Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Mnohem, mnohem lepší, než jsme čekali. Debut Martina Stručovského, detektivka Bez duše

09.10.2019
RECENZE Mnohem, mnohem lepší, než jsme čekali. Debut Martina Stručovského, detektivka Bez duše

Autor: Facebook / Svatopluk Doseděl

Popisek: Martin Stručovský

Je tomu jen pár dnů, kdy jste na našich stránkách mohli číst recenzi titulu 'Zavátá sněhem' mladého knihkupce s láskou k češtině (a ženám, vínu, filmu…). Na samém konci jsme slíbili vrátit se k jeho loňskému debutu, což nyní činíme. Rychlostí blesku jsme totiž během dne a noci dorazili román 'Bez duše', který, jak musíme zdůraznit, je ještě lepší, než jsme čekali.

Trocha porovnání v úvodu jistě neuškodí. Druhé kriminálce v podání Martina Stručovského jsme udělili dvaasedmdesát procent. Chyby, jež jsme vytkli, se týkaly především empatie a vnitřních emocí postav. Doposud nevěříme, že rodiče po smrti svých dětí mohou být racionální a hovořit s kýmkoli, jakoby se nechumelilo. Také jsme se pozastavili u podřadící nebo slučovací spojky 'jako'. Jinak se nám líbil děj, hlavní persóna Matěj Mlynář i jeho láskyplné touhy: k ženám, knihám (cirka těch devět tisíc tržby za den působilo impozantně) a vlastní samotě. Chlap, jak má být.

Co jsme ale čekali od prvotiny? Přiznáváme bez mučení, že nejistotu. Zdrženlivost, rozvahu a až rozvrhově a plánovaně konstruovaný děj. Jenomže to se nestalo. Stručovský se s velkým stylem a grácii popasoval vlastně se všemi parametry tohoto beletristického ražení. Postavy jsou absolutně vytvarované, nálada jakbysmet, zločin má logiku (v nelogice činu samotného), dialogy jsou zastoupeny o mnoho víc než ve druhém Stručovského titulu a zdůrazněn je také alkohol. Chlast.

Před takovým debutem mladého kluka musíme smeknout.

Přes den pracuje Matěj Mlynář jako knihkupec. V noci je tu ale pro ty, kteří se ocitli v nesnázích a nemají se na koho jiného obrátit. Během podzimního večera vyhledá Matěje i Marta Kučerová. Mladá žena, která potřebuje ochránit před bývalým přítelem. Ten se prý nechce smířit s rozchodem a pronásleduje ji na každém kroku. To, co Matěj považoval za další rutinní kšeft, se brzy změní v drsnou hru bez pravidel. Jde mu náhle o holý život i o vlastní duši.

Napětí, zvrat, síla slov, to je charakteristika knížky, jakou musíme zvolit, aniž bychom chtěli přehnaně chválit. Ale protentokrát se musíme hodně zamyslet, abychom nějaké ty výtky našli. Hm. Jenomže my je nenašli. Román jsme měli přečtený asi za pět hodin, četl se výborně. Celkový dojem je ve srovnání s dříve recenzovaným titulem o poznání lepší a těší nás, že se v té naší malé republice zjevil poměrně charakteristický sloh i styl.

Mlynářova postava, pokud bychom se chtěli trochu analyticky ponořit, je zajímavá především rutinou a přístupem k životu. Ten vedle nutného alkoholu provází neviditelné můry: ztráta nejbližšího (podobně jako Weaver), vztah - nevztah (barmanka, Králová), ale na straně druhé i naprostá volnost, až uvolněnost (máma, dcera, láska ke knihám). Je jasné, že podobně žije i Stručovský, protože by nemělo smysl fabulovat, vytvářet dalšího Marlowa, Maigreta, Sherlocka nebo Langdona. V té obyčejnosti je totiž hrozně pravdy a upřímnosti.

Vydalo MOTTO v roce 2018 a my udělujeme dvaaosmdesát procent.

Vložil: Zdeněk Svoboda

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace