

Stejně jako tehdy, i teď napsal scénář nakonec sám, respektive adaptoval knižní předlohu. A stejně jako u Účastníků zájezdu si vybral megapopulární knížku. Dlužno říci, že povedenou – zde jde o sérii knižních bestsellerů Evžena Bočka; Poslední aristokratka, vydaná v roce 2012, mimochodem zvítězila v prvním ročníku Ceny Miloslava Švandrlíka pro nejlepší humoristický román. Zatím poslední ze série Bočkových knih vyšla vloni pod názvem Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka. „Po dlouhé době se v Česku objevil vtipný humoristický román. Jeho autor Evžen Boček do své Poslední aristokratky s nadsázkou a lehkostí otiskl své dlouholeté průvodcovské a kastelánské zkušenosti. Mně tím dal příležitost znovu se scenáristicky a režijně pustit do nejnáročnějšího královského filmového žánru - žánru komedie," okomentoval to pro novináře Vejdělek, který pro film použil dva díly série, první Poslední aristokratku a druhou Aristokratku ve varu.

 

O čem je film Poslední aristokratka

Rodilý Newyorčan Frank (Hynek Čermák) získá díky svým šlechtickým předkům dávné rodové sídlo – zámek Kostka. Potomek emigrantů se tak po více než čtyřiceti letech chystá s dcerou Marií (je to Marie III., čili ona ´poslední aristokratka´, hraje ji Yvona Stolařová) a temperamentní ženou Vivien (Tatiana Dyková) na velký návrat do Čech. Čerství aristokraté jsou neznalí místních poměrů a nepolíbení českou realitou, někdejší vlast a zámecký život znají jen z prastarých vyprávění příbuzných. Záležitosti spojené s navrácením majetku pro ně řeší právní zástupce Benda (Vojtěch Kotek).

Po příjezdu rodina zjišťuje, že se zámek nachází ve stavu pozvolného rozkladu, stranou veškerého společenského dění. Jedinými stálými obyvateli Kostky jsou zpátečnický kastelán Josef (Martin Pechlát), bodrá hospodyně paní Tichá (Eliška Balzerová) a hypochondrický údržbář Krása (Pavel Liška). V sousedním zámku bydlí Zdeněk Piškula coby mladý šlechtic, dále hrají Tatiana Pauhofová a Zdenka Procházková. Zatímco osazenstvo Kostky pozvolna procitá z mátožného spánku porevolučních devadesátých let, rodina Kostkových stojí před těžkou volbou, zda generacemi vybudované sídlo prodat a vrátit se do Ameriky, nebo se pokusit zámek Kostka zachránit. Zdánlivě předem prohraná bitva se stává pro rodinu Franka Kostky výzvou, stejně jako následování rodového hesla 'Kdo nikdy neprohrál, nikdy opravdu nezvítězí'. 

 

 

21 verzí scénáře, jenže…

Režisér Vejdělek dodal: „Bylo to malinko složitější. Zaznamenal jsem tu knihu, přečetl si ji a přišla mi vtipná. Takže jsem se před lety začal shánět po autorských právech na zfilmování. Ta už ale byla pryč a já to vypustil z hlavy. Ale po letech mi zavolali producenti, jestli bych si nechtěl natočit Poslední aristokratku a napsat případně scénář. Tak jsem si pomyslel, že když ta látka si o mě vlastně takhle říká, proč ne. Četl jsem ji pak ještě mnohokrát, mám pečlivé výtisky, ale samozřejmě pro film jsem ji hodně adaptoval, upravoval jsem postavy, a nemohl využít všech situací,“ řekl režisér pro iDnes.cz. A fakt se snažil, o tom žádná: „Něco jsem musel vynechat, něco jsem si rád přidal. Vzniklo několik verzí scénáře, tentokrát jich bylo jednadvacet, což je můj osobní rekord,“ prozradil.

 

O čem je knížka?

Děj je takřka identický s filmem… František Antonín hrabě Kostka z Kostky je potomek šlechtického rodu, žijící v New Yorku. Po pádu komunistického režimu se s americkou manželkou Vivien a dcerou Marií (III.) vrací do Čech, aby převzal rodové sídlo. Kromě zámku „zdědí“ hraběcí rodina i personál: zpátečnického kastelána, hypochondrického zahradníka a kuchařku, která si ráda cvakne a občas to přežene. Chudobný navrátilec, krkolomně navazující na slavný rodokmen, emigrantství, místní zemitost, zámek jako konkurenceschopná atrakce, kníže Schwarzenberg, zpěvačky Cher a Helenka Vondráčková, to jsou motivy, z nichž autor, profesí kastelán, upředl sérii panoptikálně komických situací. V deníku Marie III., posledního potomka rodu, nenajdete sex, násilí, vraždy ani hluboké myšlenky. Má jedinou ambici: pobavit čtenáře. Tolik anotace k Bočkově prvnímu bestselleru.

 

Poslední aristokratka Marie III. - Yvona Stolařová, film je jejím debutem, každopádně, CSFD.cz o ní dosud nemá žádné zprávy

Takže buď se Jiří Vejdělek mýlí, když se považuje kvalitního scenáristu, anebo se – zase – šetřilo… Možná, protože jak Účastníky zájezdu, tak Ženy v pokušení, své dva úspěšné filmy z počtu osmi, co dosud natočil, též napsal sám, třeba i slušný scenárista je a chyba je v absenci kvalitní dramaturgické práce. Zatím poslední Vejdělkův film, kde napsal scénář i režíroval, je drama Tátova volha. Zde mu ostatně také hrála Eliška Balzerová a Tatiana Dyková (tehdy tedy ještě Vilhelmová), snímek ale valný úspěch neměl a na filmové databázi CSFD.cz dosáhl slabého hodnocení 56 %.

Trailer má lákat diváky do kina?

Takže se do něj dávají ty nejpovedenější scény, zjednodušeně řečeno. Když se na něj ale podíváte, vidíte chyby ihned. Repliky mnohdy nejdou hercům do pusy, což je u komedie fatální; s výjimkou Elišky Balzerové, Pavla Lišky a Táni Dykové – hlavně u Lišky a Balzerové se casting stoprocentně povedl. Zato obsazení televizního drsoně Hynka Čermáka (seriál Rapl, nebo naposledy film Národní třída) a Martina Pechláta, který sice hrál Vejdělkovi v Účastnících zájezdu toho introvertního podivína, v posledních letech se ale věnuje převážně modernímu experimentálnímu divadlu, vzbuzuje velký otazník, zda se na své role hodí…  

Martin Pechlát jako kastelán

Krásné české zámky a idylická krajina rozhodně neškodí

Jiří Vejdělek, očividně poučený Vorlíčkovými Třemi oříšky, natočil zimní komedii, kde se rajtuje na bílých koních ve sněhu (Stolařová a Piškula), což generuje krásné záběry, stejně jako exteriéry i interiéry zámků, kde se natáčelo, Lemberka, Buchlovic, Rájce, Jaroslavic a nakonec Milotic (kde je kastelánem autor předlohy Evžen Boček). „Přál jsem si, aby v Poslední aristokratce vše vypadalo pravdivě, tak proč točit v ateliérech, když máme takovou spoustu krásných památek? Jenže v těch skutečných zámcích se nedá topit, aby to neponičilo obrazy a starožitný nábytek, takže jsme měli několik týdnů studený odchov,“ okomentoval to režisér. Takže plusy bychom měli. Pěkná kamera ostříleného matadora Vladimíra Smutného (natočil i Marhoulovo Nabarvené ptáče; jeho úchvatné filmové obrazy jsou v tomto snímku předmětem obdivu i v zahraničí), která má co zabírat, protože množství nádherných českých památek je unikátní. Dále pak kvalitní a známou předlohu.

Bílý sníh, bílí koně a Tatiana Dyková 

Též pár skvělých herců. Již teď si tipnu dva, kteří podle mne ve filmu zazáří. Eliška Balzerová jako kuchařka: „Kuchařka paní Tichá je pro mě role snů, strašně ráda vařím a ráda vařím ve velkém. U stolu třeba deset lidí, to je můj svět. Hrozně jsem se těšila. Dělala jsem si těsta, pekla jsem husu, připravovala koblihy a udržovala oheň, takže se do kuchyně všichni stahovali a kuchyň byla středobodem natáčení.“  A údržbář Pavla Lišky: „Je to velmi podivná postava, záhadná postava, na ty já jsem expert. Přestože má pracovat jako zahradník a údržbář na zámku, je to člověk, který praktický neustále umírá. Hypochondr, jehož vášní je hudba.“  Českého lva ale předpovídám paní Balzerové, neboť Akademie ráda zohledňuje i věk a patrně si řeknou, že Liška má ještě spoustu času…

Elišce Balzerové věští Baba Vanča lva českého

Neurazí, nenadchne?

První (a dosud jediná) recenze filmu je od Lenky Vosykové z 18. října a vyšla na webu Červený koberec.cz. Autorka ji smířlivě nazvala ´Příjemná podívaná rozvíjející tradici rodinných ság´ a vyzdvihuje totéž co já: „Konečně se i český film postupně učí více pracovat s novými možnostmi záběru. Naskýtá se nám možnost sledovat krásnou zimní přírodu i rodinné sídlo z pohledu dronu vysoko nad vším, což dodává žádaný dojem velkoleposti a vznešenosti. Kromě tohoto efektu se ale kameraman nadále držel zajetých způsobů natáčení a více už neimprovizoval. Vlastně to ani není moc potřeba, protože před kamerou máme historické artefakty a zámecké prostředí, což je ozvláštnění samo o sobě.“

Údržbář Pavla Lišky

Dále poznamenává: „Trochu svým stylem vyprávění připomíná oblíbený český seriál z devadesátých s názvem Život na zámku. Současně tak navazuje na tradici rodinných ság, jenž se v našem prostředí neustále vrací. Občasné milé vtipy fungují tak, jak mají. Jen je škoda, že je vše řečeno explicitně. Stejně tak zápletka je velmi jednoduchá a předvídatelná, ale záleží na divákovi, zda to v takovémto typu filmu vyhodnotí jako plus, či mínus. Snímek může být dobré odreagování, není potřeba u něj nějak zdlouhavě přemýšlet.“

Milé, s občasnými vtipy

No, tak bulgakovskou hlubokomyslnost od komedie jaksi nečekám, zato když Lenka Vosyková u vtipů dokonce dvakrát (!) poznamená, že jsou ´milé, ale občasné´, svítí mi na semaforu červená. Stejně jako u autorčina závěrečného shrnutí: „Třebaže strávíme sledováním příjemný čas, nezanechá v nás film nějaký hlubší dojem. Při srovnání s ostatními snímky režiséra Jiřího Vejdělka není toto dílo schopné rovnocenně obstát. Nicméně řadě diváků přinese potěšení a budou spokojení. Nabízí totiž velkolepé panoramatické pohledy na zasněženou krajinu a na zámek a jeho interiér, což zaručeně zaujme. Je to lehčí podívaná pro celou rodinu, ve které si každý najde to své.“

Vojtěch Kotek a Táňa Pauhofová se baví. Čím, to dosud nevíme

„Věřím, že smích je léčivý, tak jsem se s herci a štábem ze všech sil snažil, aby Poslední aristokratka byla v kině zábavným a ozdravným zážitkem. Doufám, že se budou diváci dobře bavit a že to bude s Poslední aristokratkou ozdravný zážitek,“ sdělil pro iDnes nadějeplně Vejdělek a dodal: „Mám k dispozici fantastické herce, které povedu k přesnému komediálnímu hraní, aby současná herecká generace přispěla k oživení tradice komediálního herectví v naší kinematografii.“ Té snaze stoprocentně věřím, jen holt mám pochyby o výsledku.

Rodina Kostků je starosvětsky soudržná

Proč mi slušná česká komedie nestačí? Protože si myslím, že přidat ´jen´ 20 % na všech frontách (scénář, kvalitní dramaturgie, casting, práce s herci, a ano, to vše ve výsledku stojí peníze) a mohla vzniknout výborná česká komedie. Taková, jaké točil třeba Vorlíček s Macourkem. Která by se dávala v televizi každé léto ještě za 30 let. A ještě za 30 let by tak vydělávala peníze… Nemělo by nám stačit ´docela dobré´, měli bychom se snažit o nejlepší – proto stojí v titulku ta ´zmarněná šance´. Jinak skálopevně věřím, že jde o milý film, který určitě potěší.

 

 

Vložil: Anička Vančová