Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Překladatel je spoluautor, musí udržet jakýsi ´celkový pocit´ z díla, ale vkládá i sebe, říká Ladislav Šenkyřík

28.08.2019
Překladatel je spoluautor, musí udržet jakýsi ´celkový pocit´ z díla, ale vkládá i sebe, říká Ladislav Šenkyřík

Autor: Albatros

Popisek: Ladislav Šenkyřík

ROZHOVOR Ladislava Šenkyříka znáte i vy, jen o tom možná nevíte, je to renomovaný překladatel, který má na svém kontě více než stovku knížek... Absolvent Matematicko-fyzikální fakulty UK, který se narodil v roce 1957 v Žarošicích a nyní žije v Praze, překládá slavné americké autory jako je Singer, Bukowski, Vonnegut, Poe, Nabokov, z těch britských pak třeba Kingsleyho Amise i jeho, dnes již neméně ceněného syna Martina. Nově i Roberta Galbraitha, což je pseudonym J. K. Rowlingové, autorky slavného Harryho Pottera, pod nímž vydává svou detektivní sérii s bývalým vojákem, nyní soukromým ´očkem´ Cormoranem Strikem a jeho asistentkou Robin Ellacottovou. Ladislav Šenkyřík je také fejetonista, publikuje je v Listech, dvouměsíčníku pro kulturu a dialog, založeného už v exilu v lednu 1971 Jiřím Pelikánem… Ale teď již k tématu našeho rozhovoru, jímž je překlad ´mužského alter ega´ J. K. Rowlingové, Roberta Galbraitha, a její čtvrté detektivky s názvem Smrtící bílá, která co nevidět vyjde.

Z hlediska jazyka je vaše čeština u překladu J. K. Rowlingové podle našeho soudu mnohem barvitější než originál. Na co si z pohledu překladatele dáváte největší pozor, u čeho se takzvaně zaseknete?

Já si to nemyslím, ale samozřejmě je to námět k zamyšlení. Úkolem překladatele je předvádět předlohu co nejadekvátněji. Tedy třeba nezkracovat autorce věty, hledat vždy co nejvhodnější vyjádření a především se snažit držet jakýsi ´celkový pocit´ z díla, které přitom vzniklo v odlišné národní kultuře. Překladatel je zároveň spoluautorem a těžko se ubrání tomu, aby do knihy nepromítl také něco ze sebe. Proto je důležité, aby pokud možno překládal díla, s nimiž vnitřně souzní. Myslím, že jsem si k textům paní Rowlingové tento vztah nalezl, jinak bych její knihy nepřekládal. Angličtina svoji ´barvitost´ vyjadřuje dost jinými prostředky než čeština a já jazyk J. K. Rowlingové v žádném případě nepokládám za nějak fádní či nebarvitý. Zaseknu se nejčastěji v situaci, kdy vím úplně přesně, že něco jde v češtině výborně a trefně vyjádřit, a nedaří se mi přijít na to, jak. Někdy to pak jde tak daleko, že obsedantně obtěžuji kamarády, jsem nesnesitelný v rodině a těch pár slov či vět se mi i několik dní honí hlavou jako protivně vlezlý šlágr.

Jak vás práce na překladech autorky baví a jak jste se k ní dostal?

Kdyby mě to nebavilo, nedělal bych to (ono by se to poznalo). A k druhé části dotazu tedy historka z natáčení: V létě 2013 jsem jednoho dne zatelefonoval nakladatelce, že nádhernou, ale nesmírně náročnou knihu, kterou jsem tehdy překládal, opravdu nemůžeme stihnout dodat na vánoční trh (jak jsem měl ve smlouvě) v takové podobě, abychom z toho měli dobrý pocit. Skončilo to dohodou, že knížku vydáme o rok později (byl to tak trochu vánoční titul a slavil pak navzdory své náročnosti docela slušný čtenářský úspěch). No a druhý den mi zatelefonovaly dvě mladé redaktorky z nakladatelství Albatros Média, jestli bych neměl čas a chuť ´relativně rychle´ přeložit ´relativně tlustou detektivku´. Já detektivky moc nepřekládám, ani moc nečtu a už vůbec nepřekládám ´rychle´, ale ke schůzce do kavárny jsem se vylákat nechal. Díky dětem jsem znal Harryho Pottera a jeho úspěch vůbec nepovažuju za nějakou nahodilou událost. Uvolil jsem se tudíž, že si knížku přečtu, no a přečetl jsem ji za dva dny... A díky relativně volnému času před sebou jsem se taky hned pustil do překladu. Musím dodat, že i nakladatelství mi vyšlo vstříc a ta požadovaná rychlost nakonec nebyla vůbec tak zběsilá, jak si původně představovali.

Ve Smrtící bílé je každá kapitola uvozena citací Ibsenova dramatu Rosmersholm. Jak spolu tyto dvě knihy podle vás souvisí?

Ano, ve Volání Kukačky to byl Vergilius a další antičtí autoři, v Hedvábníkovi alžbětinští dramatici, v knize Ve službách zla verše z písniček metalových Blue Öyster Cult. A nyní Ibsen... Myslím, že už z toho lze vystopovat jistý autorův, respektive autorčin záměr. Ty citáty nesouvisejí s danými knihami vůbec nijak, domnívám se, že autorku baví ukazovat, jak lze najít ´hlubokomyslný´ citát v podstatě kdekoli (citát přitom vždy odkazuje ke konkrétnímu dění v knize či kapitole). A postupně přitvrzuje: Napřed to byli různí antičtí autoři, potom (opět různí) alžbětinští dramatici, pak různé písničky od jedné rockové skupiny, a nyní si už tedy vystačí s jedinou divadelní hrou. A přitom jde o román z celé řady zatím nejrozsáhlejší a kapitol s uvozujícími citáty je tam nejvíc.

Poslední otázka je rovněž subjektivní. Čím si vysvětlujete, že se autorce tak hrozně rychle podaří vtáhnout čtenáře do děje? Že nenudí vlastně v žádné části, ačkoli je rozsah její poslední knihy opravdu výrazný?

Kdyby to bylo tak snadné vysvětlit, tak bychom takových autorů měli... Jsou věci, které vás žádné kurzy tvůrčího psaní nenaučí. J. K. Rowlingová má dar vymýšlet silné příběhy a snad ještě působivěji vylíčit atmosféru obyčejného života, s jejími postavami se můžete v širokém významu toho slova snadno ztotožnit. Domnívám se, že čtenáři dokážou ocenit, že jim nepředkládá žádné umělé, falešné světy. Možná to bude znít paradoxně, ale právě to podle mého názoru tak dobře ´fungovalo´ už u dětských čtenářů Harryho Pottera.

Vložil: Zdeněk Svoboda

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace