Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Beznaděj plná naděje. Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Výrostek

05.10.2019
RECENZE Beznaděj plná naděje. Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Výrostek

Autor: Wikimedia

Popisek: Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Mnozí milovníci Dostojevského považují ´Výrostka´ (1875) za jeho nejlepší dílo. Autor, tou dobou značně nemocný, rozpolcený a rozhněvaný, v něm navazuje na vrcholné a roky odsuzované ´Běsy´ (1871) a zdánlivě nevědomky připravuje půdu pro stěžejní ´Bratry Karamazovy´(1879).

Zásah, jakým Fjodor Michajlovič Dostojevskij dokázal zaujmout nejen okolí, ale de facto celou literární planetu, je nenapodobitelný. Od konce 19. století se to v Rusku ostatně nikomu nepodařilo. Na tohoto klasika, tvůrce psychologického románu, zbožného muže, hledajícího vnitřní usmíření v těch nejhorších okamžicích života (smrt otce, matky, pobyt v děsivé omské věznici), navázali takoví existencialisté, jakými byli Sartre nebo Kafka s Camusem. Odrazový můstek pro konstrukce a vnitřní psychologii postav se snažil pochopit nejen Hemingway, ale rovněž Proust či Thomas Mann. O vlivu na zjevně nejlepšího a nepřekonatelného amerického spisovatele všech dob, míníme samozřejmě Williama Faulknera, ani nemluvě.

Dostojevskij, s jehož jménem se často spojuje pojem egodeismus (já + bůh), především žil a bojoval. Ať šlo o smrt matky, otce, o účast na boji proti caru Mikulášovi I. a narychlo zrušenou popravu (nahrazenou letitým pobytem ve věznici). Také bychom mohli mluvit o ustavičné recidivě nemoci - epilepsie. „Každý další záchvat padoucnice jej psychicky ubíjí, poštve si proti sobě i nejbližší přátele," konstatuje drobná studie 2. lékařská fakulty UK na dané téma.

I přes všechny démony, jimiž zákonitě trpěl, když viděl smrt, bídu a chudobu, se svým postavám snažil vdechnout život. Idiot, Hráč, Zápisky z mrtvého domu nebo Zločin a trest. Kdo by chtěl autora studovat podrobněji, nechť sáhne po Františku Kautmanovi nebo Radko Pytlíkovi.

„Jen ten, kdo sám prožil peklo opuštěnosti, najde pochopení pro utrpení druhých!"

'Výrostka', jehož máme k dispozici díky SLOVARTu (o překlad se postarala legendární Taťjana Hašková), nakladatelství charakterizuje slovy:

Autorův génius v něm s neuvěřitelnou přesvědčivostí a otevřeností promlouvá ústy vypravěče - hlavní postavy, na nejzazší okraj společnosti vyhoštěného levobočka Arkadije Dolgorukého, který sám sebe s odzbrojující upřímností označuje za „výrostka" a stejně kriticky dokáže nahlížet i na své okolí. Je to mládenec plný protikladů - citlivý a současně zmatený ve svých citech, naivní a nedůvěřivý zároveň, na straně jedné upřímný, romantický snílek, toužící dobrat se pravdy a dobra i za cenu sebeobětování, na straně druhé člověk 'podzemní', pokořený a zesměšňovaný, sebedestruktivní a sám sebou pohrdající, toužící po pomstě. Jeho těžký a zdlouhavý zápas o sebe sama se podobá hře v neúprosnou ruletu. Podaří se mu po všech bouřlivých a podivuhodných peripetiích obstát?

Kniha, velice složitá, vrstevnatá a čtenářsky náročná, rozhodně nepatří mezi nejznámější autorova díla. Právem se jí však zabývá řada vědců především kvůli odstupu, syrovosti a upřímnosti, jakou Arkadij přistupuje k ranám osudu. Zopakujeme, že nesoudí, nehodnotí, ale především podává svědectví. To má ovšem u Dostojevského obvykle jenom dvě východiska: utrpení či sebevraždu. A nezáleží na předešlých konsekvencích (Karamazov, Raskolnikov, Hráč, Snílek, Trofimovič…).

Pro milovníky literatury jde o obohacující četbu, která v současném světě nemá být s čím porovnávána.

Vložil: Zdeněk Svoboda

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace