Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Příběh, plný napětí a záhad. Jsou za nimi strašidla, nebo jen přebujelá fantazie?

01.10.2019
Příběh, plný napětí a záhad. Jsou za nimi strašidla, nebo jen přebujelá fantazie?

Autor: repro/theguardian.com

Popisek: Populární britská autorka knih pro děti Enid Blyton

Tenhle kopec sice vypadá docela normálně, přesto skrývá spoustu neuvěřitelných záhad a tajemství. Jak se s ním naši oblíbení hrdinové vypořádají? V pořadí již šestnácté dobrodružství nerozlučných kamarádů vydalo nakladatelství Albatros.

Kopec, který svým tvarem připomíná klobouk, a proto dostal jméno Buřinka, je plný záhad a tajemství. Podaří se Pětce odhalit, proč se v jeskyni ozývají strašidelné zvuky, proč z malého letiště pod Buřinkou startují letadla v noci uprostřed bouřky a co se děje na motýlí farmě?

Správná pětka na záhadném vrchu

Autor: Enid Blyton
Žánr:
detektivka pro děti
Nakladatelství:
Albatros

Ukázka z knihy:

Týden prázdnin
„Kde je mapa?“ zeptal se Julián. „Máš ji, George? Prima! Kde ji rozložíme?“
„Na podlaze,“ navrhla Anna. „Z mapy se čte nejlíp na podlaze. Odstrčím stůl, aby nám nepřekážel.“
„Potichu,“ strachovala se George. „Táta je v pracovně. Víš, jak vyvádí, když mu někdo nad hlavou dělá rámus!“
Všichni se zasmáli. Georgein otec nesnášel, když ho někdo rušil při práci. Při každém hlasitějším zvuku se hned vyřítil z pracovny.
Děti odstrčily stůl a rozložily mapu na zem. Tim se podivil, když viděl, že jeho kamarádi klečí na podlaze, a zaštěkal. Myslel si, že je to nějaká nová hra.
„Ticho, Time!“ okřikl ho Dick. „Víš, že jsi už měl dneska kvůli tomu svému štěkání problémy. A přestaň mi rejdit ocasem po obličeji.“
„Haf,“ štěkl Tim a lehl si na mapu.
„Vstaň, ty blázne,“ okřikl ho Dick. „Nevíš, že spěcháme? Musíme si rozmyslet trasu k Buřince...“
„Buřinka – to je krásné jméno!“ řekla Anna. „To je ten kopec, kam vyrážíme?“
„Ano,“ přisvědčil Julián, který pozorně hleděl do mapy. „Je to blízko jeskyní, které chceme vidět – a kousek odtamtud je motýlí farma a...“
„Motýlí farma!“ podivila se George. „Co to je?“
„Co myslíš?“ řekl Dick. „Farma na motýly! Pověděl nám o ní Toby, náš kamarád ze školy. Bydlí kousek odtamtud. Říkal, že je to hrozně zajímavé místo. Pěstují tam motýly a můry z vajíček a prodávají je sběratelům.“
„Vážně?“ divila se Anna. „No, měla jsem doma housenky. Bavilo mě pozorovat, jak se proměňují. Bylo to jako malý zázrak, když z kukly vylétl motýl nebo můra. Ale motýlí farma… Opravdu se tam můžeme jít podívat?“
„Ano. Toby říkal, že ti lidé, kteří farmu vedou, ji rádi každému ukážou,“ odpověděl Julián. „Na vrchu Buřinka se vyskytují vzácní motýli – proto mají farmu právě tam. Chytají motýly do sítěk, a v noci zase loví můry.“
„Zní to zajímavě,“ souhlasil Dick. „Jeskyně, motýlí farma, Toby...“
„A hlavně – Správná pětka je zase pohromadě a má před sebou sedm slunečných prázdninových dní!“ radovala se George a vesele poplácala Tima. „Ať žijí svatodušní svátky! Dobře že mají naše školy volno ve stejné době!“
