Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Spisovatel s jedinečným jménem. Petr Čepek a jeho Sametové iluze

24.10.2019
RECENZE Spisovatel s jedinečným jménem. Petr Čepek a jeho Sametové iluze

Autor: GRADA

Popisek: Petr Čepek se ve svých devíti letech začal věnovat stolnímu tenisu, ve kterém to v pouhých třinácti letech dotáhl až na mistra republiky a tento titul ještě několikrát obhájil

Jelikož je jičínský rodák Petr Čepek právníkem, dlužno na začátku podotknout, že neznalost zákona neomlouvá. Pakliže bychom tutéž logiku aplikovali do oblasti beletrie, nastal by pravý opak. Neznalost autora totiž rozhodně neubírá jeho dovednostem a už vůbec ne kvalitě jeho díla. Poznat ´prvotinu´ pod křídly nakladatelství Grada je někdy velice fajn pocit.

Těch symbolů je vzhledem k blížícímu se výročí Sametové revoluce víc. Předně to příjmení. Sice nejsou příbuzní, ale oba se svého času ocitli ve východních Čechách. Spisovatel na tom území plném lesů a pohoří nad Jičínem žil, herec v podkrkonoší, konkrétně ve Vrchlabí, zemřel po úmorném boji s rakovinou slinivky. Mnoho sester a lékařů ještě roky po jeho smrti v roce 1995 vzpomínalo na pokoru a úctu, jakou Čepek vyjadřoval.

Dále je tu komunismus. Herec Čepek byl opakovaně perzekuován, stál u Charty 77, logicky taky u petice Několik vět a samo sebou jsou velmi známá jeho entrée v Činoherním klubu po vzniku Občanského fóra. U spisovatele Petra Čepka můžeme jeho deziluzi z převratu, ale i let před ním, zúžit do shora uvedeného románu. Nakladatel o něm ještě uvedl, že v Praze absolvoval Právnickou fakultu UK a většinu života se úspěšně věnoval obchodnímu a korporátnímu právu. Je podle všeho šťastně ženatým otcem tří dětí, přičemž manželka Kateřina bývá první čtenářkou i kritičkou jeho literárních výtvorů. Psaní a publikování krátkých povídek se věnuje už bezmála třicet let a román Sametové iluze je jeho prvním publikovaným dílem u nakladatelství Grada.

Propletené životy mnoha postav, kde není nic takové, jak se zdá, jsou okořeněny vzpomínkami na staré časy. Ať už je to bojkot olympiády v L. A. v roce 1984, sebevražda spolužáka, mnohá tajemství, ale i samotná listopadová revoluce. Příběh protínající dvě desetiletí a mnoho osudů vás zkrátka vtáhne do děje a nepustí. Tolik ke knize z obecného pohledu.

Nyní pár momentů. Je léto roku 1978. Jindy veselá parta spolužáků v tichosti postává před autobusem, který je má odvézt na chmelovou brigádu a snaží se zadržet slzy. Před pár hodinami skočil jejich spolužák Kamil z Nuselského mostu. Je říjen roku 1994. Stejná parta na abiturientském srazu vesele zapíjí 15 let, které uběhly od maturity. Úsměvy ale působí neupřímně a s každou vypitou sklenkou přibývá nevraživých pohledů. Na povrch vyplouvají staré křivdy, zrady a šokující tajemství.

Ačkoli se v prvopočátku bude čtenářům jednotlivé dění plést, jelikož postavy mají kromě občanských jmen své přezdívky (Puťák, seržant, Číman…), už v tuhle chvíli bude na místě uvést, že nejsilnější stránkou Čepkovy tvorby je charakteristika a zachycení momentu. Jakkoli to zní povrchně a všedně, stačí se začíst do několika řádků z přijímače. Z doby, kdy bažanti nastupují do armády a mazáci se rozhodují, kdo jim bude dělat otroka. Mírně a nenápadně pod čarou doufáme, že šlo o fantazii autora, a ne o hluboko uložené a těžko zapomenutelné vzpomínky. Obdobně jako sebevražda na tom nechvalně proslulém mostě na Praze 4.

Nechceme příliš prozrazovat děj, ale co bychom rádi vypíchli, je jistá lineárnost. Stará doba je psána klasicky, nová pak tučně. Už toto rozlišení hodně pomůže orientaci. Na postavy (včetně mazáků) možná zapomenete, ovšem autor vám je s chutí připomene. Po formální stránce je kniha členěna do čtyř oddílů, přičemž jedním z nich je intermezzo. Sametová iluze, tedy název románu, není žádným hodnotícím dílem epochy. Je to zcela pevně konstruována kniha, v níž se na začátku setkáte s mnoha otazníky: sebevražda, konec sportovní kariéry, škola, lásky... a ve třetí čtvrtině je Čepek věrohodně, až zázračně spojí. Že je to vyústění absolutně nečekané, místy dojemné, to už je věc druhá. Jak říkáme, nechceme vyzrazovat, ale v tomhle ohledu autor překvapil, potěšil a nadchnul. Zejména vysvětlením několikrát uvedené sebevraždy, jejich okolností a následků. Tahle linie pro nás byla mnohem silnější než samotný syžet. Tedy fakt, že se z průměru stávají elity, aniž by k tomu potřebovaly cokoli jiného než styky, informace a bezostyšnost.

Petr Čepek nás zprvu zaujal jménem. K Listopadu 89´ patří podobně jako Kačer, Havel, Chramostová, Vondra, Černý a řada dalších. Po dočtení, kdy nám opravdu několikrát spadla čelist z těch nenadálých, avšak logických a pěkně zakončených zvratů, nás začal zajímat i jako spisovatel. Mrtvá místa jsou v knize cirka dvě. Vždy se jedná o povrchní povídání, které nijak neposouvá děj a spíše se snaží modelovat postavy. Jenomže to není třeba, protože jejich formování je právě ta spojená minulost, letité křivdy a otazníky, včetně takové (dnes bychom to tak řekli) blbosti, jako protržení panenské blány kdesi na brigádě...

Kdo zažil otěže rudých vůdců národa, léta mrazu a normalizace, bude nadšen. Pro ostatní bude kniha mementem, které začne prstem v análním otvoru a skončí tam, kde se mladší čtenáři v současnosti nacházejí.

Pětasedmdesát procent.

Vložil: Zdeněk Svoboda

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace