RECENZE Robert Galbraith alias Joanne Rowling a Smrtící bílá. Detektivka, před kterou smekáme
24.08.2019
Foto: Forbes
Popisek: Robert Galbraith alias Joanne Rowling
Letošní rok se zadařil. Ještě není ani konec prázdnin a my měli příležitost recenzovat dva tituly, o kterých se bude mluvit i za mnoho let. Jedná se o ´Kaštánek´ z Knihy Zlín, jemuž jsme udělili výjimečných 94 procent a nyní samozřejmě v nadpisu uvedenou detektivku ´Smrtící bílá´. Obě knihy jsou hutné, bezvadně přeložené, s poutavými postavami, bez zbytečných výkrut a zdržování a obě tak ohromně baví, že se o tom horko těžko píše.
Joanne Rowling má psaní v krvi a soustředí se prakticky na všechny jeho žánry: krásná literatura (tak třeba ´Harry Potter a kámen mudrců´) a její rozšiřování (třeba ´Fantastická zvířata a kde je najít´), baví ji detektivní bádání (´Volání kukačky´), scénáře nebo divadelní hry. Vyniká. Vyniká ve všem, a čím víc jí to jde, čím je tahle Britka proslulejší, tím víc si dává záležet na tom, aby její dílo mělo hlavu a patu a aby se za něj nemusela stydět.
Není v tomto duchu vůbec podstatné, jak je slavná, bohatá a úspěšná, na co všechno posílá své peníze a s kým vším byla v minulosti vyfocena. Nám půjde především o její styl psaní, o sloh, jaký českému publiku řadu let představuje dvorní překladatel Ladislav Šenkyřík a také o klíčovou podstatu všech detektivek, o smysluplnou pointu. Ještě bychom chtěli dodat, že důležitá je i doba odhalení závěrečného vyústění. V posledním případu Cormorana Strika a Robin Ellacott nás to netrklo do očí cirka… 700 stran. Takže asi celou knihu. Autorka si fakticky pohrála s okolnostmi, detaily a rovněž nabídla řešení, o němž jsme doposud nevěděli, že existuje. Jde o byznys, jenž se ukrývá za vším tím trápením a vyšetřováním. Naznačovat jako obvykle nebudeme.
„Viděl jsem, jak zabili dítě.“ S těmito slovy jednoho dne navštíví utrápený mladý muž soukromého detektiva Cormorana Strika a prosí ho o vyšetření zločinu, jehož byl údajně svědkem v dětství. Třebaže je mladík zjevně nevyrovnaný, jeho příběh zní věrohodně. Než ho ale detektiv stihne vyslechnout, muž v panice uteče. Obává se, že skončí kdesi pod zámkem a nebude smět ven. Obává se i svého bratra a dalších, kteří o tomto děsivém činu přeci musejí vědět. Strike a jeho společnice Robin se pustí do složitého vyšetřování, které je zavede do zákulisí britského parlamentu i do světa temných rodinných tajemství. Ve všech ohledech, jak se lze dočíst v závěrečném poděkování, autor(ka) prošla prostory od katakomb po půdu. Chtěla znát detaily a na své psaní se připravovala tak, jak jsme to naposledy vnímali u Jaroslava Dietla.
´Smrtící bílou´ můžeme rozdělit na tři části. První se týká osobní roviny obou vyšetřovatelů, druhá práce v parlamentu a třetí bude o podstatě zločinu.
Osobní rovina, velmi nenucená, je zaměřena především na vztah Robin a Strika (nejde o žádný milenecký poměr) a jejich protějšků. U Cormorana se jedná o několik lásek, ale nejsou pro děj podstatné. Jen prohlubují znalost postavy a charakterových rysů (raději je sám, nechce věci vysvětlovat, často ho bolí pahýl nohy, o níž přišel, když byl u SAS, dost pije, kouří a podobně). Robin přichází o partnera dříve, než si ho vezme. Ostatně tím kniha začíná, tedy pompézní svatbou. Jak jsme už řekli, v tomto případě spisovatelka nečinila žádné zbytečné kroky a cit pro detail nechala především v kurzívou psaných poznámkách. Je jich poskrovnu a není s nimi problém (a jsou vyloženě ženské).
Komplikovaná a značně rozsáhlá kniha zabere vášnivým čtenářům zhruba patnáct hodin potivé a obohacující četby. Nejprve se budete zamýšlet nad tím, jestli Billy, ten pomatený kluk, mohl skutečně vidět vraždu. Posléze přejdete na půdu sněmovny, abyste zjistili, že je zde jistý pan ministr, jehož kdosi vydírá. Jak spolu tyhle dvě věci mohou souviset, nebude patrné ani po půlce knihy. Autorka striktně oddělovala oba případy a jejich spojení je nejen otázkou času, ale i lidské všímavosti. Nikde neuhnula, nikde neudělala chybu. Její cit pro detail je tak výrazný, že vám v rozhodujících okamžicích naskočí dialogy a obrazy (scény), které se odehrály na začátku.
Tomu všemu skvěle ´asistuje´ renomovaný překladatel Ladislav Šenkyřík, jehož slovní zásoba snad nemá dno. On si vyhraje se všemi detaily: šaty, počasí, koně, noha, kancelář… To bychom tu byli dlouho, abychom upozornili na všechny ty krásy. Zkrátka nádherný český překlad knihy, jež vyjde 5. září.
Hodnotíme stejně jako u knihy ´Kaštánek´, tedy výjimečnými 94 procenty. Vydává Kniha Zlín.
Vložil: Zdeněk Svoboda