Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Řešením všech problémů může být třeba i útěk. Ať už míříte kamkoli, nepřestávejte snít

04.09.2019
Řešením všech problémů může být třeba i útěk. Ať už míříte kamkoli, nepřestávejte snít

Autor: Facebook

Popisek: Kat French

Edice Srdcovky přináší výběr těch nejlepších románů pro ženy, které si můžete přibalit na cesty. Začtěte se v letadle, ve vlaku, u vody nebo třeba když jedete do práce. Láska po řecku, kterou vydalo nakladatelství Motto, je skvělým čtením pro chvíle odpočinku, které dodá přesně to, co má.

Tři nejlepší kamarádky se rozhodnou koupit nádhernou vilu na odlehlém řeckém ostrově a provozovat v ní penzion, aby unikly od svých životních problémů. Stará vila vypadá jako dokonalý splněný sen, skrývá však nejedno překvapení – štědré zásoby ginu ve sklepě, pohledného, ale zadumaného souseda nebo nečekaný příjezd slavné rockové kapely a jejích přitažlivých členů. Dokážou se kamarádky díky novým zážitkům konečně odpoutat od minulosti a začít znovu?

Láska po řecku

Kat French se narodila ve Velké Británii, kde dodnes žije. Je spisovatelkou romantických komedií, někdy také s detektivní či paranormální zápletkou, které sama ráda čte a sleduje coby filmy. Má na kontě desítky knih. Pod pseudonymem Kitty French píše také erotické romance, které se objevují v žebříčku bestsellerů USA Today.

Autor: Kat French
Žánr:
čtení pro ženy
Nakladatelství:
Motto

Ukázka z knihy:

Během okamžiku se druhý, stejně nádherný chlap v neonových šortkách připojil k Adonisovi a políbil ho zezadu na krk.
„Sakra,“ povzdechla si Stella. „Všichni nejlepší muži jsou homosexuálové. Podívejte na Matta Bomera.“
„A George Michaela,“ dodala Frankie.
„Měla bys už fakt nechat být toho George. Každopádně je pro tebe příliš starý.“
Frankie se zděsila, jako by ji požádaly, aby se vzdala některé z končetin nebo dohody o světovém míru.
„Myslím, že si nás prohlíží,“ mumlala tiše Winnie, protože si Adonis zkontroloval čas na hodinkách a poté se na ženy pozorně z dálky zahleděl. Pak prohodil pár slov přes rameno ke svému příteli, proběhl pískem jak člen Pobřežní hlídky a přímo před nimi se zastavil.
„Vítejte, dámy,“ pronesl a jeho přízvuk mu jen dodal na přitažlivosti. „Vy musíte být naši tři noví hosté, od dnešního rána!“
Winnie se rozzářila, přikývla, vytáhla z kapsy po straně cestovní tašky papíry a vmžiku je přehlédla.
„Vy jste… Ajax?“
Kývl a mírně se uklonil. „A jedna z vás je Winifred?“
Frankie a Stella se v duchu usmály nad užitím Winniina nenáviděného plného jména. Sentimentální jméno zdědila po své pratetě, která zemřela pár dnů před jejím narozením, během měsíce poté odešla i její matka, a tak jí každý říkal pouze Winnie.
„To budu já.“ Pokročila dopředu, podala Ajaxovi ruku a nejistě se na něho usmála. „A tohle jsou Frankie a Stella.“ Zářivě pohlédla za něho na Vilu Valentinu. „Není moc brzy na to, abychom se zapsaly?“
Dobromyslně se usmál. „Pro tři krásné dámy udělám výjimku. Pojďte.“
Posbíral jejich víkendová zavazadla jedno po druhém, tak jak je odložily do písku, a pak se otočil a šlapal si to k vile. Za sebou zanechal tři ženy, které si mezi sebou vyměnily zkoumavé pohledy a pak se pustily do klusu, aby mu stačily.
Ajax je vedl skrz malý plážový bar. Na vybledlých židlích i na stolech z naplaveného dříví stály zavařovací sklenice s divokými květinami barvy fuchsií. Vybělená, pískem pokrytá, pestře dlážděná terasa pod Winniinýma nohama hladce hřála. Později ji vystřídaly dlaždice chladné, to když vstupovali do stinné prázdné recepce Vily Valentiny. Ve starobylém panském sídle je ovanul duch vznešenosti, jako by snad vila byla kdysi domovem řecké smetánky, jež v těžkých časech zažila svůj pád. Oprýskaná barva vypadala omšele a byla i trochu poničená, ale vysoké stropy a velkolepé proporce vše zastínily a dovolily vile, aby takové vady na kráse nebrala vážně.
Ajax se posadil za dřevěný psací stůl, natáhl se pro obrovskou červenou knihu hostů a prolistoval její stránky až do dnešního dne. Byl rychlý, ale ne dost na to, aby si Winnie nevšimla, že stránky, které procházel, byly daleko prázdnější, než byste při rezervaci pobytu očekávali.
„Skvěle, tohle je váš šťastný den!“ oznamoval jim. „Byly vám přiděleny tři nejkrásnější pokoje v nejvyšším patře.“ Perem poklepal na stránku. „Z každého z nich je ten nejlepší výhled.“
„Fantastické,“ řekla Frankie a ovívala se přitom růžovým kloboukem. „Jsou připravené, nebo budeme muset počkat?“
Ajax se na chvilku zatvářil lehce nejistě, ale vzápětí se jeho obličej opět rozzářil jako sluníčko.
„Není třeba čekat. Naši uklízeči přicházejí do práce velmi brzy, aby připravili pokoje speciálně pro vás.“
„Jé, to je velmi milé,“ řekla s usměvem Winnie, vděčná za jejich prozíravost.
Ve Vile Valentině se vznášelo cosi, díky čemu se cítila kouzelně. Tíha spočívající na jejích ramenou byla teď trochu lehčí, melancholie v srdci ji méně tísnila. Dokonce i kdyby tyto účinky zmizely, jakmile se její noha opět dotkne britských břehů, pár dní by se doma jistě cítila silnější, odolnější a neměla by pocit, že se zbláznila.
Tři ženy vystupovaly po rozlehlém hlavním schodišti za Ajaxem, který se důsledně vyhýbal všem odbočkám do jednotlivých pater. Možná i proto trval na tom, že ponese všechny jejich tašky jen on sám; měl je přehozené přes rameno. Když dosáhli posledního patra, významně se odmlčel a nechal tři ženy, aby se na pár chvil ponořily do ticha. Pak vzal pár klíčů z matného kovu – a jako by se teprve nyní rozhodoval, ke které z žen se který z pokojů bude nejlépe hodit.
„Pro vás apartmá Pohled na moře,“ pronesl a vtiskl Stelle do dlaně klíč. „Protože je obrovské a má nejkrásnější výhled.“
Pak se přesunul směrem k Frankie. „Pro vás,“ řekl a podával jí kliíč, „Kleopatřiny komnaty, protože mají nejhlubší vanu. Máte tvář dámy, která si potřebuje odpočinout.“ Frankie vypadala, že jí brzy vyhrknou slzy. Bylo to už velmi dlouho, co nějaký muž věnoval čas tomu, aby si všiml, jak na tom jako žena je.
Ajax vykročil stranou a pohlédl na Winnie. „A pro vás, Winifred, je zřejmě vhodné Bohémské apartmá.“ Podal jí starý, zčernalý klíč. „Za tu spoustu let zde pobývalo mnoho umělců, a to především kvůli světlu. Mám za to, že se vám zvlášť zalíbí obrazy uvnitř.“
Winnie vzala klíč a rozšířily se jí oči. Přemýšlela, jestli si je Ajax všechny projel na Googlu; najednou se jí totiž zdálo, jako by na ně jedinkrát pohlédl a viděl přímo až do jejich srdcí. Ale to by nemohl, tedy ne ve skutečnosti, protože se k cestě rozhodly teprve před dvěma dny, v poslední minutě a z chvilkového rozmaru. Navíc ani jedna z nich nebyla tak plodná, aby o ní mohl Google poskytnout zajímavé klípky. Musel být prostě jedním z těch vzácných stvoření – přirozeně pozorný a vnímavý muž. Winnie zjistila, že její názor na muže se otřásl v základech. Jenže ani tak si nebyla jistá, zda je její srdce schopné vzpamatovat se natolik, aby se jako žena dívala na druhou polovinu lidstva laskavěji. Prozatím však byla, už jen ze solidarity, rozhodnuta dát Ajaxovi kousíček své důvěry.
„Říkejte mi Winnie. Každý mi tak říká.“
Široce se usmál, jako by byl opravdu poctěn. „Tak, protože jsme teď přátelé, zvu vás, až se ubytujete, dolů do baru. Výjimečným dámám namíchám výjimečné koktejly. Namixuji vám to pravé, abyste se cítily v pohodě.“
Věnoval jim jednu ze svých drobných úklon, seběhl po dvou schody dolů a nechal je o samotě, zírající na umělecky zdobené železné klíče…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace