Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

´Nachomýtla se´ k řadě zásadních událostí. Nenechte si ujít dějiny střední Evropy očima slavné novinářky

02.10.2019
´Nachomýtla se´ k řadě zásadních událostí. Nenechte si ujít dějiny střední Evropy očima slavné novinářky

Autor: ČT / repro

Popisek: Barbara Coudenhove-Kalergi

Velkou dámu rakouské žurnalistiky opakovaně zaváděla novinářská kariéra do střední Evropy. Její životní bilancování s názvem Doma je všude, v němž si rovnováhu mezi vlastním osudem a relativizujícím pohledem na dějiny, vydalo nakladatelství Vyšehrad.

Jako pražská Němka patří Barbara Coudenhove-Kalergi k těm, kteří byli po konci druhé světové války vyhnáni ze svého domovského města. Když byla rodina v roce 1945 pěšky a bez ničeho poslána směrem k německým hranicím, zhodnotil její otec situaci se šlechtickým stoicismem: „Dějiny zavály rodinu kdysi dávno do Čech a teď ji prostě zase odvanou pryč.“

Ve svém životním bilancování udržuje velká dáma rakouské žurnalistiky rovnováhu mezi vlastním osudem a relativizujícím pohledem na dějiny. Pro nás je zajímavá tím, že ji novinářská kariéra později opakovaně zaváděla do střední Evropy, kde se při střetech mezi národy, jazykovými skupinami a válečnými koalicemi po staletí odehrávalo i nesčetně osobních dramat.

Doma je všude

Barbara Coudenhove-Kalergi se nachomýtla k řadě zásadních událostí v regionu. Byla u první návštěvy Jana Pavla II. v Polsku, vzniku nezávislých odborů v roce 1980 v Gdaňsku, pádu Berlínské zdi či válečných konfliktů v bývalé Jugoslávii. V roli zpravodajky pro střední a východní Evropu pro rakouskou televizní a rozhlasovou stanici ORF u nás prožila i sametovou revoluci. Václav Havel jí udělil v roce 2001 Řád TGM IV. třídy za podporu demokracie a lidských práv. Navzdory pokročilému věku stále publikuje a učí žadatele o azyl německy.

Autor: Barbara Coudenhove-Kalergi
Žánr:
historie, politika, životopis
Nakladatelství:
Vyšehrad

Ukázka z knihy:

Vyhnání
5. května 1945 vypukne v Praze povstání. Spojenecké armády se blíží a čeští antifašisté chtějí ukázat, že osvobodili město vlastními silami ještě před příchodem vítězů. Začne to tím, že hlasatel Českého rozhlasu uvede ranní vysílání slovy: „Je právě sechs hodin.“ Napůl česky, napůl německy. Dál pak pokračuje česky. V budově jsou rozmístěni němečtí vojáci. Hlasatel vyzývá všechny Čechy: „Přijďte k rozhlasu, pomozte nám.“ Dorazí jich hodně, bojuje se, několik desítek lidí je zabito.
Toho dne jsme všichni kromě Hanse Heinricha společně na Buďánce. Otec má velké štěstí: nedávno ho povolali do domobrany, poslední štace starších mužů, kteří měli za pět minut dvanáct zabránit porážce německé říše. Vyfasuje hnědou uniformu SA a je přidělen k jízdní hlídce, která, poklidně a naprosto nesmyslně, patroluje křížem krážem Stromovkou. Bohudíky cvičení 5. května končí a on může jít domů a převléknout se do civilu. Je to v poslední chvíli: kdyby nasazení trvalo déle, určitě by ho v té nenáviděné uniformě zabili. V Praze se totiž staví barikády, strhávají německé nápisy a vyvěšují československé vlajky, přesně jako v roce 1918. V centru města se bojuje.
Nemusíme do školy. Doma je nejen otec, ale i bratr Jakob, už šestnáctiletý. Jeho dělostřeleckou jednotku protiletecké obrany z Jugoslávie stáhli, pomocníky Luftwaffe poslali domů. Mají tam čekat na povolání do armády. I my čekáme. Na co? Na konec války. Naše slečna se mezitím zase trochu počeštila: vyrobí z prostěradla bílou vlajku a vyvěsí ji z okna. Zbytečný nesmysl, prohlásí tatínek, a slečna ji musí zase stáhnout.
Další den ráno si všimneme, že na naší zelené zahradní brance je namalovaný hákový kříž. Znamená to – tady bydlí Němci, zabijte je? Každopádně to vypadá příšerně. Někteří sousedé si myslí, říkají služebné, že bratr Heinrich je u SS. Viděli ho v černé tankistické uniformě, tu si člověk může splést s mundúrem SS celkem snadno.
O pár hodin později se objeví delegace Národního výboru, který se zatím, také podle historického vzoru, ve městě zformoval. Vede ji policista. Všichni jsou chladní, ale korektní. Prohledají dům kvůli zbraním, otec jim odevzdá pistoli. Ožehavá situace nastane, když v Jakobově pokoji objeví vzduchovou pistoli. Jeden z nich se ovšem ve zbraních vyzná a mávne rukou: neškodná. Otec s nimi pak odejde na policejní komisařství. Tam nás jako starousedlíky dlouho a dobře znají. Jsme s nimi zadobře. Tatínek si myslí, že by mu mohli vystavit potvrzení, které by mohl předložit dalším nevyžádaným návštěvám. Prý bude hned zpátky. Už se ale nevrátí.
Zato nás opět navštíví Národní výbor. Tentokrát prohlásí: všichni půjdou s námi. Já, hlavu plnou dojmů z knížky Děti jeskyň, popadnu svůj batoh a nacpu do něj vlněnou deku a kapesní nůž, můj cenný majetek. Být vždy připraven! Později se ukáže, že to je jediný majetek, který jsme zachránili. Chválí mě za moji prozíravost. Ostatní si nevzali vůbec nic. Mysleli si, že budeme pryč jen chvilku. Matka má na sobě lehké domácí boty na podpatku.
Scházíme po dlouhých schodech podél parku dolů na Smíchov. Na cestě postává pár lidí ze sousedství. Dívají se zvědavě až nepřátelsky. Musím myslet na slova onoho funkcionáře: území nepřítele. Jsme tedy přece jen na území nepřítele? Jedna žena udělá krok směrem k nám a vrazí sedmiletému Michimu facku. Ten se lekne, ale je statečný a nerozbrečí se. Okolostojící lidé ženu zadrží: nechte ty děti na pokoji.
Když sejdeme dolů, vidíme, kam nás vedou: košířskou tramvajovou vozovnu, velkou cihlovou budovu z přelomu století. Uvnitř je dlouhá hala, kam přivádějí další a další Němce z naší čtvrti. Objeví se i otec. Protlačí se davem a políbí matce ruku. Velká úleva. Tatínek je v pořádku, jen mu sebrali doklady a peněženku.
Doposud probíhalo všechno nenásilně. S postupem času se ale atmosféra venku nažhavuje. Lůza cítí, že přichází její chvíle. Ulice se plní rozzuřenými lidmi. Ti, kteří během okupace poslušně mlčeli, se teď vrhají na každého, kdo mluví německy, bijí, pronásledují, ponižují. I do vozovny přicházejí ošklivě zřízení lidé, někteří z nich zbrocení krví, jiní se sotva drží na nohou. Je mezi námi lékař, který je ošetřuje, jak to jen jde. Pomáhá mu jedna zdravotní sestra.
Nastává noc. Napjatě posloucháme, co se odehrává venku. Slyšíme výstřely. A pak se blíží dav, očividně zcela utržený ze řetězu. Buší na železná vrata vozovny. Těžkými nosníky se snaží vyrazit bránu. Díky bohu je dost pevná. „Tu boudu zapálíme!“ volají. „Do plynárny s nimi!“ Do plynárny? I českému policistovi, který nás má hlídat, je celá situace nepříjemná, ale jen krčí rameny. „Život kvůli vám riskovat nebudu,“ říká. Nemůžeme mu to mít za zlé…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace