RECENZE Mnohem, mnohem lepší, než jsme čekali. Debut Martina Stručovského, detektivka Bez duše
09.10.2019
Foto: Facebook / Svatopluk Doseděl
Popisek: Martin Stručovský
Je tomu jen pár dnů, kdy jste na našich stránkách mohli číst recenzi titulu 'Zavátá sněhem' mladého knihkupce s láskou k češtině (a ženám, vínu, filmu…). Na samém konci jsme slíbili vrátit se k jeho loňskému debutu, což nyní činíme. Rychlostí blesku jsme totiž během dne a noci dorazili román 'Bez duše', který, jak musíme zdůraznit, je ještě lepší, než jsme čekali.
Trocha porovnání v úvodu jistě neuškodí. Druhé kriminálce v podání Martina Stručovského jsme udělili dvaasedmdesát procent. Chyby, jež jsme vytkli, se týkaly především empatie a vnitřních emocí postav. Doposud nevěříme, že rodiče po smrti svých dětí mohou být racionální a hovořit s kýmkoli, jakoby se nechumelilo. Také jsme se pozastavili u podřadící nebo slučovací spojky 'jako'. Jinak se nám líbil děj, hlavní persóna Matěj Mlynář i jeho láskyplné touhy: k ženám, knihám (cirka těch devět tisíc tržby za den působilo impozantně) a vlastní samotě. Chlap, jak má být.
Co jsme ale čekali od prvotiny? Přiznáváme bez mučení, že nejistotu. Zdrženlivost, rozvahu a až rozvrhově a plánovaně konstruovaný děj. Jenomže to se nestalo. Stručovský se s velkým stylem a grácii popasoval vlastně se všemi parametry tohoto beletristického ražení. Postavy jsou absolutně vytvarované, nálada jakbysmet, zločin má logiku (v nelogice činu samotného), dialogy jsou zastoupeny o mnoho víc než ve druhém Stručovského titulu a zdůrazněn je také alkohol. Chlast.
Před takovým debutem mladého kluka musíme smeknout.
Přes den pracuje Matěj Mlynář jako knihkupec. V noci je tu ale pro ty, kteří se ocitli v nesnázích a nemají se na koho jiného obrátit. Během podzimního večera vyhledá Matěje i Marta Kučerová. Mladá žena, která potřebuje ochránit před bývalým přítelem. Ten se prý nechce smířit s rozchodem a pronásleduje ji na každém kroku. To, co Matěj považoval za další rutinní kšeft, se brzy změní v drsnou hru bez pravidel. Jde mu náhle o holý život i o vlastní duši.
Napětí, zvrat, síla slov, to je charakteristika knížky, jakou musíme zvolit, aniž bychom chtěli přehnaně chválit. Ale protentokrát se musíme hodně zamyslet, abychom nějaké ty výtky našli. Hm. Jenomže my je nenašli. Román jsme měli přečtený asi za pět hodin, četl se výborně. Celkový dojem je ve srovnání s dříve recenzovaným titulem o poznání lepší a těší nás, že se v té naší malé republice zjevil poměrně charakteristický sloh i styl.
Mlynářova postava, pokud bychom se chtěli trochu analyticky ponořit, je zajímavá především rutinou a přístupem k životu. Ten vedle nutného alkoholu provází neviditelné můry: ztráta nejbližšího (podobně jako Weaver), vztah - nevztah (barmanka, Králová), ale na straně druhé i naprostá volnost, až uvolněnost (máma, dcera, láska ke knihám). Je jasné, že podobně žije i Stručovský, protože by nemělo smysl fabulovat, vytvářet dalšího Marlowa, Maigreta, Sherlocka nebo Langdona. V té obyčejnosti je totiž hrozně pravdy a upřímnosti.
Vydalo MOTTO v roce 2018 a my udělujeme dvaaosmdesát procent.
Vložil: Zdeněk Svoboda