George a její bratranci a sestřenice se natáhli na podlahu. Pozorně hleděli do mapy a ukazovali si, kudy vede jejich trasa. Z pracovny Georgeina otce se náhle začal ozývat rozzlobený hlas.
„Kdo mi uklízel stůl? Kde jsou ty papíry, co tam ležely? Fanny! Fanny – pojď sem!“
„Volá mámu, jdu pro ni,“ řekla George. „Vlastně ne – odešla na nákup.“
„Proč nemůžete nechat moje věci na pokoji?“ rozčiloval se strýček Quentin. „Fanny! FANNY!“
Pak se dveře od pracovny rozlétly a hartusící pan Kirrin se vyřítil ven. Dětí, ležících na podlaze, si však nevšiml, zakopl o ně a svalil se na zem. Tim začal nadšeně štěkat a hned se na Georgeina tatínka vrhl. Myslel si, že si s nimi přišel hrát!
„Propána!“ vykřikla George, když na obličeji ucítila otcovu ruku. „Co to děláš, tati?“
„Strýčku Quentine, nezlob se, že jsi přes nás upadl!“ omlouval se Julián. „Zavři pusu, Time – to není žádná hra!“
Pomohl strýčkovi na nohy a čekal, co se bude dít. Strýček si oprášil šaty a zíral na Juliána. „To musíte ležet na podlaze? Buď zticha, Time! Kde je matka, George? Vstaň, proboha! A kde je Joanna? Jestli bude pořád uklízet můj stůl, dám jí výpověď!“
Kuchařka Joanna se objevila ve dveřích. „Co se to tady proboha děje?“ řekla a otřela si zamoučené ruce do zástěry. „Ach, promiňte – nevěděla jsem, že jste tu taky. Já...“
„Joanno – neuklízela jste zase můj pracovní stůl?“ spustil strýček Quentin zhurta.
„Ne. Ztratilo se vám něco? Netrapte se tím, já vám to najdu,“ odpověděla klidně Joanna. Byla na zvláštní způsoby pana Kirrina zvyklá. „Zvedněte tu mapu a dejte ji na stůl,“ řekla dětem. „A ty přestaň štěkat, Time. George, uklidni to zvíře, nebo z toho rámusu tvého otce trefí šlak!“
„Má radost, že jsme zase všichni pohromadě,“ vysvětlovala George a odvedla Tima na zahradu. Ostatní se s hihňáním pustili za nimi. Julián nesl mapu.
„Měli bychom vzít strýčka mezi nás,“ poznamenal Dick. „Za chvíli by byl dům vzhůru nohama! Tak, Juliáne, víme, kudy se dát? A kdy vyrazíme?“
„Máma jde,“ řekla George, která zahlédla, jak se k bráně blíží postava s košíkem. Julián běžel otevřít. Měl svou laskavou, usměvavou tetu moc rád. Teta se na všechny usmála.
„Tak co, už jste se rozhodli, kam vyrazíte a co si vezmete s sebou? Bude krásně, můžete tábořit venku. Letošní svatodušní svátky se myslím opravdu vydaří!“
„Taky myslím,“ souhlasil Julián, vzal od tety košík s nákupem a zanesl ho dovnitř. „Vyrazíme na vrch Buřinku. Na jeho úpatí mají statek Tobyho rodiče. Toby nám půjčí všechno, co budeme na kempování potřebovat.“
„Aspoň nebudeme muset vláčet stany, matrace a další věci na kolech,“ dodal Dick.
„Výborně!“ řekla teta Fanny. „A co jídlo? Před pokládám, že si ho obstaráte u Tobyho na statku.“
„Ano,“ přitakal Julián. „Samozřejmě že se nenecháme živit, ale můžeme si od nich koupit vajíčka, mléko nebo chleba. A Toby říkal, že už dozrávají jahody!“
Teta Fanny se usmála. „Dobře, o jídlo se tedy nemusím starat. A navíc budete mít s sebou Tima, aby na vás dohlédl. Viď, Time? Že se postaráš, aby se děti nedostaly do maléru?“
„Haf,“ štěkl Tim hlubokým hlasem a zavrtěl ocasem. „Haf.“…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace