Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Věty - slova - nadechnutí... Hluboká poezie ve sbírce ´Jedním dechem´ Jana Vozky

18.09.2019
RECENZE Věty - slova - nadechnutí... Hluboká poezie ve sbírce ´Jedním dechem´ Jana Vozky

Autor: Archiv

Popisek: Jan Vozka studoval na VOŠ filmové ve Zlíně a na FFUK (katedra filmových studií). Ukázky z vlastní tvorby a překladů publikoval například v Revolver Revue, Hostu, Tvaru a Protimluvu

Slíbili jsme tady na stránkách Krajských Listů.cz, že přineseme tři naše stručná hodnocení tří sbírek básníků, která v poslední době vydalo nakladatelství Dauphin. Dnes to bude poslední část a již na začátku bude nutno uvést, že zřejmě i nejsilnější zážitek z četby.

Jan Vozka (*1984) je mladý muž. Pracuje v Liberci, což nemá pro jeho tvorbu žádný významnější smysl, jelikož doba severu v díle Vladimíra Párala dávno zmizela. Zdůrazníme však, že v roce 2018 vydal (taktéž Dauphin) sbírku ´Světlo zpoza dveří´. Tu jsme bohužel samostatně nečetli.

Pro naši recenzi jsme požádali o jeho poslední výtvor, jakým je v titulku obsažený název souboru ´Jedním dechem´. Knížka je složená ze čtyř oddílů, které spolu nikterak nesouvisí a obsahově jsou od sebe dokonce velmi vzdáleny. Tedy postupně.

První část nese název ´Vzpomeň na mě´ a bereme ji jako takovou procházku po střední škole. Nic se neděje, slova jsou skládána za sebou, ale hlubší význam v nich nenacházíme. Je to bohužel takové to mluvení do prázdna. Chybí prožitek, chybí nosný podklad, o pointě ani nemluvě. Přiznáváme upřímně, že jsme se některých těch částí až báli. Opravdu to je místy povrchní a jediné, co můžeme pochválit, je kurzívou odsazená část textu. Někdy čísi zamyšlení, jinde zvolání. Dojem z první části byl celkově špatný.

O to větší překvapení nastalo na dalších stránkách, kdy jsme se pustili do básní z cyklu ´Jedním dechem´. V některých chvílích Vozka, který evidentně píše rád a všemi (literárními) směry, vzdáleně připomněl Holana. To už je co říct, jelikož srovnání s tímto mužem nesnese nikdo. Možná s výjimkou Svatavy Antošové a jejich obrazů - inteligentních, tak hodně inteligentních…

Vozkovi se ve svých básních podařilo nejen vzbudit naši otupělou pozornost, způsobenou četbou desítek tisíc veršů za mnoho let, ale především barvit slova. Smekáme na dálku před klukem, který dokázal na dvanácti slovech rozvinout pomyslný román: Schované cigarety / pak jeho žena nacházela / měsíce a roky / potom co odešel, báseň ´Diagnóza´. Je škoda, že autor nešel ještě o stopu dál. Vlastně o dvě slova, jež by naplnila kalvárii, alespoň co se počtu zastavení týká. Nevadí. I jiné jeho básně jsou v tomto oddílu precizní a téměř dokonalé (na současnou dobu plnou plytkých a stále se opakujících slov a motivů).

Jmenujme směle básně ´Světlo zpoza dveří´, kde duchovní rovinu prohlubuje Rod Stewart, zdůrazněme ´Noční hovor´, velmi typický pro autorovu tvorbu v podobě dovětků. Jde o , jedno jak to nazveme, která jakoby ústí předešlé sloky. Zajímavý, i když mnohokrát zdárně vyzkoušený tep slovotvorby. Abychom se vrátili o pár řádků výše, a to k již zmíněnému Vladimíru Holanovi a současné slovní zásobě autorů, které mnohokrát převyšují překladatelé (Šenkyřík, Jašová, Charvátová a další), zacitujme.

Když růže přestaly chrlit krev
a zavřely ústa do posledních poupat
a souchotivé kopřivy
se druží s lopuchem,
rád uvítám Vás
v zahradě, kterou nemám

Asi nebude třeba víc slov.

Zpět k Vozkovi.

Po abnormálně zdařilém oddílu následuje nadprůměr. Předešlé čtení samozřejmě překonat nelze. Opět nacházíme kratší či delší celky kurzívy (básně ´Zamrzlý časy´ anebo ´Kuřák´), jakési myšlenkové pochody, které nenechají výraznější otisk (´Pád´) a oproti tomu sem tam světlo ve tmě: báseň ´III´.

Jak je Vozka ze 73 procent zajímavý, musí se naučit v těch zbylých do stovky oddělit své pomíjivé nutkání psát a de facto nic neříct (první část knihy), od toho, kdy mluvit nechce a namísto toho píše. Těžko se to chápe, ale jde o vypsanost. Pro nás jde i přese všechnu vyřčenou kritiku (Srbová, Vítek, Vozka) o nejcitlivější přístup k látce, tedy k češtině.

Vložil: Zdeněk Svoboda

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace