RECENZE Severský řezník se vrátil v plné síle. Jo Nesbø, Nůž
06.10.2019
Foto: Facebook
Popisek: Jo Nesbo
Jo Nesbø patří celosvětově k elitnímu jednomu procentu nejprodávanějších autorů současnosti. Jeho knihy byly přeloženy do více než 40 jazyků a ve světě jich bylo prodáno více než 45 milionů kusů. Novinář, makléř, hudebník a taxikář se tak může soustředit na jedinou věc, tou je psaní. Fanouškům určitě neuniklo, že Nesbø před časem pohovořil o svém Holleovi s jistou definitivou. Série prý bude logicky ukončena. Posledním titulem jde tomuto tvrzení jednoznačně naproti.
Jak už psával Werich v písni Život je jen náhoda: „...jednou jsi dole, jednou nahoře, život plyne jak voda a smrt je jako moře...", tak i Nesbø ne vždy potěší. Řada čtenářů musela trpce překousnout zejména jeho 'Netopýra' a o něco mladší 'Krev na sněhu'. Že by na tohoto norského spisovatele zanevřeli, o tom nemohla být ani řeč. Kritika se točila především na rozvleklém ději (ano, alkohol a reminiscence), vztazích (nevlastní syn, žena, kolegové) a vraždách, u nichž se dal děj docela logicky předvídat nebo byl pro změnu přehlušen krví ('Sněhulák').
Jenomže to by nebyl osobitý a pořád ještě velice pokorný Jo Nesbø, aby všechno zlé neotočil.
Jeho nejnovější počin (v originále 'Kniv', v angličtině 'Knife', 2019) se díky Knize Zlín dostává na pulty ještě letos a rozhodně představuje zlom. Ten koresponduje s opět vynikajícím překladem Kateřiny Krištůfkové, která se autorovi věnuje odnepaměti. Kniha je to doslova strhující, s řadou slepých míst a nikam nevedoucích chodeb, do nichž jsme i přesto vlezli... Jak spisovatel naplňuje vlastní touhu po ději, tak čtenáři dostávají ten pocit, na který byli zvyklí snad jen u těch nejlepších 'houleovek'. Tedy jmenujme 'Levharta', 'Sněhuláka' a nám se velice zamlouval i ten satanský 'Pentagram'.
Právě na ztroskotanou duši a ten neuvěřitelně analytický mozek navazuje brzy už šedesátiletý Nesbø ve svém aktuálním díle. Nůž v názvu představuje symbol historie, strachu, bolesti a přeci i čistoty a jakési nesmrtelnosti. Pro milovníky žánru jde o chytlavé vodítko, obdivovatelé Nora ho (jako my) víceméně přejdou.
Pokud byste o Harrym Holeovi doposud neslyšeli, pak vězte, že jde o detektiva starého ražení. Takže něco mezi Bronsonem a Eastwoodem. Co se mozku týká, pak se nejčastěji zmiňuje Sherlock Holmes (není to však na místě) a Simenonův komisař Maigret (je na místě). Kouří, pije, abstinuje, souloží, odmítá souložit... A tak stále dokola. Jeho charakteristika by stála za samostatnou kapitolu, ale tím bychom se zdrželi. Jestliže jste od autora nikdy nic nečetli, zkuste to napravit. Začněte místem, kam, než Nesbø doletěl, Hole vzniknul. Na mysli máme Austrálii v raném 'Netopýrovi', kdy Harry pomáhá s vyšetřením smrti Norky Inger Holterové. Stejně jako v 'Noži', tak i v 'Netopýrovi' pomáhá ženská volavka (Birgitta respektive Dagny), stejně jako v 'Července', tak i v posledním románu můžeme narazit na tématiku války, opět zde máme Ráchel ('Pentagram', 'Sněhulák') a další známé postavy (Beáta Lonnová, Holm, Hagen).
Zkrátka a dobře všichni, jimž je spisovatelova proslulá tvorba povědomá, budou doma. Budou na svém a budou rádi. Nejen evropské, ale především americké recenze totiž na 'Nůž' pějí chválu. Právem? Jednoznačně. Kniha nabízí nejen řadu rovin a dějových zvratů, ale také obrazy, s nimiž jsme se doposud nesetkali. Už prvotní sekvence a 'záběr' na staříka s afázií, pozorujícího ryby na kameře... jeho zoufalá snaha upozornit gesty na nehodu... Obdobně znásilnění lékařky, jen nahodilá věta, po které končí s punčochou na hlavě a viník ten silonový doplněk zapaluje...
Zkrátka a dobře obrazy či záběry, které jsou tak nechutně dokonalé, že je jen těžko vytěsníte. V tomhle ohledu musíme chválit a gratulovat, protože nevíme takto z hlavy, kdo by Nesbøvi konkuroval. Dějem ano, zmiňme Rowlingovou či Samuela Bjørka, jenomže Nor píše tvrdě, až syrově a bezcitně. Vyžívá se nejen ve fyzické, ale i psychické bolesti (vteřina po vteřině u ohledání, prázdná flaška na parketách, rvačka, dusící se člověk). K ději můžeme říct jen tolik, že Harry ztratí milovanou ženu, odkryje staré rány a když už myslí, že je vše jasné (evidentní inspirace snímkem Sedm), budete teprve ve třetině děje.
Za přitažené považujeme de facto jen dvě věci: fyzický stav letitého zločince, který podle výpovědí a svědectví souloží víc než Giacomo Casanova (jistě, Snoubenec) a který bez výraznějších následků přežije i nakládačku. Realita života se v těchto dvou scénách nebo situacích dostala mimo galaxii, ale tím, jak je kniha kvalitní a dobrá, se na to rázem zapomnělo.
Giacomo Casanova, když už jsme osud věhlasného Benátčana nakousli, měl výraznou touhu žít. Nesbø své bolesti přenáší na papír tak dokonale, že lze jen těžko uvěřit, že nepije, že neohledává mrtvoly kdesi v norských lesích a že někde nekrade nápady. Jeho próza má jen málo bílých míst. Dodejme také, že aktuální román čítá téměř 600 stran, což je výjimečná stopáž.
Se vším všudy nemůžeme jinak: jednadevadesát procent.
Vložil: Zdeněk Svoboda