Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Tolik špíny aby pohledal. A pak že prezidenti říkají svým voličům vždy jen pravdu!

22.10.2019
Tolik špíny aby pohledal. A pak že prezidenti říkají svým voličům vždy jen pravdu!

Autor: repro/cnbc.com

Popisek: Bývalý šéf FBI James Comey

Současného prezidenta USA Donalda Trumpa považuje bývalý šéf FBI James za zdroj nebezpečného chaosu. Jeho vzpomínky jdou ale mnohem dál. Bestseller Ve vyšším zájmu aneb Pravda, lži a rezidenti vydalo nakladatelství Vyšehrad.

Kniha bývalého šéfa FBI Jamese Comeyho se stala bestselerem ještě před vydáním. Comey tvrdě kritizuje současného prezidenta Donalda Trumpa, kterého považuje za morálně nezpůsobilého k vykonávání úřadu, přirovnává Trumpovo pojetí vládnutí ke světu mafie, do nějž jako vyšetřovatel podrobně nahlédl. Comeyho vzpomínky ale sahají mnohem dál než k současné hlavě Bílého domu, dostane se na George W. Bushe, Baracka Obamu i manžele Clintonovy.

Ve vyšším zájmu

James Comey sehrál významnou roli v kauze uniklých mailů Hillary Clinton. Kniha je strhujícím nahlédnutím za kulisy americké politiky i zamyšlením nad tím, co je podstatou dobré vlády: vyšší zájem, povznesený nad stranické loajality a směřující k prospěchu celku.

Autor: James Comey
Žánr:
politika, filozofie
Nakladatelství:
Vyšehrad

Ukázka z knihy:

Inaugurace Donalda J. Trumpa jako 45. prezidenta Spojených států se odehrála 20. ledna 2017 před zástupem, jehož velikost se okamžitě stala proslulým předmětem sporu. Nový prezident byl rozhodnut prokázat, že počet diváků, kteří jej přišli uvítat a jichž bylo mnoho, převýšil počet účastníků inaugurace Baracka Obamy v roce 2009. Tak tomu ale nebylo. Žádné důkazy, fotografické či jiné, mu nedokázaly vyvrátit jeho názor, který – jak se zjevně shodovali všichni kromě jeho tiskového štábu – byl falešný. Tato drobnost hluboce znepokojovala ty z nás, kteří jsme se pohybovali v prostředí, kde šlo o hledání pravdy, ať už při vyšetřování zločinů či při odhalování plánů a záměrů nepřátel Ameriky. Život je do značné míry nejednoznačný a otevřený různým interpretacím, ale jsou věci, jež jsou objektivně, ověřitelně buď pravdivé, nebo falešné. Jednoduše nebyla pravda, že se největší zástup v dějinách zúčastnil jeho inaugurace, jak tvrdil Trump, dokonce ani to, že Trumpovo obecenstvo přesahovalo početně Obamovo. Říkat něco jiného nezna­menalo nabídnout jiný názor, pohled či perspektivu. Byla to lež.
O dva dny později, v neděli 22. ledna, jsem se pozdě odpoledne zúčastnil recepce v Bílém domě, pořádané pro šéfy různých agentur z oblasti vymáhání práva, které zajišťovaly bezpečnost a podporu pro vše, co souviselo s inaugurací. Speciální policejní jednotky (SWAT – Special Weapons and Tactics), protiteroristické oddíly FBI a zpravodajských agentur byly nasazeny do akce onoho dne, v těsné součinnosti s Tajnou službou, tak jako při každé inauguraci. Bylo mi řečeno, že prezident Trump chtěl agenturám poděkovat za všechnu jejich těžkou práci. To jsem od prezidenta považoval za opravdu pěkné. Ale přesto, z řady důvodů, se mně tam osobně jít nechtělo.
Zaprvé jsem se nedomníval, že FBI pomůže, pokud budu viděn na videích a fotografiích v blízkosti nového prezidenta. S ohledem na to, že mnoho lidí – jak se zdálo – si myslelo, že jsem mu pomohl ke zvolení, nejevilo se příliš rozumné tuto mylnou představu podporovat tím, že se já – a tím FBI – ocitnu v blízkosti prezidenta Trumpa. Zadruhé v televizi běžel šampionát v americkém fotbalu. Kvůli recepci v pět hodin odpoledne neuvidím závěr zápasu Packers proti Falcons a začátek zápasu Steelers proti Patriots. Cožpak nový prezident nefandil fotbalu?
Ale můj štáb mě přesvědčil, že je důležité, abych se zúčastnil. Byl jsem ředitelem FBI. Nechtěl jsem urazit ostatní představitele nové vlády tím, že zůstanu doma. A říkal jsem si, že mé obavy jsou přehnané. Bude to skupinová recepce, což znamenalo žádné individuální mediální obrázky mě a prezidenta. Takže jsem se rozhodl nahrát si fotbalové zápasy na video a vyhýbat se rozmluvám o výsledcích zápasů, dokud je sám nezhlédnu. A tak jsem šel do Bílého domu.
Tak jak jsem doufal, recepce začala jako příjemná konverzace se šéfy agentur pro vymáhání práva z místní, státní a federální úrovně. Bylo nás tam asi třicet, včetně šéfů policie Spojených států pro ochranu Kongresu (USCP – United States Capitol Police), washingtonské metropolitní policie a policie Spojených států pro ochranu vládních budov (USPP – United States Park Police). Tito lidé a jejich úřady byli dlouholetými partnery FBI a mnozí jsme se navzájem znali. Shromáždili jsme se ve velkém oválném Modrém salónku rezidence Bílého domu. Při stěnách připravil štáb Bílého domu stolky s malým občerstvením a nealkoholickými nápoji. Chodil jsem po místnosti, zdravil se s kolegy a děkoval za jejich spolupráci s FBI.
Dával jsem si dobrý pozor, abych si udržel patřičnou vzdálenost od Trumpa. Přemýšlel jsem, kudy prezident pravděpodobně vstoupí do místnosti, a propletl jsem se na druhou stranu, k oknům směřujícím přes Jižní trávník k Washingtonovu památníku. Dál jsem již nemohl, aniž bych musel vylézt oknem, což byla možnost, jež se s postupem času začala jevit stále přitažlivější.
Na druhém konci místnosti jsem se cítil v bezpečí. Připojil jsem se k Joeu Clancymu, řediteli Tajné služby, bývalému šéfovi prezidentské ochranky, jehož prezident Obama povolal z penze, aby se postavil do čela problémy zatížené agentury. Clancyho žena zůstala ve Phila­delphii, a tak jsem se dotazoval na ni a jejich dceru, kterou jsem viděl zpívat při slavnosti ke 150. výročí Tajné služby. Často jsem žertoval, že Tajná služba je starším bratříčkem FBI, která existuje pouze jedno století; agenti Tajné služby školili naše první specialisty.
Clancy je skvělý, přátelský a rozumný člověk. Když jsme spolu debatovali, otevřely se dvojité dveře a štáb Bílého domu vstoupil dovnitř se silnými lampami používanými při televizním natáčení a rozestavil je tak, aby osvětlovaly prostor u dveří, které od mě byly nejdál. Odhadl jsem tedy správně místo prezidentova příchodu. Ale obával jsem se, že zářivá světla znamenají přítomnost kamer a reportérů, což mě překvapilo při příležitosti poděkování vládním úředníkům, kteří by měli být spíše nenápadní. O několik okamžiků později vstoupil prezident a viceprezident. Dovnitř vrazil dav fotografů a televizních kameramanů a obklopil je.
Prezident začal mluvit a jeho oči klouzaly po místnosti po tvářích vůdců, rozmístěných kolem něj v kruhu. Díky bohu mě jeho zrak minul a místo toho spočinul na Joeovi Clancym. Vyvolal Joea jménem a vyzval jej, aby se připojil k němu a viceprezidentovi. Joe nikdy nevyhledával světla ramp, ale poslušně nakráčel do skoro oslepující záře televizních reflektorů. Prezident ho objal, což bylo podivné, a požádal ho, aby zůstal s ním a viceprezidentem, jako na výstavě…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace