Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Nový život má pomoci zapomenout. Jenže i tohle městečko skrývá temnou minulost

20.10.2019
Nový život má pomoci zapomenout. Jenže i tohle městečko skrývá temnou minulost

Autor: Twitter

Popisek: Alex North

Tom doufá, že si se synem vybuduje nový život. Do jejich nového domova se ale náhle vrací hrůza, která ho ochromila před dvaceti lety. Že by tenkrát zatkli a odsoudili nevinného? Napínavý thriller Našeptávač vydalo nakladatelství Motto.

Nový začátek, nový dům, nové město. Tom Kennedy doufá, že si ve Featherbanku se sedmiletým synem Jakem vybuduje po smrti své ženy Rebeccy nový život. Jenže městečko před dvaceti lety obcházel strach, když zde bylo uneseno a zavražděno pět malých chlapců. Pachateli se přezdívalo Našeptávač, protože v noci lákal své oběti tím, že šeptal pod jejich okny. Policie ho dopadla, Frank Carter byl odsouzen a místní obyvatelé si mohli s úlevou vydechnout. Jenže…

Ačkoli si Carter stále odpykává trest, ve městě opět zmizí malý chlapec. Udělala snad policie v minulosti chybu a zatkla špatného muže? Nebo se tehdejšími zločiny někdo inspiroval? Tom Kennedy doufá, že se případ vyřeší co nejdříve, protože v ohrožení by mohl být i jeho syn Jake. Splní se jeho přání a budou oba konečně moci začít znovu, jak doufali?

Našeptávač

Pod pseudonymem Alex North najdeme anglického autora, jehož díla rozhodně nejsou neznámá. Spisovatel Steve Mosby se narodil v Leedsu, kde dosud žije v manželkou a synem. Vystudoval filozofii, a než se pustil do autorské tvorby na plný úvazek, působil v oblasti sociální péče. Téma k Našeptávači ho prý napadlo, když zjistil, že si jeho syn hraje s imaginárním kamarádem, ukrytým pod podlahou.

Autor: Alex North
Žánr:
thriller
Nakladatelství:
Motto

Ukázka z knihy:

Nejhorší noční můra každého rodiče vychází ze strachu, že mu někdo unese dítě. Ze statistického hlediska je ale něco takového vysoce nepravděpodobné. Dětem ve skutečnosti hrozí spíš ublížení na zdraví či zneužití ze strany člena rodiny, k čemuž dochází obvykle za zavřenými dveřmi. A i když venkovní svět může působit nebezpečně, ve skutečnosti je většina cizích lidí slušná, zatímco tím nejrizikovějším místem ze všech pro mnoho dětí bývá právě jejich domov.
Muž, který nenápadně sledoval šestiletého Neila Spencera, jak přechází přes opuštěné prostranství, si toho byl dobře vědom.
Pohyboval se potichu, skrytý za řadou křovin se snažil s chlapcem držet krok a nespouštět ho z očí. Neil šel pomalu, aniž tušil, že mu hrozí nějaké nebezpečí. Občas kopnul do vyschlé hroudy hlíny a kolem tenisek se mu zvedl oblak bílého prachu. Muž, který naopak našlapoval s velkou opatrností, slyšel, jak Neil každou chvíli naráží do něčeho špičkou boty. On sám se pohyboval naprosto neslyšně.
Byl teplý večer. Přes den bylo nebe jako vymetené a pražilo slunce, teď už ale odbila šestá a trochu se zatáhlo. Teplota poklesla a vzduch dostal zlatavý nádech. Byl to přesně ten druh večera, kdy můžete sedět na terase, k tomu usrkávat vychlazené bílé víno a pozorovat západ slunce, aniž by vás napadlo, že byste si měli dojít pro kabát, dokud se nesnese úplná tma, a vám už to nestojí za to.
Dokonce i tenhle opuštěný a zanedbaný pozemek působil najednou hezky, jak se koupal v jantarově žlutém světle. Jednalo se o poměrně rozsáhlý prostor zarostlý keři, který sousedil z jedné strany s vesnicí Featherbank a z druhé se starým nevyužívaným lomem. Zvlněná půda byla převážně vyprahlá a suchá, přežila na ní jen křoviska vytvářející husté houštiny a propůjčující prostranství dojem bludiště. Děti z vesnice si tu občas hrály, i když to nebylo moc bezpečné. Během let jich spousta neodolala pokušení vlézt do lomu, jehož příkré stěny měly tendenci se drolit. Místní úřad sice nechal lom ohradit plotem a umístil okolo výstražné cedule, lidé se ale domnívali, že by se pro bezpečnost jejich dětí mělo udělat víc. Je jasné, že plot pro ně nebyl žádnou překážkou.
Navíc výstražné nápisy ze zvyku ignorovaly.
Muž toho o Neilu Spencerovi věděl hodně. Chlapce i jeho rodinu dlouhou dobu pečlivě sledoval, vytvořil si z toho něco jako soukromý projekt. Chlapec si ve škole moc dobře nevedl ani z hlediska učení, ani z hlediska sociálních dovedností. Za ostatními vrstevníky zaostával ve čtení, psaní i matematice. Chodil v oblečení, které většinou zdědil po někom jiném. Stylem chování působil chvílemi až příliš vyspěle – už teď dával najevo odpor a vztek vůči okolnímu světu. Za pár let by měl nálepku rváče a potížisty, teď byl ale ještě dost malý, takže mu okolí bylo ochotné jeho problematické chování odpustit. „On to tak nemyslel,“ říkávali. „Není to jeho vina.“ Zatím nedospěl do věku, aby lidé usoudili, že je plně zodpovědný za své činy, a tak se příčiny hledaly jinde.
I tenhle muž je hledal. A nebylo těžké je najít.
Neil strávil dnešní den u otce. Rodiče žili odděleně, což muži vyhovovalo. Oba byli alkoholici, ale s určitými výkyvy jakžtakž fungovali. Oběma připadal život mnohem jednodušší, když byl syn u toho druhého, a oba se ho s vypětím sil snažili nějak obstarat, když byl zrovna s nimi. Stručně řečeno, Neil se z velké míry musel zabavit sám a to vysvětlovalo jeho drsné a problémové chování, které u něj muž pozoroval. V životě obou rodičů byl až na druhém místě. A rozhodně nebyl milován.
Nestalo se poprvé, že byl jeho otec večer natolik opilý, že už ho nemohl odvézt do matčina domu. Zároveň byl příliš líný, aby se obtěžoval ho domů doprovodit. Zřejmě si v duchu říkal, že je chlapci už skoro sedm a že mu nevadí být celý den sám. Takže může jít sám i domů.
V té chvíli ještě netušil, že Neila čeká docela jiný domov. Muž si v duchu vybavil pokoj, který pro něj připravil, a snažil se potlačit vzrušení, jež se ho zmocňovalo.
Zhruba uprostřed vyprahlého plácku se Neil zastavil.
Muž znehybněl, potom se opatrně podíval přes ostružiní kousek od něj, aby zjistil, co chlapce tak zaujalo.
U jednoho keře se válela stará televize s vypouklou, ale neporušenou obrazovkou. Muž pozoroval, jak Neil zkusmo do televize strčil nohou, ta se ani nepohnula. Musela mu připadat jako z jiného století se všemi těmi mřížkami a tlačítky pod obrazovkou a s obrovským zadním dílem připominajícím buben. Na opačné straně stezky se válela hromada kamenů. Muž fascinovaně sledoval, jak k ni Neil přistoupil, jeden kámen zvedl a potom s ním vší silou mrštil do obrazovky.
Buch!
Obvyklé ticho, které tu panovalo, přerušila hlasitá rána. Sklo se nevysypalo, ale kámen prošel skrz a zanechal za sebou temnou díru s hvězdicovitými okraji jako po výstřelu. Neil sebral ze země další kámen a celou akci zopakoval, tentokrát však minul, a tak to zkusil znovu. V obrazovce se objevila další díra.
Zdálo se, že ho ta hra baví.
Muž dokázal pochopit proč. Tohle zdánlivě bezstarostné destrukční chování zcela korespondovalo s chlapcovou rostoucí agresivitou, kterou projevoval ve škole. Byl to vlastně pokus nějak zapůsobit na okolní svět, který se zdál být vůči jeho existenci nevšímavý. Vycházelo to z jeho touhy bát viděn. Strhnout na sebe pozornost. Být milován.
Po tom touží v hloubi duše přece každé dítě.
Srdce, které teď v jeho hrudi bilo o poznání rychleji, se mu při té myšlence bolestivě sevřelo. Potichu vystoupil z křoví za chlapcovými zády a zašeptal jeho jméno…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace